Soubory, na které je odkazováno , nejsou nahrané tímto blogem. Jde pouze o přesměrování pomocí odkazů na soubory nahrané- vytvořené NIKÝM JINÝM. Já osobně tedy nemám co dočinění se soubory, které se dají samovolně stáhnout.

.Prosím všechny, aby mě informovali do komentáře, pokud by se nalezl nefunkční odkazu!!
Děkuji :))



Info-nová kapitola

Úterý v 22:19 |  Má tvorba
Zdravím všechny v tuhle děsivou noční hodinu .. jen vám chci oznámit, ze 12. Kapitolu Tajemství osudu jsem přidala na Wattpad ( https://my.w.tt/6pU0ncqo8L ) 💟 pro ty, který mají zájem o další díl. Jinak na blok přidám kapitolu nejpozději o víkendu!! .. Přeju hezkou noc 😙💞
 

Tajemství osudu 11

Neděle v 17:36 |  Má tvorba

11. Kapitola

O půl hodiny později jsme projížděli čtvrtí, která musela být rozhodně plná zbohatlých lidí. Stál tu barák vedle baráku a u každého jste měli pocit, že je jeden o něco větší než ten další. Dům Quinn Cassové patřil mezi ty největší domy v ulici. Byl velký, drahý a plný velkých okem. Kyle přijel k velké bráně, která se následně otevřela.
,, K čemu brána, když se hned otevře.?" Nemohla jsem si tenhle komentář ušetřit.
Kyle se zasmál a vjel dovnitř.
Venku postávali lidé a zevnitř se linula hlasitá hudba.
Kyle zastavil. ,, Tak co připravená?"
Vykoukla jsem z okna ven. ,, Ehmm nejsem si jistá."
Kyle se zasmál. ,, Tak pojď."
,, Tak fajn."
Vystoupili jsme. Kyle zamknul auto a vydal se ke dveřím. Ještě ani nebyl na schodech, když ho začali lidi kolem zdravit. Čekala jsem až se ze všema pozdraví. Po chvíli se ke mně zase připojil.
,, Promiň.. Trochu jsem se zakecal."
,, Hmm.. Si dost populární."
,, Fakt? O tom ani nevím." S úsměvem na mě mrkl a vešel dovnitř.
Vevnitř byl blázinec. Byla tu snad celá škola.
,, Kyle! Kyle!"
Nějaká vysoká bruneta s dlouhými hnědými kudrlinami a fakt dlouhými nohy popadla Kyle a vlepila mu obrovskou pusu na tvář.
,, Ahoj. Musíš akutně semnou.." Řekla mu.
,, Ale já.." Snažil se jí něco říct. Ale popadla ho a táhla.
,, Pojď honem.." Pak si všimla mě. Usmála se na mě. ,, Za chvíli ti ho zase vrátím neboj." S tím ho vzala za ruku a táhla dál.
,, Hned jsem zpět." Stihl mi říct Kyle ještě než mi zmizel z dohledu.
,, JO. Jen si klidně jděte. Já to tady zvládnu. Žádný strach." Mumlala jsem ironicky.
Porozhlídla jsem se. Neviděla jsem žádnou známou tvář. Rozhodla jsem se najít něco k pití. Protahovala jsem se přes ty hromady těl a snažila se do nikoho pořádně nevrazit, což je dost těžký, když se na vás všichni lepí. Konečně jsem se dostala do kuchyně, alespoň tak to vypadalo. Málem jsem ve dveřích vrazila do holky, co rozhodně byla víc než na mol. A taky nebyla zrovna příjemná, což dokazovala fráze ,, Dávej pozor krávo!" Zavrtila jsem hlavou a vlezla dovnitř. Hudba tu byla tlumená a nikdo tu nebyl. Oddychla jsem si. Projela jsem si rukou vlasy.
,, Co tu vůbec dělám?!" Mumlala jsem si pro sebe a zírala z okna.
Po nějaké době jsem se otočila a málem jsem vyskočila z kůže. V kuchyni stál bezjmenný a zíral na mě. Nejdřív mě sjel pohledem od hlavy až k patě. Pak se otočil a sáhl si pro plechovku piva. Já se rozhlídla kolem. Nejradši bych zdrhla. Neznámí se mezi tím napil a opřel se o linku.
,, Nezdá se mi, že by ses bavila Sněhurko." Ozval se najednou.
,, Mě se zase nezdá, že bys pochopil, že se nejmenuju Sněhurka." Přešla jsem blíž k němu.
Chvíli se na mě zadíval těmi zlatavými oči. ,, Už je ti dobře?"
,, Copa? Máš starost?" Další krok k němu.
Pousmál se a pak sáhl pro další plechovku, kterou po mě následně hodil. ,, Na… Zchladni dokud na tebe mám trpělivost."
Chytila jsem plechovku jen tak tak. ,, Pff.."
Sledovala jsem plechovku ve své dlani.
,, Copak? Bojíš se, že se opiješ nebo, že se o tom dozví mamka?" Vysmíval se mi.
Sjela jsem ho podrážděným pohledem a otevřela plechovku. Všimla jsem si, že neznámí se usmívá. Byl opravdu hezký. Radši jsem se napila. Pivo ... vzpomněla jsem si, že ho pije táta. Jako malý holce mi ho tajně dával ochutnávat.
,, Není to tak zlí nebo?"
,, Ujde to." Došla jsem k němu a sedla si kousek od něho na linku.
,, Víš ty vůbec jak se jmenuju?" Napadlo mě najednou.
Podíval se na mě. ,, Měl bych?"
,, Už ti někdo řekl, že si fakt.."
,, Nevychovanej, arogantní, zlej, domýšlivej, sobeckej, drzej, panovačnej, hroznej, zlomyslnej … jo nejmíň tak deset krát denně mi to někdo připomene." Skočil mi do řeči.
Celkem dost mě setřel, tak jsem se zase jenom napila.
,, Mimochodem, taky to zrovna nevypadá, že by ses bavil."
Znovu to pousmání. ,, Tyhle ty lidský orgie nepatří zrovna mezi mojí největší zábavu."
Neudržela jsem se a zasmála se. ,, Lidský orgie? Tak to je dobrý." Zamumlala jsem.
Zničeno nic se ozvali něčí blížící se hlasy. A asi půl minuty na to se ve dveřích objevila naše hostitelka Quinn s Chrisem po boku. Něčemu se smáli než si nás všimli. Všichni čtyři jsme na sebe chvíli jen podezíravě koukali než se Quinn zářivě usmála.
,, Ahoj. My se ještě neznáme. Jsem Quinn."
Natáhla ke mně ruku s dokonalou manikúrou. Řekla jsem si, že by asi nebylo zrovna slušný jí nepozdravit. Pomalu jsem jí za ruku uchopila.
,, Ahoj. Já jsem Angie.. Ehmm.. máš fakt pěkný dům." I když jsem z něho viděla jen obývák a kuchyň..
Slyšela jsem jak se neznámí uchechtl, jako by věděl na co jsem myslela.
,, Achh.. takže Angie, to je skvělí jméno. Jo a děkuju."
Potřásli jsme si a já jí pomalu pustila. Podívala jsem se na Chrise. Ten se, ale věnoval pozornost neznámému. Sledoval ho z prázdnou tváří. Chris se na mě konečně podíval.
,, Ahoj Angie." Trochu napjatě se usmál.
,, Ahoj."
Tohle bylo trochu trapný, to jsem si teda myslela, než Quinn skočila na neznámého.
,, Matteo božíčku to je doba!!" objímala ho, zatím co on se snažil nevylít plechovku, kterou svírá. Pustila ho. ,, Tak dlouho jsem tě neviděla!! Chyběl si mi, vsadím se, že i já tobě."
,, Vidím, že ses vůbec nezměnila Quinn." Pronesl klidně.
Tajemně se na něho usmála. ,, To ani ty Matteo."
Takže se znali. A taky jsem se konečně dozvěděla jméno.
,, Jak se má Isabell?"
Matteo jí chvíli sledoval pak si povzdechl. ,, Nemyslím, že by chtěla, abych ti to řekl."
Quinn se zatvářila trochu smutně. Matteo se odstrčil od linky a vydal se z kuchyně ven.
,, Měj se Sněhurko." Mávl mi a vyšel.
Quinn tam chvíli stála a dívala se na místo, kde ještě před minutou stál Matteo. Pak zavrtila hlavou a znovu se na mě usmála.
,, Ehmm.. jste s Matteem přátele?"
Skoro jsem se zakuckala. ,, To bych teda neřekla."
Quinn pomalu přikývla a pak se otočila na Chrise. ,, No co budeme dělat teď?"
Jen, jak to Quinn vyslovila objevila se ve dveřích Mya.
,, Quinn máme problém myslím, že se ti některej pár muchluje v ložnici."
Quinn vykulila oči. ,, Děláš si ze mě…!!" Běžela za Myou.
,, Budu muset. Dobře se bavte. Chrisi tebe si pak najdu a Angie tebe jsem ráda poznala, určitě se ještě uvidíme." S tím proběhla dveřmi a zmizela mezi bandou těl.
Chris si povzdechl a došel ke krabici s ledem. Vytáhl si z ní také plechovku piva. Otevřel jí a dlouze se napil. Poté se opřel o linku o lokty a podíval se na mě.
,, Nevěděl jsem, že přijdeš."
,, Neměla jsem to v plánu."
Pokýval hlavou a znovu se napil. Přišlo mi, že Chris se chová nějak zvláštně.
,, Si v pohodě?"
,, Jo proč?" Znělo to trochu ostře.
Nechápavě jsem zamrkala. Nebyla jsem si jistá, že bych provedla něco čím jsem ho naštvala.
,, Ehmm.. Promiň. Jenom si se mi zdál trochu mimo, ale nejspíš to není moje věc."
,, Ne." Projel si rukou vlasy. ,, Omlouvám se. Nezlob se na mě." Podíval se na mě.
Pozvedla jsem ramena. ,, V poho. Nic se neděje."
Napila jsem se ze své plechovky. Přišlo mi, že to pivo už bylo nějaké teplé.
,, Můžu se tě na něco zeptat?" Ozval se Chris znovu.
,, Jasně."
,, Odkud znáš Mattea?"
,, Ze školy, samozřejmě. Ale neřekla bych, že ho znám, jen na něj pořád narážím."
Chris si promnul krk. ,, Já vím, že na to nemám žádný právo, ale vyhýbej se mu."
Zadívala jsem se na něj. ,, Hmm … a důvod?"
,, On je …" Nedokončil to, místo toho si povzdech. ,, Prostě to není dobrej kluk. Jsou s ním jenom potíže a já bych tě nerad vidět v maléru."
,, Díky, ale umím se o sebe postarat." Seskočila jsem z linku dolu.
Nerozuměla jsem faktu, že se neustále všichni snaží říkat mi co mám a co ne.
,, Si naštvaná?" Otočil se na mě.
,, A víš, že jo. Copak vypadám tak neschopně jako, že nepoznám, co je pro mě dobrý a co ne!"
,, Ne, tak to není. Promiň to opravdu vyznělo blbě, tak jsem to nemyslel." Projel si vlasy rukou a hypnotizoval mě svými oči.
Nadechla jsem se.
,, Chrisi hledá tě Quinn. Má v horním patře menší problém s rvačkou." Do dveří vletěl kluk bez trička a jenom v trenkách. Myslím, že pohled na něj byl na mě až moc. Díky bohu si přede mně stoupl Chris a zastínil mi pohled.
,, Fajn. Hned jsem tam. A ty si jdi prosím tě něco oblíc."
Ten kluk se zasmál. ,, Jej na to jsem zapomněl. Hráli jsme totiž flašku víš.."
,, Chápu." Chris ho poplácal po zádech a teoreticky ho donutil odejít. Pak se na mě znovu otočil.
,, Musím jít. Ještě se uvidíme." Otočil se a odešel. Povzdychla jsem si.
Vyrazila jsem zpátky mezi ostatní a dokonce narazila na Kyla, ale trvalo necelých půl hodiny než ho zase někdo odtáhl. Mezi tím jsem vypila dvě piva. A abych byla upřímná začínalo mi být zle. Po hodině a půl jsem to dál nevydržela. Vyšla jsem před dům. Postávalo tu pár lidí, tak jsem se rozhodla dům obejít. A víte co?! Měli tam schody. Sedla jsem si na ně. Opravdu mi bylo zle. Začínal mě bolet žaludek a hlava. Uslyšela jsem kroky. Když jsem zvedla hlavu myslela jsem, že už se fakt asi půjdu odstřelit. Stál tam Matteo a zíral na mě dost podobně.
Pozvedla jsem obočí. ,, Víš tohle už není normální. Nenarážíme na sebe až moc často?"
Matteo mě pořád sledoval. Po chvíli si sedl. ,, Taky si říkám…"
Jen tak jsme tam seděli, než mě něco zarazilo.
,, Jaký máš vztah ke Chrisovi Woodovi?"
Matteo skopl kámen. ,, Co myslíš ty?" Usmál se.
,, Nemá tě moc rád."
,, To jsme dva."
,, Proč? Co jste si udělali?"
Matteo pozvedl hlavu k nebi. ,, Zdá se mi to, nebo je tu někdo až moc zvědavej.."
Musela jsem uznat, že zvědavá jsem byla. Najednou se mi opravdu zvedl žaludek a zamotala hlava. Vydala jsem bolestný zvuk.
,, Co ti je?"
Zrychleně jsem dýchala. ,, Je mi zle."
Matteo vypadal naprosto nechápavě. ,, To už zas?"
Naštvaně jsem se na něj podívala. ,, Promiň, ale schválně to nedělám."
Jen co jsem to dořekla, zvedl se mi žaludek znovu.
,, Budu zvracet." Prohlásila jsem a spěchala k plevelu na trávníku, kde ze mě začali téct žaludeční šťávy.
Ani ne po pěti sekundách jsem cítila jak mi Matteo nadzvedává vlasy a drží je vysoko nad mou hlavou, abych si je nepozvracela. Zvracela jsem dál. Bylo mi vášně špatně, což nedávalo smysl. Dvě piva nemohli vyvolat něco takového.
,, Bože.. to bych rád věděl čím ses to nadopovala."
Matteo mě jemně hladil po zádech. Na to, že byl dost protivný byl celkem laskavý. Konečně jsem všechno vyzvracela. Musela jsem si sednout. Matteo stál přede mnou. Zvedla jsem k němu pohled a on mi podal kapesník.
,, Děkuju."
Nic na to neřekl místo toho se zeptal. ,, Kolik si toho vypila?"
Utřela jsem si pusu. ,, Dvě plechovky."
,, Vážně a jsi si jistá, že sis k tomu nevzala nějakou drogu?"
Sjela jsem ho pohledem. ,, Vypadám snad, že beru drogy? I když.." Zamyslela jsem se.
Nebrala jsem drogy, ale brala jsem dost podobnou věc.
,, Tak co rozsvítilo se ti?"
,, Neberu drogy, ale beru prášky.. celkem dost prášků."
Opravdu se mi rozsvítilo. Já blbá, zapomněla na ty debilní prášky.
,, Kolik?"
,, Kolik čeho?"
Matteo si povzdechl. ,, Kolik druhů prášků v sobě máš?"
Odkašlala jsem si. ,, Šest."
Sledovala jsem jak se mu napnula čelist. ,, Šest! A ty sis na to vzala alkohol? Seš normální!?"
Nejednou se ve mně probudil vztek.
,, Tak, aby bylo jasno. Ten jistý alkohol si po mě hodil ty. Kdybys to neudělal možná by mě to ani nenapadlo.!"
,, Takže za to, jako můžu já!?"
Měla jsem chuť na něj začít řvát, že jo. Chtěla jsem mu říct, že za všechno může, ale lhala bych a lhala bych hlavně sobě. Nadechla jsem se a znovu se posadila. Ani jsem si nevšimla, že jsem si stoupla.
,, Ne, promiň. Máš naprostou pravdu, je to jenom moje chyba. Jsem prostě blbka."
Dlouhou chvíli bylo ticho, pak si Matteo nahlas povzdechl.
,, Tak fajn stávej."
Znovu jsem se na něj zadívala. ,, Proč?"
,, Odvezu tě domů. Stejnak mě to tu nebaví." Pronesl naprosto normálně.
,, Proč bys to dělal?"
Absolutně vůbec jsem tomuhle klukovi nerozuměla. Jednou se choval jako naprostý zmetek a vzápětí mi pomáhal.
,, Abys věděla nebudu to opakovat dvakrát." S tím se otočil a šel.
,, Coo!!" Vyskočila jsem na nohy a spěchala za ním.
Před domem stálo teď mnohem víc lidí. Skoro jsem v tom zmatku Mattea ztratila. Porozhlídla jsem se. Mattea jsem našla stál kousek od domu u černého auta. Došla jsem k němu a zadívala se na auto.
,, To je tví?"
Pousmál se. ,, Už to tak bude."
Přejela jsem prstem po kapotě. ,, To je Toyota supra rendering, že jo. Úctyhodný auto."
Bylo opravdu krásný.
,, Vyznáš se v autech?" Překvapila jsem ho.
Usmála jsem se. ,, Nechtěl si mě svést domů?"
Nastoupila jsem a nechala ho bez odpovědi. Nastoupil a vyjel. Když jsme byli na cestě, trochu jsem se zarazila.
,, Ani ses nezeptal kde bydlím?"
,, Vím to." Odpověděl jako vždy.
,, Víš to, opravdu?"
Usmál se. ,, Nevěříš mi?"Neříkala jsem nic a tak pokračoval. ,, Bydlíš ve stejném domě jako Kyle. Si jeho nevlastní sestra."
Zarazila jsem se. ,, Jak tohle víš?"
Tajemně se na mě podíval. ,, Já vím všechno Sněhurko. Všechno v tomhle městě."
Něco v jeho pohledu mě přesvědčilo o jeho pravdě.
,, Tak jo." Zmlkla jsem.
Celkem mě z něho mrazilo. V autě se rozezněl tón. Prvně jsem si myslela, že je to Mattea než se na mě podrážděně podíval.
,, Buď to zvedni nebo to típni, ale dělej s tím něco!"
Rychle jsem mobil vytáhla. ,, Halo?"
,, Kde sakra jsi? Nemůžu tě nikde najít."
A sakra. Pleskla jsem se přes čelo. Úplně jsem zapomněla na Kyla.
,, Ohh.. promiň Kyle. Úplně jsem na tebe zapomněla. Bylo mi zle a tak jsem jela domu." Vysvětlila jsem.
,, Bylo ti zle?" Zaslechla jsem starost.
,, Jo"
,, A si v pohodě?"
,, Jo v pohodě." Alespoň jsem doufala, že jsem.
,, Dobře. A řeklas domů? Jak přesně cestuješ domů takovou dálku?"
,, Noo.." Zadívala jsem se na Mattea. ,, Ehmm mám odvoz."
Kyle chvíli mlčel. ,, Odvoz.." Zopakoval a pak si povzdechl. ,, Dobře, teď mi odpověz po pravdě. Slyšel jsem, že tě někteří viděli odcházet s Matteem. Takže řekni si právě s ním?"
Přemýšlela jsem co říct.
,, Jo." Odpověděla jsem nakonec po pravdě.
Kyle mlčel tak dlouho, že jsem si myslela, že to zavěsil.
,, Tak fajn. Nebudu ti lhát v tom, že teď o tebe mám zatracenou starost, ale pokud ses tak rozhodla, tak budu věřit, že budeš v pohodě i když je s tebou .. Matteo."
Usmála jsem se. ,, Neboj nic se mi nestane."
,, To doufám." Znovu si povzdechl. ,, Tak jo. Tak mi pak zavolej až dorazíš, abych se tu neklepal strachy."
,, Jasně. Nezapomenu na tebe. Tak ahoj."
,, Ahoj." Zavěsila jsem.
,, Za chvíli jsme tam." Konstatoval Matteo, zatím co jsem si zandávala mobil.
,, Fajn." Podívala jsem se na něj.
Taky se na mě po očku kouknul. ,, Nějaký problém?"
,, Žádný" Rychle jsem se zadívala před sebe.
Zbytek cesty uběhl v klidu. Matteo konečně projel poslední zatáčku a zajel do naší ulice. Uviděla jsem náš dům. Zabočil a zajel k němu. Zastavil. Rychle jsem se odpoutala a vylezla ven. Matteo mě následoval. Odhrnula jsem si vlasy s očí a podívala se na Mattea.
,, Ehmm.. asi bych ti měla ještě jednou poděkovat."
Matteo mě sjel pohledem. ,, Tohle bylo už po druhý. Dostala si ode mně víc pomoci než kolik normálně poskytuju."
,, Vážně?" Založila jsem si ruce. ,, Ty nějakou pomoc poskytuješ…?"
Nevěřila jsem tomu. Přesto jsem to asi říkat neměla. Přimhouřil na mě oči a šel ke mně. Ustoupila jsem a narazila do kapoty auta. Zastavil se těsně přede mnou.
,, Ty máš opravdu nevymáchanou pusu." Řekl tiše a výhružně.
Polkla jsem. Udělal ke mně ještě jeden krok. Teď už byl jen kousíček ode mě.
,, Tvůj dluh zase narostl. Budeš mít co dělat ho splatit Sněhurko, tak mě moc neštvi. Nemám zas takový nervy."
Vážně mě zamrazilo. ,, Snažíš se mě vystrašit? Pokud ano, tak ti to jde." Dodala jsem v duchu. Přiblížil se ještě blíž a zapřel se dlaněmi o kapotu.
Věznil mě, tak mezi svými rukami. ,, Sněhurko, kdybych se tě snažil vystrašit, už bys tu nestála."
Vážně jsem teď měla strach. Nadechla jsem se.
,, No přesto mi naháníš strach i teď."
Chvíli mě zkoumat těmi krásnými oči.
,, Tak by to mělo být. Neměla by si ze mě mít dobrý pocit."
V jeho hlase nebyla známka po žádné emoci. Povzdechla jsem si.
,, Promiň, ale to nebude možný."
,, Jak to myslíš?" Natočil jemně hlavu. Vítr mu cuchal vlasy.
,, Víš už si mi dvakrát pomohl a nemusel si, ale přesto si to udělal. Takže." Zadívala jsem se mu do očí. ,, to prostě nepůjde. Nemůžu s tebe mít úplně špatný pocit. Jednoduše mi to nejde."
Sledoval mě dlouhou dobu. Začínala jsem se cítit jemně v rozpacích.
,, Budeš na mě koukat takhle ještě dlouho?"
Usmál se. ,, Přála by sis to?"
,, Ha!" Naprosto vykolejeně jsem se na něho podívala. ,, Vážně by mě zajímalo co si o sobě myslíš!"
Zasmál se. ,, Ale… vidím, že si zase přešla na mód " NAŠTVANÁ".
,, Víš ty co! Beru zpět. Asi z tebe mám fakt jenom špatný pocity."
Vyvlíkla jsem se mu, zatím co Matteo se smál. Naštvaně jsem dupala ke dveřím.
,, Tak zase někdy Sněhurko." Zavolal na mě zatím co jsem šla dál.
U dveří jsem se zastavila, když jsem uslyšela zvuk motoru. Otočila jsem hlavu ve chvíli, kdy Matteo projížděl svým černým autem bránou ven. Otevřela jsem dveře. V domě bylo zhasnuto. Byla jsem celkem překvapená. Myslela jsem si, že jen co strčím hlavu do dveří, uvidím v křesle mámu. Ale nebylo to tak. Pozvedla jsem ramena a spěchala do svého pokoje. Ještě než jsem si dala sprchu, zavolala jsem Kyleovi. Přišlo mi, že se mu ulevilo, když slyšel, že už jsem doma ve SVÉM POKOJI! Po sprše jsem si lehla do postele. Bylo tu zvláštní ticho bez Finna. Měla jsem pocit, že jsem sama. Povzdechla jsem si a otočila se na bok. Doufala jsem, že brzy usnu.

Tajemství osudu 10

Neděle v 17:15 |  Má tvorba

10. Kapitola


Další týden utekl jako voda. Asi to bylo tím, že se škola připravovala na zkouškové období. Učitelé měli neustále na spěch a tak se tolik nevěnovali nám. Také se po škole rozkřikla fáma o tom, že školní hvězda Quinn Cassová pořádá party měsíce. Přesně tak MĚSÍCE ne ROKU!! Taky se divíte jako já?! Byla jsem neskutečně ráda, když jsem se dočkala víkendu. Představovala jsem si něco jako dlouhý den v posteli, možná nějaká ta kniha, klid a trocha té parádní hudby. Ne omyl!! Místo toho jsem se dozvěděla, že přijede Olivie na návštěvu a probere se mnou psychologický rozhovor. Ve zkratce se přijede přesvědčit, že beru prášky a nemám své bujné představy.
Zrovna jsem scházela schody, když jsem si všimla, že jsou všichni přítomní a doma. Byla soboto! To přece nebylo zdraví sedět doma.
Říkáš ty! Zaznělo mi v hlavě.
Sešla jsem poslední schod. Kyle s tátou hráli auta. Celkem u toho řvali, ale bylo vidět, že se baví. Máma mezi byla v kuchyni, to jsem poznala podle ozývajících se kastrolu.
Kyle mě spatřil jako první. ,, Ahoj. Vyspala ses?"
Líp než obvykle. ,, Šlo to." Odpověděla jsem mu a dřepla si do koženého křesla.
,, Doufám, že jsme tě nevzbudili andílku." Díval se na mě táta po očku.
,, Ne."
,, Budu muset Finnovi vysvětlit, že moje postel není trampolína."
,, Angie miláčku. Nemáš hlad? Brzy přijede Olivie, neměla by si být hladová." Máma se zjevila v obýváku.
,, Olivie jistě! Nemůžu se dočkat." Odolala jsem pocitu protočit panenky. ,, Ne jsem v pohodě."
Máma si povzdechla. ,, Dobrá udělám vám něco ke svačině." Odešla znovu do kuchyně.
Znovu jsem si povzdechla.
,, Víš tati, že se Angie přidala do kroužku na doučování?" Vyvalila jsem na Kylea oči. To snad nemyslel vážně.
,, Opravdu?" Táta zněl překvapeně.
,, Jo a dokonce má i pár kámošů."
,, Kyle!" Hodila jsem po něm polštář.
Zasmál se. ,, A teď jsem si asi způsobil sakramensky velkej malér." Kryl se polštářem, jako bych ho měla každou chvíli praštit.
,, Tak to je skvělé Angie. Nevěděl jsem, že se začleňuješ tak dobře. Přiznám se, že jsem měl spíše obavy, ale vidím, že zbytečné." Táta se na mě usmíval.
,, Kyle si to pobral špatně. Není všechno tak, jak to vypadá." Pronesla jsem klidně.
Táta k tomu něco chtěl říct, ale ozval se zvonek. Máma spěchala otevřít. Sesunula jsem se v křesle ještě níž, když jsem zaslechla Oliviin hlas.
,, Zdravím paní Summersová. Jak se máte?"
,, Dobrý den. Skvěle, děkuji za optání. Pojďte dál."
Neotáčela jsem se. Ale sledovala jsem jak se táta s Kylem zvedají. Táta vykročil Oliviin směrem. Kyle zůstal stát a jen se díval.
,, Moc rádi vás zase vidíme." Pronesl táta svým milým tónem.
,, Děkuji, i já vás." Uslyšela jsem zvuk blížících se kroků. ,, A ty budeš Kyle. Hodně jsem o tobě slyšela."
Kyle se nehnul z místa. Pak se na mě krátce podíval a usmál se.
,, To jsem já. Doufám, že jenom samé dobré věci." Kyle vykročil a ztratil se mi z dohledu.
,, Angie, kdo je ta divná ženská?"
,, Tiše Finne."
,, A kdepak je Angie?" Ozvala se znovu Olivie.
,, Angie! Miláčku to Olivii ani nepozdravíš?" Zkousla jsem si tváře. Co jsem měla dělat. ,, Angie!" Hlas mé matky začínal nabírat ostrý tón.
Povzdechla jsem si a vykopala se z křesla. Otočila jsem se k nim čelem. Olivie vypadala neustále stejně. Krátké plavé vlasy na mikádo, chytré šedé oči, štíhlá postava a červené rty.
,, Ahoj Angie." Usmála se a čekala.. Vyčkávala, kdy ze sebe konečně něco vyplodím.
,, Zdravím." Pozdravila jsem naprosto vyrovnaným hlasem.
,, Vidím, že informace, které se ke mně dostali nelhali. Opravdu znovu mluvíš, to je opravdu skvělé." Přešla blíž.
Jak pro koho.... Nic jsem na to neřekla.
,, Posaďte se. Cesta byla dlouhá, určitě jste vyčerpaná. Angie udělej Olivii kávu prosím, dáte si kávu, že?" Máma byla znovu v akci. Olivie si odložila kabelku a posadila se.
Pak se usmála. ,, Kávu bych si dala." Všichni se teď zadívali na mě.
Stála jsem tam jako kretén a cítila jak jemně soptím. ,, Fajn.." Otočila jsem se a spěchala do kuchyně. ,, Angie udělej Olivii kávu. Přece chápeš, jak je důležitá, ona se tě snaží vyléčit. Pokud se o tebe bude starat si pak menší magor!!!" Naštvaně jsem zapnula kávovar. Pak jsem se opřela rukami o linku a zavřela oči. Proč jsem vůbec byla tak naštvaná? Copak jsem si myslela, že mě máma nebo Olivie nechají být bez těch jejich psychologických keců. Nebo, bez toho aby si mysleli, že zvládnu žít bez prášků. Ne nic takového pro mě nebylo možné. Kávovar zasyčel. Vytáhla jsem hrnek a nalila do něj café. Vydala jsem se zpátky v jedné ruce s hrnkem a v druhé se smetanou a cukrem. Všechno jsem to položila před Olivii.
Mile se na mé usmála. ,, Děkuji Angie."
I máma se na mě usmála. Vypadala, jako sluníčko. Olivie si do kávy přidala smetanu a cukr a zadívala se na mě.
,, Promluvila jsem si s tvými rodiči, teď bych si chtěla promluvit s tebou Angie, souhlasíš?"
Tlumeně jsem se zasmála. ,, Mám na výběr?" Svalila jsem se do křesla.
Olivie mi nedala odpověď místo toho se zadívala na ostatní. ,, Mohli by jste nás nechat chvíli o samotě?"
,, Samozřejmě." Ozval se táta.
Vstal a všichni s ním. Odešli a my zůstali sami.
Olivie upila kávy. ,, Jak se ti líbí být znovu doma?"
Posadila jsem se do tureckého sedu. ,, Nevím."
Olivie natočila hlavu. Zase ten upřený pohled. ,, Nevíš? Co to znamená?"
,, Nevím jestli se mi líbí být někde, kde tomu nerozumím."
,, Začátky jsou vždycky těžké Angie. Jde jen o zvyk. Brzy si zvykneš věř mi."
Nevěřila jsem.
,, No, ale jsem ráda. Vidím, že děláš pokroky. Už jen to, že znovu hovoříš je obrovský krok kupředu." Usmála se na mě a pokračovala dál. ,, Tak tedy, vím, že to nerada znovu uslyšíš, ale musím se zeptat.."
A je to tady.. Tak do toho šup!
,, Viděla si v od příjezdu nějakého ducha nebo přízrak Angie?"
,, Ona ví, že vidíš duchy Angie?" To se ozval Finn. Stál vedle mě a díval se na mě.
Nevěděla jsem co mám dělat.
,, Ne."
,, Angie co to povídáš? Vždyť mě přeci vidíš!" Finn si stoup přede mě.
Bylo zatraceně těžký se na něj nepodívat.
,, Žádný duchy ani přízraky jsem od příjezdu neviděla."
Ano přesně tohle chtějí slyšet. Tuhle větu plnou lží. Větu, která udržuje mojí svobodu.
,, Angie?" Finn začal popotahovat.
Cítila jsem jeho smutek. I mě to bolelo, ale nemohla jsem dělat nic jiného než lhát, že ho nevidím. Viděla jsem jak Finn pláče a pak byl pryč. Prostě zmizel. Olivie mě sledovala pak se jemně usmála.
,, Dobře Angie. Skvěle." Něco si zapsala. ,, Pokud to takhle půjde dál budou na tebe tví rodiče právem hrdý."
,, Chcete říct, že pokud se nebudu chovat jako blázen bude to pro ně snadnější."
,, Ne Angie. Tví rodiče si nemyslí, že si blázen ani já si to nemyslím. Jen chceme aby si byla v pořádku."
Ale já jsem v pořádku…!! ,, Jistě."
Olivie si povzdechla. ,, Dobrá. Co škola? Líbí se ti?"
Opřela jsem si hlavu víc do měkké kůže. ,, Co myslíte?"
,, Já se ptala Angie."
Usmála jsem se. ,, Škola.. Jako dítě jsem si přála nehorázně tohle místo navštěvovat. Po té příhodě se to, ale změnilo. Bylo to pak ještě horší když jsem se učila doma. Nikdy jsem nepochopila co by se mi na ní mělo líbit. A teď.." Poškrábala jsem se na ruce, která mě svěděla. ,, no není to o nic lepší. Je plná lidí a já jsem zvyklá na izolaci, na samotu."
,, I to se dá změnit. Není dobré být sám Angie." Další pohled do papírů. ,, Slyšela jsem, že už máš i přátele. To je opravdu skvělé."
,, Nejsou to mí přátele."
,, Angie. Jsou to tví přátelé."
,, Ne nejsou. Nic o mě neví a já o nich taky skoro nic. Ale na tom nesejde, protože mě to ani nezajímá. Žijou naprosto v jiném světě než já. Zatím co oni prožívali klidné dětství v šťastné rodině, já prožívala dětství v samotě a v nešťastné rodině."
,, Angie takhle to přeci nemůžeš brát."
,, A jak to tedy mám brát? Myslíte si, že nevím, jak by se na mě dívali v momentě, kdy by zjistili, že jsem byla v blázinci, protože jsem se evidentně jako malá scvokla."
,, Angie.. Si na sebe moc tvrdá."
,, Nejsem tvrdá. Jen žiju v pravdě. Nechci si nic namlouvat nebo si dělat naděje, že bude všechno zase jako dřív, protože nebude."
,, Můžeš se o to pokusit. Nevzdávej se. Tvoje rodina tě miluje."
,, Moje rodina.. Mojí rodině dlužím kus života, který jsem jim zničila. To je moje provinění."
,, Angie.." Olivie se na mě smutně zadívala.
,, Víte ať se budu snažit jak chci, nezměním co se stalo. Mí rodiče protrpěli hodně smutku a času. Vidím, jak moc se mi snaží sblížit, ale já se straním, protože nevím jak se s nimi vlastně sblížit.." Smutně jsem se usmála. ,, Když vidím Kyla, jak moc si s nimi rozumí. S tátou si spolu užívají spoustu zábavy a máma vždycky vyzařuje klidem a štěstím. Vidím, jak moc ho oba milujou. A to je fajn. Nikdy jsem nechtěla, aby byli nešťastní. Kyle tomu zabránil." Vzdychla jsem. ,, Jde o to, že Kyle jim dal to co já nedokázala. Čím dýl jsem tu, mám pocit, že sem nepatřím. Jen svým rodičům přidělávám starosti."
,, Angie. Uvědomuješ si vůbec, jak moc viny na sebe házíš. Co to tu vlastně povídáš. To bys byla radši zavřená v té jedné místnosti úplně sama?"
,, Jen nechci nikomu ubližovat."
Olivie mlčela, ale v její tváři se značila lítost a smutek.
,, Dobře Angie to stačí už tě nebudu víc trápit." Přikývla jsem.
Po chvíli dorazili rodiče i s Kylem zpátky. Všimla jsem si, že Kyle se tváří nějak zvláštně.
,, Angie je tu ještě jedna věc, kterou ti musím dát."
Vytáhla menší krabici a posunula mi jí. Měla jsem pocit, že vím co v ní je.
Olivie si povzdechla. ,, Je v ní další dávka prášků, které máš užívat." Byla jsem vyčerpaná. Brněli mě ruce.
Přikývla jsem. ,, Pokud vám to nevadí půjdu zpátky do pokoje." Sebrala jsem krabici.
,, Samozřejmě že ne broučku. Jen klidně jdi." Odsouhlasil táta.
,, Ale.." Máma chtěla něco namítnout, ale táta se na ní podíval.
,, Kate..!" Máma zmlkla a zadívala se do stolu.
Usoudila jsem, že mohu odejít. Nerozloučila jsem se s Olivii. Neměla jsem na to sílu. Po našem rozhovoru jsem si znovu uvědomila, jak se vlastně cítím. V pokoji jsem nejdříve zamířila k nočnímu stolku, do kterého jsem si naskládala další krabičky prášků. Nakonec jsem se usadila na zemi a zírala do zdi.
Odehnala jsem Finna. To jsem nechtěla. Všechno co dělám je špatně..
Někdo zaťukal. Čekala jsem, že ten jistý odejde, když ho nepozvu dál, ale dveře se otevřeli a zase zavřeli. Někdo si ke mně sedl.
,, Jak ti je?" Byl to Kyle.
,, Fajn .. všechno je..fajn." Mluvila jsem prázdným hlasem.
,, Já vím, že to bylo celkem sprostý, ale poslouchal jsem o čem se s Olivii bavíte."
Nejspíš jsem měla na Kyla začít křičet nebo něco, ale nějak jsem vlastně ani nebyla naštvaná.
,, Ahaa…" Kyle chvíli mlčel než se mi omluvil.
Nerozuměla jsem. ,, Proč se mi omlouváš? Nic si neudělal."
,, Ne, doteď jsem si neuvědomoval, jak se asi cítíš. Myslel jsem si, že je to všechno v poho, ale dneska jsem pochopil, kolik jsem ti toho vzal."
To mě donutilo se na něho podívat. ,, Kyle ty si mi nic nevzal."
Zadíval se mi do očí. ,, Ale jo. Všechno to rozmazlování, láska, radost a štěstí patřilo tobě, ne mě." Kyle mi zastrčil pramen vlasů za ucho. ,, Já nechtěl, jen jsem, tak moc toužil po rodině, že jsem zapomněl, kde je moje místo."
Dívala jsem se mu do těch modrých očí plný provinění.
,, Ne Kyle, tak to není. Já jsem moc ráda, že si zaplnil to prázdný místo, co po mě zbylo. Díky tobě jsou mí rodiče pořád šťastní a to je všechno co jsem si přála. Není nic co bys udělal špatně."
,, Víš, že si první člověk, který mě z ničeho nevinní a ve skutečnosti má největší důvod? " Kyle mě vzal za ruku.
,, Vím totiž, jak vinna bolí."
Kyle přikývl. ,, Jo. Já vím."
,, Tak jo." Trochu jsem se zasmála. ,, Tohle je trochu depresivní moment."
Kyle se ke mně připojil. ,, Jo horší jsem nezažil."
S Kylem jsme takhle ještě seděli dlouhé hodiny. Došlo mi, že Kyle vůbec není špatný. Právě naopak, poslouchal mě a já jeho. Ani jsem si nevšimla jak dlouho spolu jen tam mluvíme než mu zazvonil mobil. Vytáhl ho z kapsy a zvedl.
,, Ano? .. Ehmm… Jasně.. budu tam.. měj se." Kyle domluvil a zavěsil.
,, Kdo to byl??" Napadlo mě.
,, To byl jeden z mých kámošů. Ptal se jestli půjdu na party.
Stoupl si a já k němu zvedla pohled.
,, Ahaa.. jakou party?"
,, No party Quinn Cassové."
Rozsvítilo se mi. ,, Jo tahle party, že mě to nenapadlo."
Kyle se zakřenil. ,, Nechceš jít taky?"
,, Nejsem zvaná."
Kyle si odfrkl. ,, Já jsem tvoje pozvánka na všechno ostatní kašli."
Přemýšlela jsem. Nemohla jsem přece nic ztratit.
,, Tak co?." Kyle mě sledoval ze své výšky.
,, Tak jo." Souhlasila jsem.
,, Super!" Zajásal.
,, Co to nadšení?" Zasmála jsem se.
,, To.. jenom potřebuju se něčeho napít a trochu upustit. Ten dnešek byl trochu nad moje síly."
Postavila jsem se a poplácala ho po ramenu.
,, Neboj brzy si zvykneš." Kyle se tomu rozesmál a zamířil ke dveřím.
,, Tak za 10 minut dole." S tím zmizel a nechal mě tam.
Abych pravdu řekla měla jsem chuť jít takhle, ale asi by to nedělalo moc hezký obrázek Kyleovi. Otevřela jsem tudíž skříň a snažila se najít něco na sebe.
,, Co se asi tak nosí na party?"
Nechtěla jsem to přehánět, tak jsem si oblékla úzké černé džíny s roztrhlými koleny, černé uzavřené kotníkové boty na podpatku, k tomu jsem si vzala bílé volné tílko s véčkovým výstřihem, které mi sahalo nad pupík a slabou koženou bundu. Nakonec jsem si rozpustila vlasy a dodala jim trochu tvar. Použila jsem trochu tvářenky a rty jsem si přemalovala světle hnědou rtěnkou. Vypadala jsem divoce a fakt dobře. Ještě jsem si vzala malou tašku přes rameno a nasoukala do ní nějaké věci. Byla jsem hotová za necelých pět minut.
Vyrazila dolu. Na schodišti jsem si všimla, že Kyle už postává u dveří a hovoří s mamou.
,, Bude v pohodě."
,, Kyle to nemůžeš vědět."
,, Budu na ní dávat pozor."
Měla jsem pocit, že se baví o mě, tak jsem sešla dolu. Oba na mě chvíli zírali.
,, Páni. Vím, že si ,sexy, ale takhle. Budu na tebe vážně muset dávat pozor." Křenil se Kyle.
Praštila jsem ho přes rameno.
,, Hele! Jestli ještě jednou řekneš něco takového.."
,, Tak jsem mrtvej muž? To už jsem slyšel." Zakřenil se ještě víc. Taky jsem se usmála. Poté jsem se podívali na mámu.
,, Nevím jestli je to dobrý nápad."
,, Ale já vím." Sáhla jsem po klice. ,, Nech mě taky chvíli žít."
S tím jsem otevřela a vyšla do venkovního vzduchu. Došla jsem až ke Kylově autu než jsem se zastavila. Kolem pozemku zrovna proběhla malá holka, která vzápětí zmizela. Vzpomněla jsem si na Finna. Pořád se neukázal.
Netrvalo dlouho a objevil se i Kyle.
,, V pohodě?"
,, No znáš to. Máma je trochu ve stresu, ale zvládne to." Usmál se na mě.
,, Tak jedem?"
,, Jedem." Nastoupili jsme a vyjeli.

 


Tajemství osudu 9/2 pokračování

Neděle v 16:51 |  Má tvorba
.
,, Si v poho Sněhurko?"
Opřela jsem si hlavu o skříň. ,, Nejsem a ani nejsem Sněhurka?"
Jemně se usmál. ,, Nevypadáš dobře."
,, Ani se tak necítím."
Znovu jsem zavřela oči, když jsem je znovu otevřela všimla jsem si, že nejmenovaný ( pořád nevím jméno ) se hrabe ve své tašce. Netrvalo dlouho a vytáhl obří müsli tyčinku. Podal mi jí.
Podezíravě jsem ho sjela pohledem. ,, Nabízíš mi tyčinku?"
,, Je v ní cukr."
,, To nevysvětluje proč mi jí nabízíš."
Povzdechl si. ,, Myslím, že ti klesl cukr v krvi. Motala se ti hlava, že jo?"
Jen jsem na něj zírala. Copak jenom jako grázl vypadal?
,, Nevypadáš jako někdo, kdo rád pomáhá."
Natočil hlavu na stranu. ,, Taky nevypadáš jako někdo, kdo rád držkuje."
Zůstala jsem na něj zírat. To mi ještě nikdo nikdy neřekl.
,, Tak si to konečně vezmi dokud jsem ještě hodnej." Strčil mi tyčinku do ruky.
Tohle nedávalo smysl. Přišlo mi to všechno až moc divný.
,, Jestli tě to do tří sekund neuvidím jíst, nacpu ti to do krku sám."
Údivem jsem otevřela pusu. ,, To už nemůžeš myslet vážně."
,, Jedna.." Naprosto mě ignoroval a začal počítat. Měla jsem odstrašující pocit, že to opravdu udělá. Rychle jsem müsli otevřela a zakousla se do ní.
Přestal počítat a usmál se. ,, Hodná holka."
,, Vyhrožoval si mi!" Vyjela jsem na něj s plnou pusou.
,, Na některý lidi hold musíš po zlým, když to nejde po dobrým." Prohlásil z pohledem upřeným do mých očí.
Chodbou se rozlehl zvuk vrzajících vchodních dveří. Pak se ozvali dva známí hlasy.
,, Zajímalo by mě kde zase trčí."
,, Jako bys ho neznal. Vždycky se někde zašije a hraje si na schovku."
Všimla jsem si jak můj zachránce protočil oči. Hlasy se blížili, až byli úplně u nás.
,, Tak tady si! Prošli jsme skoro celou školu!" Stěžoval si ten s čírem a tetováním. ,, A hele koho to tu máme! Naší Sněhurku." Prohlásil, když si mě konečně všiml.
Jeho kámoš nahánějící strach mé sjížděl od shora až dolu svým ledově modrým pohledem. Udělalo se mi zase zle. Zadívala jsem se tedy před sebe na nejmenného. Pořád mě sledoval.
Pak si povzdechl a vstal. ,, Myslím, že už si v pohodě, takže jdu." Jednoduše se otočil a vykročil.
Jeho kámoši nejdřív nechápavě sledovali scénu a pak se vydali poslušně za svým vůdcem. Nějak mi to nedalo a vzpomněla jsem si na své slušné vychovaní, které ano také vlastním.
,, Díky.." Zavolala jsem za ním.
Za chůze na mě otočil hlavu. ,, Neděkuj Sněhurko. Teď máš u mě dluh. Ten jen tak nesplatíš."
Skoro jsem začala litovat, že jsem mu poděkovala. Hulvát jeden!!
,, Ona ti fakt řekla díky. No to mě poser!"
,, Sklapni a pohni sebou!!" Slyšela jsem ještě zdáli.
Uvědomila jsem si, že už je asi pět minut po začátku hodiny. Rychle jsem se vykopala na nohy a cestou zhltala poslední kus tyčinky. Než jsem došla ke třídě narazila jsem v půlce cesty na Chrise. Když mě uviděl došel až ke mně.
,, Si v pohodě?" Prohlídl si mě.
,, Jo, ale co tu děláš?" Zkoumavě jsem si ho prohlídla.
,, Vypadalas opravdu špatně. Měl jsem starost."
,, Šel ses po mě podívat.."
Přikývl.
,, To je.. milý." Přiznala jsem.
Usmál se.
Společně jsme vešli do třídy. Učitelka ekologie se mě ptala, jestli jsem v pořádku, z čehož jsem usoudila, že jí Chris musel něco říct. Zbytek vyučování probíhal až příliš nudně než, abych ho alespoň trochu vnímala. Neustále jsem přemýšlela nad sílou toho zvláštního ducha a taky nad tím co po mě bezejmenný asi bude chtít, jako splátku za svou pomoc.
Na konci sedmé hodiny jsem se cítila jako oživlá zombie. Došla jsem si pro své šesté café za den a myslím, že prodavačka si o mě vytvořila obrázek "totálně závislá". Měla jsem polední pauzu. Vláčela jsem se ke svému stolu, ale nakonec jsem zamířila k Masonovu. Usadila jsem se a zadívala se na něj. On hleděl do knížky no spíš do komiksu a nevěnoval mi ani pohled. Uběhlo asi deset minut než konečně promluvil.
,, Ještě tě to nepřešlo?" Zamumlal.
Sála jsem café a dívala se z okna ven. ,, Jsem dost trpělivá abys věděl."
Uslyšela jsem jak zaklapl komiks a opřel se o židli. ,, A já jsem dost vytrvalej, abys věděla zas ty."
Přesunula jsem pohled z venku na něj. ,, Hele řeknu ti to takhle. Nic o tobě nevím, ale jistě vím, že si nechceš život podělat tím, že tě vylejou ze školy. Už tak máš dost problémů s docházkou, čehož si všimne i slepej. Takže pokud máš v tom svým natvrdlým mozku, alespoň trochu rozumu necháš si alespoň trochu pomoc." Chvíli jsme si jen tak hleděli do očí.
Pak se pomalu usmál. ,, Zníš jako moje máma. To je děsivý."
Usmála jsem se. ,, Takže přijdeš?"
Zakřenil se a vstal. ,, Nic takového jsem neřekl."
A byli jsme tam kde jsme začali. Seděla jsem v jídelně ještě hodinu než se u mě zjevil Kim.
,, Nazdárek." Křenil se na mě.
,, Ahoj" Skvěle Angie už to zní mnohem líp.
,, Takže jdeš?"
Pozvedla jsem obočí. ,, Jdu kam?"
,, Na to doučko."
,, ahh.." Vzpomněla jsem si. ,, To mám jít jako taky? Myslela jsem, že tam mám dostat jen Masona."
Kim se podrbal ve vlasech. ,, To jo, ale mrknout se snad taky můžeš nebo ne?" Díval se na mě těmi zářivými oči.
Povzdechla jsem si. ,, Tak fajn." Kim se na mě zakřenil ještě víc.
Vedl mě jídelnou do hlavní chodby, kde jsme zamířili do třetího patra. Cestou mě něco napadlo.
,, Možná to bude znít zle, ale jak je možný, že chodíš do klubu na doučování?"
Kim se usmál. ,, Hm... Moje rodina patří mezi jednu z těch co musí mít jistou úroveň." Hořkost v Kimově hlase nešla přehlídnout. Zahnuli jsme a Kim pokračoval. ,, Moje rodina je plná právníků a doktorů. Mý rodiče ode mně očekávali, že se tomuhle pravidlu přizpůsobím stejně jako mí dva bráchové." Ironicky se zasmál. ,, zmýlili se. Řekl jsem jim svůj názor. Nestál jsem o nic takového, vždycky jsem měl slabost pro sport ne pro papírování, obhajování, diagnózy a nevím co ještě. Rodiče nakonec pod tíhou mého nátlaku povolili a dovolili mi navštěvovat školu jakou chci, ale podmínka byla, že si musím udržet průměr známek na výbornou, což je spolu ze sportem dost nestabilní věc. Jeden čas jsem byl tak zaneprázdněný tréninky, že jsem na učení už neměl čas ani energii. Začal jsem zaostávat a to moje rodiče fakt nakrklo." Další příval smíchu. ,, Rozhodl jsem se to tedy dohnat, ale nevěděl jsem, jak dokud jsem se nedozvěděl o tomhle klubu. Řekl jsem si, že za zkoušku nic nedám. A nakonec to bylo všechno fajn. Dohnal jsem známky , zároveň stíhal tréning a našel si i pár skvělých kamarádů, kteří neznali jen sport." Když Kim skončil byla jsem jemně překvapená.
,, Tvoje rodina musí být asi vážně tvrdá."
Kim se na mě usmál a ten úsměv vypovídal za vše.
,, Je skvělý, že si je nenechal řídit tvůj život."
K tomu já měla daleko. Moji rodiče přeci nebyli jako ty Kimovo, ale vždycky jsme se snažila chovat přesně tak, abych jim nikdy nepřidělávala potíže.
,, Díky si hodná." Kim se na mě naposled usmál než jsme došli k tmavě hnědým dveřím.
Kim otevřel. Třída tvořila přesně deset lavic. Zdi byli ve světle žluté barvě a byli polepené různými projekty studentů. Byla tu také jedna černá tabule a učitelský stolek, na kterém seděla Hannah s Adri. Když si nás všimli mávli na nás.
,, Tak si jí našel. Super!" Zajásala Adri.
,, jo. Nejdeme pozdě?"
,, Ne. Právě včas." Charles si otřel ruce o své úzké modré džiny a usmál se na mě. ,, Vítej Angie."
,, Jo vítej v klubu Angie." Přidali se i ostatní.
Bylo to pro mě trochu divný. Měla jsem zvláštní pocit. Co to jenom bylo.
,, Ehm.. tak díky za uvítanou."
,, Nemáš zač." Křenila se Adri.
Znenadání se otevřeli dveře. Vešla do nic holka s krátkými tmavými vlasy. Mohla být tak o rok mladší.
,, Zdra-vím jsem s devátého ročníku. Ehmm jsem Zoe a podala jsem si přihlášku na doučování s Francouzštiny." Kuňkala tiše.
Všichni se na ní usmáli.
,, Skvělí Zoe, takže Francouzština, tak s tou ti pomůžu já." Přešla k ní Hannah blíž. Pak na nás mrkla. ,, A jde se do práce."
Po nějaké době přibyli další tři. Kluk jménem Logan, který potřeboval pomoc s dějepisem, Baculatá Sara, která byla v našem ročníku a naprosto nesnášela přírodní vědy a drobná Sky, která si lámala hlavu nad chemií. Všichni mí kolegové byli zabraní do vyučování. Byla celkem sranda je pozorovat. Zrovna v momentě, kdy jsem si usmyslela, že Mason se už určitě neukáže se zjevila jeho silueta mezi dveřmi. Myslím, že jsme na něj všichni asi minutu nevěřícně zírali.
,, Snad nejdu zas tak pozdě?" Vypadalo to, že Mason si naše zíraní vynaložil zcela špatně.
,, N- -ee. Jen pojď dál a sedni si kam chceš." Vypravila ze sebe zaskočeně Hannah.
Mason přikývl a posadil se co nejdál od všech až k oknu. Hannah na mě ukázala zvednutý palec. S úsměvem jsem zavrtila hlavou. Mason tam chvíli jen seděl než se k němu přihnala Adri, která před něho postavila štos něčeho a odešla se slovy ať to vypracuje. Zatím co se Adri věnovala znovu Sky, Mason zíral do papírů, jako by to bylo něco naprosto nemožného. Po chvíli to vzdal a zadíval se z okna ven. Vypadal celkem utrápeně. Moje slitování vyslalo do mého mozku poplašný alarm a tak jsem seskočila s katedry a vydala se k němu. Obešla jsem ho a stoupla si za něj. Byl tak zaujatý výhledem, že si mě ani nevšiml. Vzala jsem ho za hlavu a obrátila mu jí zpátky.
,, Sakra!" Zaklel jak se lekl.
,, Kam to zíráš?"
Zvedl ke mě pohled. ,, Ty mi opravdu hodláš znepříjemňovat život co?"
Sedla jsem si k němu. ,, No jo co naděláš. Už jsem se jako nepříjemnost narodila."
Byla to jen tak vyřknutá věta, ale byla naprosto pravdivá. Vždycky jsem byla tou nepříjemností v naší rodině. Mason mě chvíli pozoroval a pak se zadíval do papírů.
,, Vůbec tomu nerozumím." Povzdechl si.
Věřila jsem mu. Nafoukla jsem tváře a zase je splaskla.
,, Tak hele není to zas, tak složitý hrdino." Posunula jsem si papíry k sobě.
,, Říkáš ty." Zasmál se.
,, Říkám já." Zakřenila jsem se.
Nakonec jsem u Masona zůstala až do konce doučování. Myslím, že jsme udělali značný pokrok.
,, Tak končíme lidičky." Zvolal Charles.
Byly slyšet zvuky úlevy a skřípání židlí. Mason vedle mě taky vypadal vyřízeně.
,, Nebylo to tak hrozný nebo?"
Mason se na mě unaveně usmál. ,, Hrozný? Já myslel, že při tvým návalu slov umřu."
,, Hej!" Plácla jsem ho jemně přes hlavu.
Mason se zasmál a ruku mi zachytil. Nejdřív jsem se zarazila. Přece jenom držel mě za ruku. Divný .. bylo dost divný co jsem cítila z Masonova doteku. Nebyl to stejný pocit, jako u Chrise, ale byl zvláštní. Měl teplé ruce. Příjemný... Pořád mě držel. Otáčel si jí v dlani a pak se zadíval na moje jizvy. Měla jsem malé světlé jizvičky, které mi zůstali po tlustých jehlách, které jsem po většinu času dostávala.
,, Mám se ptát?" Pronesl Mason trochu napjatým, ale pořád klidným hlasem.
,, Radši ne" Usmála jsem se a ruku mu vyvlíkla.
Vstala jsem. Ať teď jsem si všimla, že už tu není ani jeden studen na doučování. Stála tu jen Adri a její parta, která nás sledovala.
,, Fajn. Tak já mizím." Prošel kolem ostatních, ale ve dveřích se ještě zastavil. ,, Málem jsem zapomněl. Teď jsme si kvit kočko." Mrkl na mě.
Usmála jsem se na něj jako andílek. ,, Zatím Hrdino. Jen prozatím."
Se smíchem na mě mávl. ,, Tak se tu mějte." A byl pryč.
V místnosti nastalo minutové ticho.
,, Tak tohle jsem nečekala." Zamumlala Adri.
,, Ani já ne." Přiznala Hannah.
,, Myslím, že nikdo z nás." Přidal se i Charles. ,, Mě by teda pekelně zajímalo, jak si to udělala?"
Všichni se na mě podívali.
,, Dlužil mi za záchranu."
,, Hmm.." Adri na mě přimhouřila oči. ,, Ale nějak spolu dobře vycházíte ne?" Další podezíravý pohledy.
,, Ehmm.."
Z podezření mě vytrhl zvuk vycházející z mé kapsy. Mobil. Vytáhla jsem ho a zadívala se na displej. Značil se na něm nápis táta. Bez váhání jsem ho zvedla.
,, Anoo.." protáhla jsem trochu slovo.
,, Ahoj andílku." Zaslechla jsem v tátovo hlase smích.
,, Ahoj tati." Všimla jsem si jak mí podezíravý členové zbystřili.
,, Už si doma ze školy?"
,, Ne, ale už budu vyrážet."
,, Dobrá. Jen jsem se chtěl zeptat jestli nevíš, kde vězí Kyle? Nezvedá mi telefon a já ho nutně potřebuji kvůli jedné akci."
Přemýšlela jsem. Bylo čtvrt na čtyři, což značilo, že trénink skončil už před dvaceti minutami. To je dost času na sprchu a oblékání, takže teď byl nejspíš čas na jídlo.
,, Kyle? Počkej minutku, nejspíš bych mohla vědět kde je."
,, Děkuju Andílku."
Spěchala jsem z místnosti a z zamířila do jídelny. Slyšela jsem za sebou kroky. Adri a ostatní šli za mnou. Už v chodbě jsem zaslechla smích. Když jsem vešla. Hned jsem Kyle uviděla. Seděl u prostředního stolu. Byl obklopený fotbalisty a roztleskávačky. Všichni se něčemu smály. Tak jo jdem na to. Přešla jsem jídelnu až k němu. Naproti němu jsem se zastavila. Počkala jsem až konverzace utichne.
,, Myslím, že jsem ho našla."
,, Výborně předej mi ho na minutku." Poslechla jsem. Všichni na zírali.
Podávala jsem Kylovi mobil. ,, Pro tebe." Zaraženě mě sledoval, jako ostatní pak si ho vzal. Jediné co Kyle říkal bylo jo a ne. Někdy použil taky zvuk říkající ano.
,, Jasně. Ty taky." Pronesl Kyle po nějaké době.
Nakonec hovor ukončil a zavěsil. Podal mi mobil zpátky.
,, Jak si věděla, kde mě najít?"
Strčila jsem si mobil do kapsy. ,, Zauvažovala jsem. Všechno dobrý?" Kyle mě minutku sledoval.
Pak se usmál. ,, Jo." Najednou seskočil ze stolu. ,, Vezmu tě domů."
,, Dojdu sama." Než jsem ale stačila udělat krok držel mě Kyle v ocelovém sevření jednou rukou kolem pasu. ,, Tak si to tu užijte lidi. Já mizím." A táhl mě pryč.
Cestou jsem zaslechla ještě. ,, Kdo to byl? " Nebo ,, On má přítelkyni?" Prošli jsme kolem Adri a její skupinky. Kyle se na ně usmál a já jim mávla.
Kyle pustil můj pas a chytil mě za ruku a tak mě táhl dál. Dokážete si asi představit, jak na nás koukali ostatní.
,, Kyle měl bys mě pustit?"
,, A důvod?" Zakřenil se.
,, No za a) Vypadá to divně a za b) Není mi to zrovna příjemný."
,, Achh tak .." To bylo jediný co řekl.
Přesto mě nepustil. U auta se zastavil. ,, Nasedej prcku."
Ukázala jsem na něj. ,, Jestli mi ještě jednou řekneš prcku, si mrtvý muž." Nastoupila jsem.
Slyšela jsem jak se Kyle směje a přitom si hází sportovní tašku dozadu. Konečně nasedl na stranu řidiče a vyjel. Jeli jsme klidně a bez komunikace. Sledovala jsem cestu z okna.
Domů jsme dorazily asi o deset minut později. Zrovna jsme zastavovali na příjezdové cestě u domu, když jsem si všimla rodičů, jak vykládají nákup z auta. S Kylem jsme vystoupily.
,, A hele! Vy jste přijeli spolu?" Divila se máma.
,, Už to tak vypadá." Prohodila jsem.
Máma se na Kyla usmála. ,, Je skvělé, že se o Angie tak hezky staráš."
,, Naprosto boží!!" Zakoulela jsem očima.
Kyle se jen zakřenil a pak šel mámě naproti. ,, Chceš pomoc s nákupem?"
Ani mu nemusela odpovídat, jelikož Kyle začal vykládat náklad z auta rovnou.
,, Si zlatíčko Kyle." Pohladila ho po ramenu.
Bylo to zvláštní. Mělo by to být naopak. Já bych měla mít takový vztah se svou matkou, ale ani zdaleka to tak nebylo. Kyle byl mámě mnohem blíž než já. Zatím co já promarnila čtyři roky života sama Kyle tu pro ně byl a oni zas pro něho. Taková byla pravda. Nemohla jsem se divit. Trochu jsem zatřásla hlavou. Nenáviděla jsem se za každou minutu, kdy jsem se cítila takhle .. takhle sklesle. Povzdechla jsem si a nechala jsem Kyle s mámou. V domě jsem se zavřela do svého pokoje. Jediné místo v domě, které mi patřilo. Jen co jsem strčila hlavu do dveří všimla jsem si Finna, který posedával na mé posteli. Odhodila jsem tašku a sedla si na zem k posteli. Netrvalo dlouho a Finn se zjevil přede mnou v tureckém sedě.
,, Něco tě trápí Angie?"
Obejmula jsem si kolena. ,, Jenom si někdy přeju abych byla normální."
,, Není normální nudný?"
Podezíravě jsem se na něj podívala. ,, Finne opravdu je ti osm."
Rozesmál se. ,, Jo." Bylo to roztomilí.
,, Hm.. si hodný kluk Finne." Usmála jsem se na něj.
,, I ty si hodná Angie. Jsem rád, že mě můžeš vidět."
,, Díky Finne."
Finn byl přece duch a také dítě, ale byl jeden z mnoha, kteří mi rozuměli. Toho jsem si vážila.

Tajemství osudu 9/1

Neděle v 16:45 |  Má tvorba

9.Kapitola

Uběhl týden od té události s kouzelným duchem. Nemohla jsem si pomoc a neustále sledovala Chrise. Přece nedávalo naprosto žádný smysl, že byl s tajemným naprosto identický. Přesto Chris neudělal nic co by ho označovalo za nadpřirozeného. Choval se naprosto normálně. Měla jsem pocit, že jediný blázen jsem tu opravdu já.

V pátek jsem se nějak zpozdila se sprchou, a tak jsem dobíhala do školy na poslední chvíli. Běžela jsem tak usilovně, že jsem si nevšimla ani ředitele Grifa dokud na mě nezavolal.

,, Angelo zdravím."

Zastavila jsem se a vrátila se zpět čelem k řediteli. ,, Ehmm.. Dobrý den pane řediteli."

Ředitel se usmíval. ,, Říkal jsem si, že když vás po nějaké té době vidím, zeptám se jak se vám daří?"

,, Ujde to. Snažím se." Přiznala jsem.

Přikývl. ,, To vidím."

Ředitel se rozpovídal o mimoškolních akcí co škola pořádá. Já mezi tím sledovala Masona co se nenápadně blížil ke škole.

,, Doufám, že se také přidáte." Dopověděl pan Grif.

Neměla jsem nejmenší ponětí o čem mluví, přesto jsem přikývla.

Mason už byl skoro za ředitelem, když mu z ruky vyklouzl skateboard.

Ředitel Grif se otočil a spočinul na Masonovi pohledem.
,, Mesone.."

Mason se podrbal ve vlasech ,, Ehmm pane řediteli.. dobrý den."

Pan ředitel si založil ruce na prsou. ,, Není tohle pozdní příchod, že ne?"

,, Ehmm..." Mason zabloudil pohledem ke mně.

Jen jsem se usmála. Byl v pěkný bryndě a mě něco napadlo.

,, Tak to není pane řediteli." Pronesla jsem naprosto vyrovnaně.

Oba se na mě podívali. ,, Opravdu Angelo a jak to tedy je?"

,, Víte nedávno jsem se přidala do klubu na doučování, kam chodí i Mason. Měla jsem se tu s ním sejít, ale nějak jsem to nestíhala, jak jste viděl sám. Mason tu na mě jen čekal." Podívala jsem se na Masona. ,, Není to jeho vina."

Ředitel mě chvílil zkoumal pohledem, pak si povzdechl. ,, Dobrá tedy. Pro tentokrát, ale ať se to příště neopakuje a to ani u vás Angelo."

,, Ano pane řediteli."

Ještě jednou si nás prohlídl a odešel. Mason vydechl úlevou a podíval se na mě. Taky jsem se na něj podívala.

,, To bylo po druhý hrdino." Usmála jsem se a obešla ho. ,, Zase mi dlužíš."

Srovnal se mnou krok. ,, Neprosil jsem se tě o pomoc."

,, Opravdu? Neříkej, že bys byl radši právě teď v ředitelně a řešil svůj podmínečný vyhazov ze školy."

Mason si povzdechl. ,, Dobře vyhrálas. Co chceš?"

Zastavila jsem se před třídou. ,, Hmm.. nic hroznýho, jen přijď dneska na to vyučování."

Mason zavrtil hlavou. ,, Ne. Udělám všechno, ale tohle ne."

Pozvedla jsem ramena. ,, Nic jinýho nechci. Navíc.." Otočila jsem na něj hlavu ve dveřích. ,, Jedno vyučování tě nezabije hrdino."

S tím jsem vešla dovnitř a nechala ho stát na místě. Došourala jsem se na místo, kde už posedával Chris. Měl v ruce mobil a usilovně do něj mačkal. Sedla jsem si. Ani nevypadal, že si všiml mé přítomnosti. Nechtěla jsem ho rušit a tak jsem si v klidu vybalila své učebnice na stůl. Když jsem byla konečně hotová, zjistila jsem, že se na mě Chris dívá.

,, Ahoj." Usmál se.

,, Ahoj."

,, Dneska nějak pozdě.."

Usmála jsem se. ,, Ehmm.. trochu jsem to ráno nestíhala." Přikývl a usmál se. Víc jsme toho neřekli.

Hodina začala. Slečna Reinová se nám snažila vysvětlit chemické reakce za pomocí složitých rovnic.

,, Teď prosím utvořte dvojice se svým sousedem a pusťte se do práce." Chris se na mě zakřenil.

Každý dostal od slečny Reinové složku ve které bylo napsáno co má dvojice za úkol. Naším úkolem byla výroba krystalů. Jak amatérské. Vzpomněla jsem si na dobu, kdy mě tuhle část učila Olivie. Víte pravda byla taková, že i když jsem byla v blázinci, věřila Olivie v to, že tam nezůstanu, proto si taky usmyslela, že místo dnů, které jsem trávila civěním do zdi se budu drtit a drtit a drtit školním učivem. Já vím .. super ne!

,, Tak co je náš úkol?" Ozval se Chris.

,, Krystaly, máme vytvořit krystaly."

,, Paráda.."

Chris připravil stojan, filtrační kruh a nálevku, filtrační papír, tyčinku, krystalizační misku, nit, odměrný válec, milimetrové měřítko, váhy a závaží a nakonec třecí misku s tloučkem. Vše to naskládal na stůl a mrkl na mě.

Usmála jsem se. ,, Páni. Takže ty víš jaký pomůcky se používají při krystalizaci. Udělal si na mě dojem."

Tiše se zasmál. ,, Nejsem tak hloupej jak vypadám milá Angie."

Sestavila jsem pomůcky. ,, Nikdy jsem neřekla, že vypadáš hloupě."

,, A jak tedy vypadám?" Rychle jsem se na něj podívala a zase se věnovala přípravě.

,, Noo.... Řekla bych přitažlivě.." A sakra!! Co to tu plácám! Proč jsem kurňa řekla přitažlivě!!

Zaznamenala jsem, že se usmívá. ,, Připadám ti přitažlivý?"

Jemně jsem pozvedla obočí. ,, Myslím, že tak tě vidí většina lidí tady."

,, Ale já se neptal na názory ostatních, ale na ten tvůj."

Skončila jsem s přípravou a podívala se Chrisovi do těch magických očí.

,, Můj názor je, že právě teď se máme věnovat tomuhle pokusu. Dávej prosím pozor ano."

To ho rozesmálo. ,, Omlouvám se madam. Vynasnažím se." Dělal si legraci dál.

Pak se přestal smát, ale úsměv mu zůstal. ,, Tak teď ty. Zjistíme jaké schopnosti skrýváš." Zadíval se na kádinku. ,, Takže jaké budou ingredience?"

Opřela jsem si hlavu do dlaně a jemně zkroutila rty. ,, Ptáš se, protože mě zkoušíš nebo protože to nevíš?"

Chris mi pohled oplácel. ,, Jen mě zajímá co má sousedka umí."

,, Hmm.. zajímavé."

Přesunula jsem svůj pohled s Chrise na suroviny. ,, 185 g krystalové sody, 22 g síranu draselno-hlinitýho ve zkratce kamenec , 73 g kuchyňské soli a.." Vzala jsem poslední pytlík ,, 75 g modré skalice." Položila jsem poslední chemikálii před Chrise a usmála se na něj.

Také se usmíval. ,, Alee .. tady má někdo opravdu chytrý mozeček."

,, Ale prosimtě na tomhle není nic složitýho, je to jako.. jako vaření. Mícháš ingredience, které se k sobě hodí a snažíš se, aby z toho něco vzniklo."

Chris se znovu smál. ,, Už ti někdo řekl, že si opravdu vtipná." Jen jsem na něj zamrkala.

Pokus jsme nakonec zakončili tím, že jsme kádinku přikryli filtračním papírem s otvory. Přišla k nám slečna Reinová.

,, Výborná práce." Pochválila nás a usmála se. ,, Samozřejmě Chrise už znám, tak jsem obeznámená s jeho schopnostmi, ale o vás slečno jsem zatím neměla z čeho soudit, když jste tu nová, ale jak vidím přibyl nám nový nadaný člen. Tedy.." Zkoumavě se na nás zadívala. ,, pokud to celé nedělal Chris."

Nestačila jsem nic říct, jelikož promluvil Chris. ,, Ne slečno Reinová. Můžu vás ujistit, že bych nemusel ani hnout prstem a Angie by to zvládla bez potíží."

Reinová s úsměvem přikývla. ,, To ráda slyším. Jsem ráda, když se u mě ve třídě objeví další nadaný student."

Reinová nás ještě jednou pochválila a odešla k dalšímu stolu. Chris na mě mrkl a já jen zavrtila hlavou.

Přestávka se dostavila jako požehnání. Chris zmizel a já měla chvíli pro sebe. Zhroutila jsem se na lavici a ulevně vydechla. Náhle na lavici něco přistálo. Zvedla jsem hlavu.

Naproti mně seděla Hannah a usmívala se. ,, Ahoj."

Párkrát jsem zamrkala než jsem ze sebe vypravila krátké

,, Ahoj.."

,, Přinesla jsem ti café. Od Adri vím, že je to něco jako tvoje droga, což je naprosto v poho, protože moje taky."

Zvedla jsem na ní obočí. Nechápala jsem o co jí jde. ,, Ehmm díky.."

Další úsměv. Začínala mě děsit. ,, Takže.." Napila se ze svého hrníčku. ,, jak to jde s Masonem?"

Opřela jsem se o židli a otočila hlavu jeho směrem. ,, Vzpírá se."

Hannah se zakřenila. ,, Nedivím se mu. Musí to pro něj být jako noční můra. Učení nesnáší snad od doby, kdy pochopil co to slovo znamená."

To mě přimělo se usmát. ,, To má tak velký odpor?"

,, Věř mi, ještě mnohem mnohem větší."

Upila jsem ze svého café. Bylo dobré, jiné než jsem pila, ale dobré. Všimla jsem si Chrise. Vracel se zpátky do třídy a za zády mu vysela nějaká opravdu hezká .. ne to bylo slabé slovo, krásná holka. Její pleť vypadala jako z nefalsovaného porcelánu. Její oči barvy průzračného moře zářili při každém úsměvu, který poslala Chrisovi a její rovné, zářivě blond vlasy vypadali naprosto dokonale. Vlastně všechno na ní bylo dokonalý.

,, Kdo to je?" Zajímalo mě.

Nemohla jsem si pomoc. Hannah upíjela své café a sledovala stejnou scénu jako já.

,, Tohle je Quinn Cassová naše školní hvězda."

,, Školní hvězda?" Podivila jsem se.

Hannah natočila hlavu jemně na stranu, čímž se jí z rozcuchaného drdolu uvolnilo dalších pár šedých vlasů.

,, Však víš je to školní královna. Každá škola nějakou tu nejvíc oblíbenou a nejvíc sexy holku má, takhle je ta naše."

Pochopila jsem. Zatím co Quinn tvořila vrchol pyramidy my všichni byli pod ní. Quinn se na Chrise naposled usmála, než mu vlepila pusu na tvář a vypařila se. Chris se za ní asi sekundu díval pak se otočil a vydal se zpátky. Když si sedl vedle mě Hannah se málem zakuckala. Vyslala ke mně pár pohledů, kterým jsem ani trochu nechápala, ale vydedukovala jsem, že je nejspíš na větvi s faktu, že si ke mně sedl Chris.

Ten se na mě mimo všechno usmál a pokývl na mé café. ,, Zase ujíždíš na cafi. Brzy s tebe bude závislák, pokud už jím teda nejsi."
Usmála jsem se. ,, Pokud vím, tak jím už jsem."

Vykouzlil na mě ještě vetší úsměv. ,, Přiznání vede k vnitřnímu klidu."

Použil mojí frázi, kterou jsem řekla já jemu. Jemně jsem ho šťouchla do ramene. ,, Hej! To je moje věta."

Zasmál se. ,, Promiň, ale musel jsem jí využít."

Pak svůj pohled přesměroval na Hannah, která vypadala, že je naprosto omámená.

,, Ahoj.. ty si Hannah, že jo?" Chris na ní použil jeden ze svých oslnivých úsměvů.

Hannah se začervenala a sklopila oči. ,, Jo-o. Jak tohle víš?"

,, Noo často jsem tě viděl s Kimem. Říkal nám o tobě."

Hannah se pořád červenala. ,, A-aha." Koktala dál.

,, Takže ty už tu máš přátele? A já myslel, že jsem jedinej." Křenil se.

,, Hm... opravdu arogantní." Zamumlala jsem.

Čím jsem ho zase přiměla ke slabému smíchu. Když se uklidnil ukázal na Hannah.

,, Moment. Ty jsi v klubu na doučovaní není to tak?"

Hannah přikývla a Chris přesunul pohled z ní na mě.

,, Znamená to, že si se přidala do klubu na doučování?"

Místo odpovědi jsem se napila. Neměla jsem zájem mu něco vysvětlovat.

,, No ne tak úplně." Ozvala se místo mě Hannah. ,, Za všechno může tak trochu nebo vlastně úplně Adri, která z Angie bez jejího svolení udělala kapitána týmu."

Chris se vědoucně usmál. ,, Adriana Jane... Jo ta je pěkný číslo."

,, Jo to je." Přikyvovala Hannah vědomě. Snazila jsem se, ale prostě jsem se musela zeptat.

,, Ta pěkná holka se, kterou si před chvílí mluvil je tvoje holka?"

Hannah se zase zakuckala. Nechápala jsem co s ní je.

Chris přivřel oči. ,, Tys mě sledovala?"

Další doušek kávy. ,, Byl si v mém zorném poli."

Zkroutil jeden kousek úst. ,, Jaká náhoda. Opravdu tě to zajímá?"

Hleděla jsem mu do očí a měla pocit, že v nich nedokážu naprosto nic vyčíst.

,, Možná ano možná ne."

,, Vyhýbáš se jasné odpovědi, co to asi znamená?"

Žádnou odpověď jsem mu nedala a tak si Chris povzdechl a opřel se do židle. ,, Chodili jsme spolu." Odtrhl ode mě pohled a zadíval se před sebe.

,, Chodili? Minulý čas, to znamená, že už ne?"

,, Ne-e" Vyslovil to naprosto jasně a bez citu.

,, Proč?" Byla to naprosto nevinná otázka, alespoň jsem si to myslela než mě Hannah pod stolem kopla.

,, Auu!" Zaraženě jsem se na ní podívala.

,, Promiň to jsem nechtěla."

Chtěla, měla to naprosto jasně vypsané ve tváři.

,, Mimo to." Zvedla se. ,, Musím už jít. Mám hodinu angličtiny, tak se tu mějte. Jo a Angie.." Zadívala se na mě. ,, nezapomeň na ten dnešek." Pomalu jsem přikývla a Hannah zmizela.

Podívala jsem se na Chrise. Pořád sledoval zeď. Vypadal najednou nějak prázdně bez života. Pak jsem za ním zaznamenala pohyb. Zvedla jsem pohled a zjistila, že mě sleduje ten jistý duch co se pořád motá kolem Masona. Znovu stál kousek od Masona, který spal na lavici. Opětovala jsem jeho pohled. Duch přimhouřil oči. Přišlo mi, že se snaží zjistit jestli ho opravdu vidím. Přesto jsem se začala cítil zvláštně. Husí kůže, snížený tlak, bolest hlavy. Životní energie. To se mi někdy stávalo, když jsem se dlouho soustředila na ducha. Bylo to jako bych přicházela o vlastní energii.

,, Angie!" Ten hlas mě vytrhl z transu.

Podívala jsem se na Chrise. Starostlivě se na mě díval.

,, Si v pořádku? Si celá bílá? Není ti dobře?"

Ne není mi dobře. ,, Ne jsem v pohodě. Jen si potřebuju na chvíli.. odskočit." Zvedla jsem se a popadla i tašku.

Uháněla jsem ze třídy na dívčí záchody. Nikdo tu nebyl. Opřela jsem se o stěnu a chytla se za hlavu. Klid! Jenom klid! Všechno je dobrý! Otevřela jsem tašku a vytáhle své prášky. Nepomáhali mi, ale pokud jsem si jen na malou chvíli dokázala vsugerovat, že ano dokázala jsem se v takových situací uklidnit. Došla jsem ke kohoutku a napila se. Chvíli jsem tam jen stála a zírala do zrcadla. Takový stav jsem už dlouho nezažila. Stávalo se to jen pokud byl duch opravdu silný a to tenhle nejspíš je. Motala se mi hlava a opravdu mi bylo zle. Přesto jsem se sebrala a vyšla na chodbu. Bohužel jen, co jsem otevřela, do někoho jsem vrazila. Už tak se mi motala hlava, teď to bylo ještě horší. Moje nohy se proměnili v pudink a já klesala k zemi. Něčí silné ruce mě zachytili. Tudíž jsem nedopadla na tvrdou zem.


Tajemství osudu 8

Neděle v 15:59 |  Má tvorba

8. Kapitola

Domů jsem dorazila o půl hodiny později. Jen co jsem strčila klíče do zámku všimla jsem si něčeho divného. Dveře nebyli zamčený, což značilo, že někdo je doma. Otevřela jsem a zůstala zírat. Kyle posedával před obří plazmovou televizí a hrál no nevím co. Důležitý bylo, ze nebyl sám. Seděli tam s ním ještě další dva kluci. Zavřeli se zamnou dveře, což přitáhlo jejich pozornost ke mně.
Kluk s tmavě hnědými vlasy a modrými oči dloubl do Kyle. ,, Kdo je ta kočka?"
Kyle položil ovládač na stůl a zvedl se. ,, To je moje ségra, takže na ní nezírej." Jen jsem pozvedla obočí.
Vedle mě se zjevil Finn. ,, Angie! Angie! Už si zpátky konečně! Tihle kluci tu dělají hrozný hluk!" Finn si založil ruce a mračil se na kluky.
Kyle ke mě přešel. ,, Jak si se dneska měla?"
,, Ušlo to." Zamířila jsem do kuchyně.
,, Nepochlubil ses, že máš ségru."
,, Vám dvou uchylům bych to určitě řekl." Slyšela jsem je ještě říkat.
,, Budou tu ještě dlouho Angie?" Zeptal se Finn.
,, To nevím Finne. Taky bych rád, aby už šli." Povzdechla jsem si a došla ke dřezu. Nalila jsem si sklenici vody a napila se
. ,, Doufám, že ti nevadí, že tu jsou?" Otočila jsem se. Kyle se opíral o linku a sledoval mě.
Položila jsem sklenici do dřezu. ,, Nevím Kyle. Víš, že mi vadí všichni."
Usmál se. ,, Taky pravda."
,, Jak to, že si vůbec tak brzy doma?" Podívala jsem se na něj.
,, Odpadlo mi pár hodin tréningu. Kluci si chtěli zahrát, tak jsme šli k nám."
,, Hmm.." Promnula jsem si krk. ,, Takže tohle jsou tví kámoši?"
Usmál se ještě víc. ,, Jedny z mnoha. Mimo to, taky jsem si dneska všiml, že jedny máš."
,, Nejsou to mí přátelé."
,, Ale vypadají tak." Usmíval se dál. ,, Navíc.." Přešel ke mně. ,, Nebylo by na tom nic špatného."
Odstrčila jsem se od linky. ,, Taky nic takového netvrdím."
Zamířila jsem zpátky do obýváků. Kyle mi šel v patách. Měla jsem v plánu vzít roha do svého pokoje, ale Kyle mě chytil za ramena a otočil směrem ke klukům. Oba na mé zírali.
,, Kluci tohle je Angie. Angie tohle je Max." Ukázal na kluka s hnědými vlasy. ,, a tohle je Aaron." Přesunul ukazováček směrem ke klukovi se špinavými blond vlasy, zelenými oči a kšiltem na hlavě. Oba se na mě usmáli.
,, A je Angie zadaná?" Zajímal se Aaron.
,, Angie je nedostupná." Zpražil ho pohledem Kyle.
,, Škoda.." Zamumlal Aaron.
,, Chceš si s náma zahrát?" Křenil se na mě Kyle.
,, Ehmm ... ani ne..."
,, Ne odmítám." S tím mě dotlačil k pohovce a donutil mě se posadit. Cítila jsem na sobě pohled kluků.
,, Myslela jsem, že to byla otázka."
,, Taky, že jo." Kyle mi do ruky strčil ovládač, alespoň myslím, že to byl ovládač.
,, Kyle víš, že nemám ani ponětí co s tím mám dělat, že jo?"
Kyle se zasmál. ,, Neboj všechno ti vysvětlím. Tímhle čudlíkem střílíš. Těmihle se pohybuješ. Doprava, doleva, dopředu, dozadu. Ačkem se kryješ a béčkem dáváš stopku." Postupně na všechny čudlíky ukazoval. ,, Všemu chápeš?"
,, Zatím jo."
,, Fajn to je všechno, hra začíná." Zakřenil se na mě a spustil hru.
Nestačila jsem se ani vzpamatovat a už po mě někdo střílel. ,, Sakra Kyle!" Vykřikla jsem na něj a horlivě mačkala čudlíky, které mi ukázal. Ukrýt a vystřelit. Ukrýt a vystřelit. Najednou se za mnou rozběhlo celé vojsko. ,, Pro Krista, proč za mnou všichni běží!!"
Celkem jsem u toho vyváděla a kluci se mi smáli. Hrála jsem si pět minut než mě zabili a vyjel na mě nápis Game over.
Povzdechla jsem si. ,, Tak tohle je vážně krutá hra."
Aaron si shrnul vlasy s čela. ,, Na holky jo, ale vedla sis dobře.. na holku."
Max přikývl. ,, Jo na to, že si vypadala, že prvně vidíš hrací joustick."
Usmála jsem se na něj. ,, Víš nejspíš jsem tak vypadala, protože jsem ho opravdu viděla prvně."
Oba se na mě udiveně podívali.
,, To jako vážně?! Tvůj brácha je hrací maniak to nedává smysl." Pronesl Max.
,, Klídek kluci. Angie tohle nemůže vědět dlouho tu.. totiž nežila.." Řekl trochu váhavě Kyle.
Zadívala jsem se na obrazovku. Zrovna tam hrála reklama na další díl hry.
,, Maminka mi tohle nikdy hrát nedovolila?" Ozval se Finn podemnou.
,, Hmm.. říkal jsem si, že jsem tě nikdy neviděl mluvit o svý sestře." Přikyvoval Max. ,, A kde si celou tu doby byla Angie?"
Nahnula jsem hlavu na stranu. A zadívala se na Aarona. Usmíval se na mě. Byl celkem sladkej. Zářivě jsem se usmála. ,, V blázinci."
Chvíli mě se zájmem sledoval a pak se začal smát. Dokonce i Max se přidal. Očividně si mysleli, že si dělám srandu. Pozvedla jsem nad tím ramena. Pravdu jsem jim řekla, tak co.
,, Tvoje ségra dokáže být ironická Kyle. Fakt se ti podobá." Smáli se dál.
Kyle zavrtěl hlavou. ,, Jste fakt kreténi." S čímž jsem musela souhlasit, když se smáli dál.
Někdo zazvonil. Seděla jsem nejblíž ke dveřím, tak jsem se nakonec zvedla a šla se mrknou, kdo otravuje. Když jsem rozevřela dveře nestačila jsem zírat. Stál tam Mason v plné kráse. Měl na hlavě kapuci a jeho zelenošedé oči jenom jiskřili. Když mě spatřil jeho pohled ztratil jiskru.
Já se mimo to musela usmát. ,, Ale .. kdo, že koho sleduje?"
Porozhlídl se do stran. ,, Přijdu jindy." Otočil se a chtěl odejít.
Chytla jsem ho za kapuci a vztáhla ho zpátky. ,, Ne tak rychle hrdino."
Otočil se zpátky a pevně se na mě podíval. ,, Takže ty si Kylova holka?"
Teď jsem se opravdu musela zasmát. ,, Takže ty sháníš Kyla?"
,, Neodpověděla si na mojí otázku."
Založila jsem si ruce. ,, Ty na tu mojí taky ne."
Vzdal se jako první. ,, Potřebuju, aby mi něco vrátil."
Chvíli jsem ho pozorovala, pak jsem si povzdechla a otočila hlavu směrem dovnitř. ,, Kyle! Máš tady .." Ještě jednou jsem Masona sjela pohledem. ,, kámoše.." Mason na mě pozvedl jedno obočí.
Kyle přešel ke dveřím a pořádně si Masona prohlédl. ,, Co potřebuješ Masone?"
Mason se nadechl a vypadal, že ho to tu opravdu nudí. ,, Máš něco co mi patří."
Všimla jsem si jemného dusna co mezi nimi panovalo.
Po chvíli si Kyle projel vlasy rukou. ,, Počkej tady. Přinesu ti to."
Kyle si nás ještě jednou prohlídl a odkráčel zpátky dovnitř. Chvíli jsem se za nim dívala než jsem přesunula svůj pohled zpátky na Masona.
Ten se díval na mě. ,, Co ?"
,, Pořád čekám na tvojí odpověď."
Opřela jsem se o veřej dveří. ,, Co myslíš ty?"
,, Nelíbí se mi, jak se vyhýbáš mým otázkám."
Usmála jsem se. ,, Mě se nelíbí spousta věcí."
,, Jako například?"
Nestačila jsem mu odpovědět. Ve dveřích se znovu zjevil Kyle. Natáhl k Masonovi nějakou střední krabičku.
Mason si jí vzal. ,, Dík."
Kyle přikývl a chvíli Masona pozoroval. ,, Ještě něco?"
Mason jako by se vzpamatoval. ,, Ne.."
Otočil se, ale ještě než vykročil promluvila jsem. ,, Běž v pátek na svý doučování."
Otočil na mě hlavu a zakřenil se. ,, Ani mě nehne." S tím vykročil a už se neohlídl ani nezastavil.
,, Znáš Masona?" Zeptal se jemně Kyle. ¨
,, Ne neznám." Vešla jsem dovnitř a zamířila k sobě.
,, Angie..!" Zavolal na mě ještě Kyle. Zastavila jsem se.
,, Drž se od Masona dál ano."
Povzdechla jsem si. ,, Klid Kyle. Nemám zájem si z něho dělat kamaráda." Přikývl a já vyšla schody. Ve svém pokoji jsem se uložila do postele.
,, To byl tvůj kamarád?" Ozval se Finn.
Už jsem se ani nelekala, když se zjevil. Jednoduše jsem si na něj zvykla.
,, Koho myslíš Finne?"
,, Toho kluka co právě odešel."
,, Nebyl Finne. Neznám ho."
,, Hm.." Finn nafoukl tváře. ,, Někdy ti opravdu nerozumím Angie."
Zasmála jsem se. Ještě chvíli jsem si s Finnem povídala. Na to, že mu bylo osm byl mnohem chytřejší než někteří starší lidi. Ani jsem si neuvědomila a usnula jsem.
Probudil mě až zvláštní pocit jemné energie. Zasténala jsem a rozevřela oči. V mém pokoji byla tma. Otočila jsem hlavu. Oknem dovnitř doléhala měsíční zář. A ne jen to, mezi vlajícími závěsy stál on. Stál tam v bílé košili, kterou měl vyhrnutou k loktům a sledoval noční oblohu. Když jsem se pohnula a otočil se směrem ke mně. Posadila jsem se. A shlídla dolu. Byla jsem přikrytá a navíc jsem nikde neviděla Finna byl tu jen on. Sledoval mě. Opravdu nemýlila jsem se. Vypadal úplně přesně jako Chris. Ale jak to jen je možný?! Natočil hlavu na stranu. V tom měsíčním světle byl opravdu nádherný. Vypadal jako něco dokonalého, neskutečného. Pomalu jsem přehodila nohy z postele. Opatrně jsem si stoupla a kráčela k němu. Bála jsem se, že zmizí, ale v klidu stál na místě a jen mě sledoval. Došla jsem až k němu a pohlédla mu do těch zvláštních očí.
,, Kdo si?" Zašeptala jsem.
Vztáhl ke mně ruku a zastrčil mi vlající pramen vlasů za ucho. Stál teď ani ne deset centimetrů ode mně. Chvíli jsme si vzájemně dívali do očí. Pak se na mě jemně usmál a sklonil hlavu k mému uchu.
,, Spi má sladká Angie."
Nevím proč, ale v ten okamžik svět ztmavnul a já ztratila vědomí. Ráno jsem se probudila ve své posteli. Měla jsem pocit, že se mi to všechno muselo zdát, dokud jsem nenarazila na nočním stolku na bílou lilii. Tu jsem tam rozhodně nedala. Všechno to ve mně neslo spoustu zvláštních pocitů, kterým jsem jak jinak než nerozuměla...

Pokračování Tajemství osudu 7.

Neděle v 15:38 |  Má tvorba
,, Jo naprosto souhlasím s Kimem." Přitakala Hannah.
Adri na ně našpulila pusu. ,, Co vy dva pořád máte za problém! Charles se mnou souhlasí, že jo Charlie?" Přesunula svůj pohled na svého souseda.
Charles se jemně usmál. ,, Víš, že tě mám rád Adri, ale..." Podíval se na mě. ,, nutit lidi do něčeho co nechtějí není ... zrovna bezva.. věc." Dokončil větu.
Myslím, že jsem v ten moment všechny měla mnohem radši. Adri si znovu sedla a založila si ruce na prsou.
,, Jen jsem chtěla pomoc." Zamumlala.
,, Komu pomoct ?" Uchechtla se Hannah.
,, No našemu týmu, abychom za a) měli dostatek lidí a za b) abychom tento rok neskončili na listině pro odpadlé skupiny. A taky samozřejmě.." Adri se zadívala mým směrem. ,, aby tu Angie měla nějaký přátelé."
,, Jak milí." Prohodil Kim s úšklebkem. Hannah ho za to dloubla loktem do žeber. Jemně zaúpěl a zakřenil se.
,, My víme, že to myslíš dobře Adri, jen ..." Hannah se rozhlídla po stolu, jako by hledala ty správná slova. ,,, Jen nesmíš být tak jednoznačná."
Adri nafoukla tváře a zase je splaskla. ,, No joo." Protočila panenky nakonec.
Já jsem mezitím upíjela café a přemýšlela. Nejspíš mě potřebovali do svého klubu i z  jiného důvodu. Odložila jsem kelímek.
,, Co to znamená listina odpadlých skupin?"
Všichni se na mě podívali. Měla jsem pocit, že zapomněli, že tam jsem taky.
,, Je to soupis klubů, který nejméně prosperují." Ozval se Charles.
,, Jednoduše pokud má klub málo zájemců a tudíž i návštěvníků je zbytečnej." Přidal se Kim.
Chápala jsem. Adri se bála toho, aby jim nezavřeli klub. O to šlo především.
,, Hmm... A čím tím zabráníte. Myslím té ztrátě klubu nebo, co z toho vlastně vyplývá." Navzájem se na sebe podívali, pak se znovu zaměřili na mě.
,, No.. musíme sehnat pátého člena a donutit ty největší s prominutím idioty do našeho klubu chodit. No a tím vším dokázat, že jsme užitečný." Usmála se Hannah.
Sledovala jsem je. Nevypadali, že by v něčem lhali. Povzdechla jsem si. Měla jsem pocit, že bych jim měla pomoc. Děsný!!!
Další povzdech. ,, Takže kdybych vám přece jen chtěla pomoc.."
,, Chceš nám pomoc!" Vykřikla nadšeně Adri. Hannah jí znovu usadila pohledem.
,, Říkám KDYBYCH, tak kdo patří mezi ty takzvané " idioty "? "
,, No především Mason Dexter." Pronesla Adri a dívala se za něco za mou hlavou.
,, Ahaa.." Otočila jsem hlavu a spatřila Masona. Ujídal hranolky a zíral z okna ven. Otočila jsem hlavu zpátky a zadívala se na Adri. ,, Mason... Mason je ten kluk s těmi černými vlasy a záškoláckou povahou, co dřepí za námi je to tak?" Zkusila jsem nenápadně.
,, Jo naprosto přesně." Zase ten chladný tón.
,, Ty ho nemáš moc ráda co?" Napadlo mě.
Konečně se mi podívala do očí. ,, Tak to úplně není jen.." ¨
,, Jen mají složitou minulost." Dopověděla Hannah a usmála se. Bylo za tím něco víc, ale zatím jsem to nechala být.
Přikývla jsem. ,, Takže jednoduše ze začátku stačí přinutit černovláska, aby se začal učit."
,, Přesně tak." Přikývla Hannah.
,, Okay." Dopila jsem café a zvedla se.
Adri pozvedla obočí. ,, Kam jdeš teď?"
,, Přece promluvit si s ním."
Vytřeštila oči. ,, To jako teď hned."
Usmála jsem se. ,, Víš u nás doma se říká, co můžeš udělat hned neodkládej na zítřek." S tím jsem se otočila a vyrazila k Masonovu stolu. Odšoupla jsem židli a sedla si naproti němu.
Odtrhl pohled od okna a podíval se na mě. ,, Tak ty mě fakt špehuješ."
,, A ty si fakt věříš." Oplatila jsem mu. Chce si hrát, budeme si hrát.
Usmál se a ležérně se opřel. ,, Tak co chceš? Nebo.." Nahnul se ke mně blíž. ,, se mě snažíš jenom sbalit?"
Odtáhla jsem se o kousíček dál. ,, Ty seš, ale arogantní blbec."
Zasmál se. ,, Díky. Zapíšu si tě do seznamu lidí, od kterých už jsem to jednou slyšel."
Usmála jsem se. Byl celkem srandovní. ,, Tak jo ty hrdino chci si s tebou o něčem pokecat."
Strčil si do pusy hranolku. ,, Jen povídej."
,, Jaký máš průměr s matiky?"
Zasmál se. ,, Ty se mě ptáš na průměr z matiky? To není zrovna romantický." Jen jsem na něj hleděla.
,, Tak fajn. Proč tě to tak zajímá?"
,, Neodpověděl si na mojí otázku?" Zahleděla jsem se za jeho hlavu.¨
Opodál a ne moc daleko stál kluk. Mohlo mu být tak devatenáct max. Nebyl živí, byl to duch a hleděl na nás. Lépe řečeno na Masona.
,, Tak dobře, když tě to tak zajímá... Je to 4,79." Doteď jsem sledovala zírajícího ducha, ale po tomhle jsem se vrátila pohledem zpět.
,, Cože?!" Udiveně jsem ho sjela pohledem. ,, Říkal si 4, 79?!!"
Zakousl se do dalšího hranolku. ,, Říkal jsem, nic romantickýho."
Podrbala jsem se ve vlasech. To si snad dělají srandu. ,, Jak je tohle vůbec možný." Zamumlala jsem si pro sebe.
Mason dojedl poslední hranolku a odšoupl tác stranou. ,, Víš co by zajímalo mě? Proč tě to zajímá?" Zopakoval svou otázku.
Pevně jsem se na něj zadívala. ,, Měl bys chodit na doučování."
Chvíli mi pohled oplácel poté se ironicky zasmál. ,, Proč mě to nenapadlo dřív. Poslala tě Adriany banda co?" Ukázal hlavou směrem k mému stolu.
,, I kdyby. To není o nich, ale o tobě. Je to tvoje budoucnost."
,, Přesně tak. Je to moje budoucnost." Pomalu vstal. ,, To jen značí, že je ani tebe to nemusí zajímat." Už stál pevně na obou a sledoval mě ze své výšky. ,, Mimo to, role poslíčka se k tobě ani trochu nehodí." S tím se otočil a šoural se k východu.
Ještě než jsem se zvedla všimla jsem si, že duch kluka jde za Masonem. Sledoval ho, ale proč? Po chvíli jsem potřásla hlavou a vrátila se zpět ke stolu.
,, Tak co?" Vyhrkla na mě Adri hned, co můj zadek dopadl na židli.
,, Hmm.. myslím, že to odmítl." Zamyslela jsem se.
,, Odmítl to jen tak?"
,, Ne.. Stačil mi ještě mezi řádky sdělit, že vy ani já se mu nemáme plést do života."
,, Jak jinak.." Zamumlal Kim. Já si mezi tím sbalila své věci.
Hannah si povzdechla ,, Co budeme dělat?"
Zvedla jsem se. ,, Ne, že bych to dělala ráda, ale nechte to na mě. Vážně mě děsí představa Adri v depresi." Kluci se začali smát.
,, No promiň.." Adri se na mě nasupeně zadívala.
,, Nic .. mám hodinu." Otočila jsem se.
,, V pátek máme první schůzi, pokus se ho tam dostat Angie." Uslyšela jsem ještě Hannah než jsem se vyřítila z jídelny. Do lavice jsem sebou spíš praštila než se do ní usadila. Byla jsem unavená.
,, Někde jsem četl, že nadměrné množství kávy způsobuje euforii nebo halucinace."
Zvedla jsem hlavu a spatřila Chrisovu usměvavou tvář. Chvíli jsem ho sledovala. On vypadal jako moje představa.
Sedl si. ,, Halucinace... hmm třeba zrovna jednu mám."
Jemně se zasmál. ,, Myslíš si, že se ti zdám?"
,, A nezdáš?" Hele klídek holka tohle zní jako flirt!
Pomalu se dotkl mých vlasů. ,, Ani zdaleka." Pronesl tiše.
Chris mi byl blízko, ale bylo to jiný, neměla jsem chuť odtáhnout se. Jeho blízkost mi nevadila. Přesto jsem se podívala za jeho hlavu ke dveřím. Stál tam Mason a díval se na nás. Když si všiml, že ho sleduju zakřenil se a mrkl na mě. Pak se vydal do své lavice. Ale co bylo divný, ten duch byl pořád s ním. Stál teď u zdi za Masonem. Jako by vycítil můj pohled podíval se na mě. Sledoval mě s hlavou nahnutou jemně na stranu. Přestala jsem na něj koukat a podíval se zpátky na Chrise. Pořád mě upřeně sledoval.
,, To jsem tak zajímavá?" Nic lepšího mě nenapadlo.
Usmál se. ,, Hmm... Si jiná než ostatní."
Ostatní nežili v blázinci a nevidí mrtví lidi. ,, Myslíš?" Zadívala jsem se dopředu na zelenou tabuli.
,, Já si to nemyslím. Já to vím."
Usmála jsem se. ,, Vidím, že sebevědomí ti nechybí."
,, Sebevědomí je důležitý." V jeho hlase zazněl úsměv.
,, Dokud nehraničí s arogancí tak jo."
,, Myslíš, že jsem arogantní?"
Podívala jsem se něj. Křenil se. ,, A jsi?"
Pozvedl ramena. ,, Jak kdy."
To mě přimělo se znovu usmát. ,, Přiznání vede k vnitřnímu klidu."
Usmál se ještě víc. ,, Pronesla moudrá žena." Zasmáli jsem se.
Bylo to zvláštní. ,, Co to s tebou je?" Vypadlo z něho nečekaně.
Jen jsem pozvedla ramena. ,, Jenom jsem se už dlouho takhle nesmála."
Natočil hlavu na stranu. ,, Vážně? To je škoda. Smích ti sluší."
Srdce mi tlouklo zase o něco rychleji sakra!! ,, Ehmm.. díky." Trochu jsem se odtáhla. Potřebovala jsem svojí osobní zónu.
,, Si ze mě nervózní?"
Zahleděla jsem se z novu před sebe. ,, Možná trochu."
,, Hmm.. dobrý vědět." Usmál se.
Po chvíli začala hodina. Netrvalo dlouho a brzy jsem za sebou měla celý den. V půl třetí jsem si balila věci do tašky. Chris vedle mě vstal.
Také jsem se zvedla a zvedla k němu hlavu. ,, Jdeš domů?"
,, Ehmm .. a kam jinam bych měla jít." Odpověděla jsem mu cestou ke dveřím. Doběhl mě a kráčel vedle mě.
,, Jen mě tak napadlo, co asi holka jako ty ve svým volným čase dělá." Zakřenil se. Vypadal opravdu kouzelně.
A jeje co to se mnou sakra je!! ,, Vlastně nic moc. Většinu času ( myslím všechen čas ) trávím doma a nedělám nic jiného než , že poslouchám muziku, čtu, píšu úkoly a párkrát něco čmárnu do skicáku."
,, Ale.." Předběhl mě a šel po zpátky. ,, Slyšel jsem něco o čmárání do skicáku.."
Usmála jsem se. ,, Možná.."
,, Tak to tvoje možná bych chtěl někdy vidět. Ukážeš mi ho?" Vyšli jsme před školu. Slunce ozařovalo rozžhavený asfalt.
,, Ehh ne."
Chris se zasmál. ,, To je krutý Angie. To není vůbec andělský." Zastavil se.
,, Tak si nesrovnávej mojí povahu s mým jménem."
Nasadil zamyšlený výraz. ,, Dobrá rada.."
Se smíchem jsem zavrtěla hlavou. ,, Tak se měj ty dobrá rado." Obešla jsem ho.
,, Můžu tě svést domů Angie jestli chceš?"
Zastavila jsem se a otočila se na něj. Achh jo ..proč jen si pořád myslíte, že potřebuju svést? Jemně usmála. ,, Díky, ale nechci."
,, Další odmítnutí? A to jsem chtěl být za džentlmena."
,, Myslím, že u mě neuspěješ."
Zasmál se a pak ho smích přešel, když ho přepadla Mya. ,, Ahojky Chrisi. Jedeš domů?"
,, Joo."
,, Paráda!" Mya poskočila na místě. ,, Mohl by si mě svést. Porouchalo se mi auto a nemám se jak dostat zpátky."
Chris ji sledoval. ,, Porouchalo se ti auto? A jak si se dostala sem?"
,, Ráno mě svezla Blair. Doufala jsem, že mě sveze i zpátky, ale musela rychle odjet k rodině, když víš mají teď nějaké rodinné problémy." Mya se tvářila zdrceně, jako by jí na kámošce záleželo, ale vůbec to nevypadalo skutečně.
Chris si projel rukou své skoro platinové vlasy a tím je rozcuchal. ,, Chápu. Pokud je to tak, tak tě svezu Myo."
,, Opravdu? Vážně ti nechci přidělávat potíže."
Chris se usmál. ,, v klidu Myo. Tohle není žádný problém."
Mya se usmála jako naprostý neviňátko. ,, Díky si miláček."
,, Miláček.. ohh můj bože. A proč tu vůbec pořád stojím?!" Napadlo mě.
Chystala jsem se odejít, když na mě Chris znovu promluvil. ,, Angie opravdu nechceš svést?"
Podívala jsem se na Myu. Její pohled značil, že netouží po třetí osobě a už vůbec ne, aby to byla holka.
Jo asi bych měla vypadnout co... Usmála jsem se na Chrise. ,, Ne opravdu ne, ale díky za nabídku."
Chris mě chvíli probodával pohledem, pak přikývl. ,, Tak dobře. Jak si přeješ."
Jo... Tohle už začínalo být divný. ,, Tak.. ehmm.. já jdu. Tak se měj nebo mějte." Otočila jsem se a šla pryč. Tyhle ty lidský debaty jsem ještě úplně nepobírala...

Tajemství osudu 7.

Neděle v 15:37 |  Má tvorba

7. Kapitola

Ještě ráno v 6 hodin jsem zírala do zdi. Finn si z mojí postele dělal trampolínu. Byla jsem tak mimo, že jsem málem vrazila do zdi co byla přímo přede mnou.

Stihla jsem si ráno udělat café, ale to bylo všechno. Nepozorovatelně jsem zdrhla než by po mě Kyle mohl něco chtít. Teď jsem procházela školní chodbou a snažila se do nikoho nevrazit. Nakonec se mi to povedlo. Nikoho jsem nezranila. Žádnou zeď ani člověka. Vešla jsem do třídy. Už se tu zběhla půlka lidí. Rychle jsem se usadila na svém místě u okna. Složila jsem si hlavu na lavici a zavřela oči.

,, Brý jitro sluníčko." Vydala jsem nešťastný zvuk a zvedla hlavu.

Nade mnou stála Adri a usmívala se jako samotný anděl. Zase na sobě měla dost zvláštní úbor. Červená sukně do půli stehen, žluté punčochy, červené tenisky a modrý svetr s večkovým výstřihem s jeleny. Nestačila jsem zírat.

,, Doufala jsem, že tě ráno zastihnu." ¨

,, Vážně? Já doufala, že já tebe ne.." Upila jsem café.

,, Jasně. Chtěla jsem ti oznámit, že jsem včera svému klubu sdělila své rozhodnutí a všichni by tě rádi poznali."

Zakuckala jsem se. Zase!! ,, Co-že si udělala!!"

Usmála se. ,, To co jsem právě řekla, ale neboj jsou to vážně milí lidi." Podívala se na hodiny. ,, Je! Musím letět! Tak pa! Uvidíme se na obědě."

,, Ale.." Nestačila jsem ani namítat. Zmizela tak rychle, jak se objevila. Povzdechla jsem si a praštila se hlavou o lavici.

,, Copak? Špatnej den?" Zvedla jsem hlavu. Stál tam Chris a usmíval se.

Zoufale jsem se na něj podívala. ,, Ani nevíš jak."

Posadil se vedle mě. ,, Vidím, že ani noc si neměla zrovna bezvadnou.." Prohlásil s pohledem na mojí tvář.

,, Vypadám, tak hrozně?" Zakřenila jsem se na něj.

Neodolatelně se na mě usmál. ,, Ne vypadáš opravdu krásně, jenom trochu spíš trochu víc unaveně."

Asi jsem na něj koukala hodně blbě.

,, Ehmm.. teď to asi vyznělo divně. Hlavně si nemysli, že jsem nějakej úchyl to opravdu ne."

Nevím proč, ale to mě opravdu rozesmálo.

,, Promiň. To znělo ještě blběji." Ležérně se opřel do židle a snažil se tvářit stydlivě. ,, Cítím se fakt trapně."

Znovu jsem se zasmála.

Taky se usmál. ,, Víš už jsme stačili říct tolik věcí, ale nějak jsme přeskočili to základní, takže já jsem Chris." Napřáhl ke mně ruku.

Po chvilce zaváhání jsem mu podala tu svou. ,, Angie."

Usmál se. ,, Andělské jméno pro andělskou tvář... hezký." Myslím, že mi z jeho pohledu tlouklo srdce o něco rychleji. Odkašlala jsem si a pustila ho. Tiše se zasmál. Já jsem se zahleděla dopředu.

Do třídy vešel pan Malik. Pan Malik učil řecké dějiny. Nechápala jsem význam proč jsme se je učili, ale měla jsem je celkem ráda, takže mi to nevadilo. Pan Malik si vytahoval své poznámky s desek. Mezi tím jsem se porozhlídla po třídě. Najednou jsem ve dveřích spatřila něčí hlavu. Nejdřív jsem si myslela, že je to duch, ale pak jsem poznala, že je to černovlásek. Nenápadně zíral oknem ve dveřích do třídy. Nejspíš se chtěl přes profesora dostat nenápadně. Měl štěstí. Profesor nechal dveře pootevřené, bohužel v ní byla ne moc velká díra, aby se skrz ní dostal. Pomaličku dveře rozevíral, už to skoro měl, když dveře zavrzali. Profesor zvedl hlavu.

Než jsem si to uvědomila, promluvila jsem ,, Pane profesore!?" dost hlasitě, aby se podíval mým směrem a zbytek třídy s ním.

,, Ano slečno.. slečno." Zadíval se do papírů a zpátky na mě. ,, Slečno Summersová?"

,, Já.. ehmm.."

Černovlásek se na mě na chvíli zadíval a pak pokračoval. Procpal se škvírou a šoupal se podél zdi.

,, Ano slečno?"

,, Ehmm... víte.. nedávno jsem četla, že ... že.." Po očku jsem sledovala kluka. Už byl skoro u lavice. Všichni krom učitele už si ho všiml, ale nikdo zatím nic neřekl. ,, Četla jsem, že lidé v Řecku mají rozdílný výraz pro souhlas a nesouhlas .. ehmm ...Souhlas se vyjadřuje otáčením hlavy zprava doleva a zpět, jako u nás při nesouhlasu, jen trochu pomaleji. Nesouhlas se projevuje jedním kývnutím hlavy zdola nahoru, které je podobné našemu souhlasu. My však začínáme pohyb shora a často jej opětujeme." Kluk si konečně sedl na místo. Znovu jsem se podívala na učitele. ,, Je to pravda?"

Myslím, že naprosto všichni byli zmatení mým výstupem.

,, No to jste narazila na dost důležitý článek slečno. A ano musím vás ujistit, že je to pravda. Tudíž by každý měl v Řecku dávat pozor na svou mimoslovní mluvu." Prohlásil pan Malik po chvíli.

Vydechla jsem. Vděčila jsem tomu, že jsem si přečetla první tři řádky o tom článku o Řekách. Pan Malik pokračoval ve výkladu. Po zbytek hodiny jsem cítila pohled v zádech a taky pohled od Chrise. Nevšímala jsem si jich. Když zazvonila vydala jsem se do své skřínky pro učebnici matiky co jsem v ní nechala. Povzdechla jsem si a otevřela zámek.

,, Proč si to udělala?" Ten hlas se ozval vedle mě.

Otočila jsem hlavu a zjistila, že tam stojí černovlásek. ,, O čem to mluvíš?"

Opíral se o skříňky a ruce měl založené na prsou. ,, Proč si mi pomohla?"

Vyndala jsem učebnici a podívala se na něj. ,, Kdo, že ti pomohl? Já určitě ne." Zavřela jsem skříňku a usmála se na něj. ,, Jen jsem se ptala na otázku co mě zajímala." Vydala jsem se zpátky do třídy.

,, Počkej počkej.." Zastoupil mi cestu a já se zastavila. ,, Nechci ti být dlužnej. Prostě řekni co chceš."

Nahnula jsem hlavu na stranu. ,, Nic nechci. Ber to jednoduše jako splátku za to, že si mě minule zachránil ty."

Nasadil zamyšlený výraz. ,, Tak ... fajn." Zakřenil se. ,, Dík." Byl hezký to se muselo nechat.

,, A teď už můžu v klidu odejít nebo mi budeš stát v cestě dál?" Trochu víc se usmál, ale uhnul do strany. Prošla jsem kolem něho.

Zamířila jsem zpátky do třídy. Všimla jsem si, že Chris na mě pořád divně zírá.

,, Nějaký problém?" Zadívala jsem se na něj.

Přimhouřil oči. ,, Hmm.. jen se snažím zjistit, jaký máš asi vztah s Dextrem.."

Pozvedla jsem jedno obočí a snažila se tvářit, že nevím o čem mluví. ,, O čem pak to tu mluvíš?"

Trochu se usmál. ,, O tom jak si mu před chvílí zachránila krk.

,, Achh tohle." Vytvořila jsem osvícený pohled. ,, Jo tohle... to si pochopil blbě. Jen jsem se chtěla na něco zeptat." Usmála jsem se.

,, Hmmm... Herectví ti celkem jde, ale mě neoblafneš." Taky se usmál. Pozvedla jsem ramena a otočila se čelem dopředu.

Zrovna v ten moment do třídy vešel černovlásek. Klidně si sedl do lavice a začal si hrát s mobilem. Hrál si dokud do třídy nevletěla Adri.

,, Masone Dextre!" Vykřikla přes celou třídu.

Všichni jsme se na ní podívali, krom černovláska. Adri přešla až k němu a práskla mu nějakým papírem na stůl.

,, Víš co to znamená!"

Černovlásek konečně odtrhl zrak od telefonu a zadíval se na papír. Neuběhla ani sekunda a přesunul pohled z papíru na ní.

Ležérně se opřel. ,, Jasně. Tak blbej zase nejsem."

Adri pozvedla obočí tak vysoko, že se jí schovalo pod rozcuchanou ofinou. ,, Právě naopak. Tenhle papír dokazuje, že seš totálně blbej! A taky dokazuje, že máš povinně chodit na doučování! Jenže ty ses neobtěžoval zajít ani jedinkrát!" Adri vypadala, že vzteky brzy vybuchne.

Černovlásek zívnul. Vůbec ho to nezajímalo. ,, Už si skončilo. Z toho tvýho řvaní mě bolí uši."

Ve třídě zazněl tichý smích.

,, Ty... Jen jsem tě přišla varovat, protože tě znám. Ale věř, že tohle je naposledy. Příště už tě nikdo nezachrání, tomu věř." Ještě jednou práskla do desky stolu a zamířila k východu. Ve dveřích ještě zakřičela. ,, Jestli ve středu nepřijdeš, tak tě vlastnoručně zabiju."

Černovlásek se za ní ještě chvíli díval, pak si jednoduše povzdechl a svalil se na lavici. Sledovala jsem jak spí.

,, Jaký to asi je mít klidný spánek?"

,, Na co myslíš?" Ozval se Chrisův hlas.

Vytrhla jsem se z přemýšlení. ,, Ale to nic." Zastrčila jsem si pramen vlasů za ucho.

,, Můžu se tě na něco zeptat?"

Zadívala jsem se na něj. ,, Ehmm.. Jo."

Trochu nahnul hlavu na stranu. Proč jen vypadá jako on?

,, Řekni... trpíš často nespavostí?"

Jak tohle do háje ví! ,, Divná otázka nemyslíš?" Zahájila jsem protiútok.

Usmál se. ,, Omlouvám se. Jen vypadáš opravdu slabá."

Na to jsem nic neřekla. Sama jsem někdy měla pocit, že nejsem ani schopná se pohnout nebo třeba jen zvednout ruku, jak moc jsem byla vyčerpaná.

,, Trpíš nočními můrami?" Další otázka.

,, Řekla bych spíš živými sny." Zamumlala jsem. Jinak duchy popsat normálně nejde.

,, Hmmm... A jsou to opravdu jen sny?" Podívala jsem se na něj.

To jak to řekl, bylo na to něco divného. Jako by se za tím skrývalo něco víc. Asi minutu jsem se mu propadávala do těch magických očí.

Zavrtěla jsem hlavou. Odtrhla od něj pohled. ,, No tak zklidni se! Co to s tebou je?!" Nadechla jsem se a v klidu promluvila. ,, Jo jenom sny."

Cítila jsem jeho pohled, ale nepodívala jsem se na něj. Myslím, že chtěl něco říct, ale u naší lavice se zjevila Mya.

,, Chrisi! Proč si včera odešel tak brzy ani jsem tě nestihla pořádně zabavit."

Chris si povzdechl. ,, Promiň Myo měl jsem něco na práci."

,, Hmm..." Našpulila rty. ,, Dobrá, to nevadí." Najednou se usmála. ,, A víš co! V sobotu pořádám další večírek. Quinn se vrací z Paříže. Neskutečně se na ní těším. Musíš taky dorazit."

Pootočila jsem hlavu.

Chris se tvářil stále bez zajmu. ,, Rozmyslím si to." Prohlásil nakonec.

Zajásala.

,, Ještě jsem neřekl jo Myo." Zamumlal Chris.

Ale to už Mya viděla všechno růžově, takže to ani tolik nevnímala. ,, Jistě." Šťastně spěchala do své lavice.

Chris si povzdechl, projel si rukou vlasy a uvelebil se na židli. ,,Co jsem komu na tomhle světě udělal." Zamumlal pro sebe.

Usmála jsem se. ,, Možná sis prostě jen zvolil špatný svět."

Otočil na mě hlavu a zadíval se na mě, jako by zapomněl, že tam pořad jsem. Asi minutu mě sledoval, než řekl. ,, Ne ve světě jsem se nezmýlil..." Znělo to jako něco důvěrného.

Zamrkala jsem. Odkašlala jsem si. Zase jsem se cítila jemně trapně.

Netrvalo dlouho a brzy jsem konečně mohla na oběd. Ani trochu jsem nespěchala, přece jenom, kdo by se těšil na oběd, když neobědvá.. no ne? Pomalu jsem se šourala chodbou. Poslouchala jsem přitom ten nevídaný řev okolo. Povzdechla jsem si a vlezla do jídelny. Jako obvykle jsem si objednala své café a sedla si ke svému stolu u okna. Užívala jsem si svého klidu než si naproti mně sedla Adri.

Usmívala se. ,, Našla jsem tě." Usmála se ještě víc.

,, Sakra a já se tak snažila!" Zamumlala jsem a zakoulela očima.

,, Haha.. vidím, že ironie ti neschází."

,, To víš to ten blázinec.." Navenek jsem se jen usmála.

,, Tady!" Adri zničeho nic vyletěla na nohy a začala dlaněmi mávat nad hlavou.

Jen jsem ji zaraženě sledovala.

Po chvíli se u stolu objevili další tři lidi. Dva kluci a jedna holka. Všichni se na mě zprvu zadívali.

,, Proč na mě tak blbě civí..?

Pohled jsem jim oplácela, dokud se první s kluků neusmál a nenatáhl ke mně ruku. ,, Čau jsem Charles. A ty musíš být Angie."

Charles nebyl zrovna vysoký na kluka, ale ani nebyl malý. Řekla bych metr sedmdesát tři. Vlasy v barvě vlašských ořechů. Roztomilí obličej a upřímný úsměv. Ušel. Zadívala jsem se na jeho napřáhnutou ruku. Chvíli jsem jí zkoumala a pak opatrně natáhla tu svou. Měl pevný stisk.

,, Ahoj." Tak rychle jak jsem ho za ní chytla jsem mu jí zase pustila. Lidský kontakt pro mě byl pořád něco neznámého.

Charles se na mě ještě trochu víc usmál. ,, Můžeme si přisednout?"

,, Ne .. Nejspíš jo." Řekla jsem nakonec. Pomalu si sedli.

,, Tak jo. Asi by jsme se taky měli představil." Prohlásila dívka, která seděla vedle Adri. ,, Já jsem Hannah a tohle je Kim." Ukázala na kluka vedle sebe. ,, Taky tě rádi poznáváme."

Kim byl vysoký. Určitě měřil tak metr devadesát. Světle modré oči a blond vlasy. Okouzlující úsměv, skvělá postava. Vypadal jako sportovec. Takový ten oblíbený kluk, na který holky letí hlavně kvůli tomu, že je sportovec. Přesunula jsem svůj pohled na Hannah. Hannah měla šedé vlasy, které jí v natočených vlnách padali pod prsa. Měla oči barvy černé kávy a na opálené pleti jí kolem nosu sedělo několik pih, přesto byla hezká. Půvabná bych řekla. A taky měla křivky kterými se mohla chlubit, což prozrazoval korzetový kostýmek co měla k upnutým džínám. Zajímavé...

,, Tak co!? Není skvělá?" Vykřikla nadšeně Adri.

Hannah se zasmála. ,, Zklidni hormony mrně. Myslím, že jí strašíš." Jo Hannah to naprosto vystihla.

Adri našpulila pusu. ,, Tss... To rozhodně není pravda, že Angie?" Zase ten zářivý úsměv.

Nadzdvihla jsem obočí, strčila si do pusy brčko a otočila se hlavou k oknu. To jsem komentovat nepotřebovala. Slyšela jsem, jak se Kim tiše uchechtl. Znovu jsem usrkla café a pak se malém udusila. Něčí ruce mě totiž popadli zezadu kolem pasu. Položila jsem kelímek zpátky na stůl a kašlala.

,, V pohodě?" Ruka mě plácala po zádech. Konečně jsem se nadechla a otočila hlavu. Stál tam Kyle a křenil se na mě.

,, Zbláznil ses!" Vyjela jsem na něj.

Jen se zasmál. ,, Taky tě rád vidím." Pustil mě a sedl si na židli vedle mě. ,, Celej den jsem tě hledal." Prohlásil.

Dívala jsem se mu zpříma do očí. ,, Vážně? A já si ani nevšimla." Zkroutil jeden koutek vzhůru.

,, Hmmm... pořád se mi ještě hodláš vyhýbat?"

Sladce jsem se na něj usmála. ,, Až do konce života.."

Znovu se zasmál. ,, To se ti nepovede."

Založila jsem si ruce. ,, To nemůžeš vědět."

Nahnul se ke mně s tím svým úsměvem. ,, To si piš, že můžu."

Arogantní zmetek.. ,, Nemáš snad nic lepšího na práci?" Vyštěkla jsem.

Zakřenil se. ,, Ne vůbec."

Měla jsem chuť ho praštit. Kyle se až teď podíval na skupinku přihlížejících.

Chvilku si je prohlížel a pak se usmál. ,, Zdravím."

Všichni, krom Kima vypadali celkem vykolejeně.

,, Nazdar." Ozval se Kim jako první. Znělo celkem nepřátelsky.

Kyle na to nijak nereagoval, dál se usmíval.

Hannah otevřela pusu a zase jí zavřela. Až asi po pěti sekundách z ní vlezlo zakuňkání typu. ,, aa..ahoj."

Adri neříkala nic, jen mrkala a Charles pozvedl jednu ruku a zamával mu. Vypadali vtipně.

,, Tak jo.." Vyšlo tiše z Kyla. Ještě jednou jim věnoval jeden ze svých úsměvů a pak se znovu zaměřil na mě. ,, Kámoši?"

Pozvedla jsem rameny

. Usmál se a mrkl na hodiny na stěně. ,, Musím pádit. Mám trénink." Vstal a pohladil mě po tváři. ,, Uvidíme se pak." A byl pryč. Chvíli jsem se za ním dívala. Pak jsem se podívala zpět na ostatní. Tentokrát zírali na mě.

,, Co je?"

,, jak je možný, že se znáš s Kylem?"

Poškrabala jsem se ve vlasech. ,, Ehmm... záleží na tom?"

,,Ne, ale mě by to zajímalo." Ozvala se Adri.

Povzdechla jsem si. ,, Takže na tom nezáleží skvělí." Zatřásla jsem plastovým kelímkem. Byl prázdný. Sakra! Vstala jsem.

,, Kam jdeš?" Vyhrkla na mě znovu Adri.

,, Café..." Zamávala jsem kelímkem. ,, Došlo mi café." Mumlala jsem cestou k pultu.

Před pultem jsem se zastavila. Přede mnou si zrovna objednával Mason. Servírka mu podala kelímek café a Mason si do něj píchl brčko.

Otočil se. Trochu sebou cukl. ,, Sleduješ mě?"

Pozvedla jsem jedno obočí. ,, Tebe? Nechápu proč." Obešla jsem ho.

,, Co si dáte?"

Objednala jsem si to co vždycky.

,, Omlouvám se, ale bohužel tato objednávka nám došla."

,, Došla?!" Vyhrkla jsem mrzutě.

,, Omlouvám se. Mohu vám nabídnout něco jiného?"

Povzdechla jsem si. ,, Co budu dělat..."

,, Tumáš.." Mason mi podával své café.

Podezíravě jsem ho sjela pohledem. ,, Co to znamená?"

Usmál se. ,, Nic. Jen ti dávám své café. Je to přesně to co si chtěla."

Další podezíravý pohled. ,, Proč bys to dělal?"

Trochu se ošil. ,, Jako splátku za ten dnešek."

,, Hmmm.."

,, Tak už si ho vezmi." Strčil mi ho do ruky. Prohlídla jsem si ho.

,, Nenaplival jsem do něj. Ani jsem se ho nedotkl." Zasmál se.¨

Chvíli jsem ho pozorovala. ,, Tak díky." Opatrně jsem ho přijmula.

Zakřenil se a přikývl. Pak kolem mě pomalu prošel ke svému stolu. Po chvíli jsem jen pozvedla ramena a vrátila se zpátky. Skupinka spolu horlivě diskutovala a smála se. Sedla jsem si zpátky na své místo a zadívala se na ně. Tak tomuhle se říkalo přátelství? Zvláštní...

,, Si zpátky." Adri se na mě usmála.

Jemně jsem přikývla.

,, Dobře, dobře. Chci ti oficiálně oznámit, že se s tebe stal kapitán našeho týmu."

Přestala jsem pít. ,, Co prosím!.."

Adri se usmála ještě víc. ,, Říkám, že všichni souhlasí a tím pádem si se stala kapitánkou. No není to super?!!"

Myslím, že jsem na minutu přestala dýchat. Tohle bylo šílený. ,, Ne to není. Nikdy jsem neřekla, že souhlasím."

Adri vypadala, že jí to nějak netrápí. ,, Ale .." Adri nestačila nic zmínit, jelikož se ozval Kim.

,, Myslím, že Angie se má právo rozmyslet sama Adri." Kim se na mě usmál. Byl opravdu pohledný.

,, Jo naprosto souhlasím s Kimem." Přitakala Hannah.

Tajemství osudu 6/2

14. května 2018 v 18:00 |  Má tvorba
***

Domů jsem dorazila, jako první. Bylo zvláštní, jaký ticho tu bylo, když tu nikdo nebyl. Uklidila jsem si tašku do pokoje a převlékla se. Pak jsem zamířila do kuchyně, kde jsem potkala Finna. Seděl u pracovního kuchyňského stolu na barové stoličce a hlavu měl položenou na ní.


,, Kde si byla Angie?" Zeptal se sklíčeně.


,, Ve škole." Prošla jsem kolem něho k lednici.


,, A to tam budeš chodit každý den?"


,, Přesně tak."


Otevřela jsem ledničku a vytáhla z ní minerální vodu. Nalila jsem si do sklenice a napila se. Přes vrch sklenice jsem sledovala Finna. Vypadal nějak smutně. Dopila jsem odložila jí na stůl.


,, Co se děje Finne?"


Zvedl ke mně své velké kukadla s brýlemi. ,, Myslíš, že na mě maminka zapomněla?"


Nadechla jsem se. Myslím, že pro mrtvé muselo být hrozně těžké zůstat na zemi a dívat se, jak jejich rodina žije spokojeně i bez nich. Přesto si to nepřiznají, jelikož si sami přejí, aby byli šťastní i bez nich.


,, Samozřejmě, že ne Finne."


,, Ale teď má Megan a já už tam nejsem a maminka vypadá, tak šťastně."


Obešla jsem stůl a klekla si před něho. ,, I když má tvoje maminka jiný miminko neznamená to, že by na tebe zapomněla. Jen se snaží žít dál, a to si přece přeješ i ty nebo? Nechceš, aby maminka pořád plakala, že ne?"


Zavrtil hlavou.


,, No tak vidíš. Maminka tě bude vždycky milovat, to mi věř."


Podíval se na mě. ,, Můžu tě obejmout Angie?"


Usmála jsem se a rozpřáhla ruce. ,, Jistě jen pojď ke mně."


Seskočil ze stoličky a vrhnul se mi do náručí. Byl tak malinký a rozkošný. A držet ho bylo zvláštní. Když držíte ducha máte pocit, že se dotýkáte vzduchu. Žádný teplo ani žádný tlukot čehokoli. Prostě jen energie. Po chvíli mě pustil a popotáhl. Urovnala jsem mu brýle na nose a pocuchala vlasy.


,, Co kdybychom si udělali něco dobrýho?" Mrkla jsem na něj.


,, Třeba palačinky?" Vykřikl nadšeně.


,, Třeba ty. Tak co říkáš?"


,, Jo." Byl nadšenej. Musela jsem se usmát.


Připravila jsem všechny ingredience na stůl. Finn mezi tím vytáhl misku. Smíchali jsme dohromady vše potřebné. Mezi tím, co Finn míchal těsto, rozpálila jsem pánev. Finn se u toho usmíval. Bylo vidět, že se baví.


Hned jak byla pánev rozžhavená, začali jsme péct. Zkusili jsme si dokonce s palačinkami zaházet. Byla to sranda, teda až na tu palačinku, co přistála málem na stropě. Nakonec jsme naplnili talíř hromadou palačinek. Ochutnala jsem jednu.


,, Tak jaký jsou?" Zeptal se Finn.


,, Hmm... moc..moc dobrý." Otočila jsem hlavu na Finna.


Díval se s úsměvem na palačinku. ,, Na něco se tě zeptám Finne. Můžou duchové vůbec jíst?"

Nafoukl tváře a zase je spráskl. ,, No.. ne tak úplně, ale když bych se zaměřil na tebe. Může se krmit tvojí energii. A tak podobně to funguje i u jídla. Takže mohu, ale prostřednictvím tebe."


Ukusovala jsem palačinku. ,, Hmm.. to je zajímavé."


,, Co je zajímavé?"


Lekla jsem se. Málem jsem upustila palačinku z ruky. Za mnou stál táta a díval se na mě udiveným pohledem. Nevěděla jsem co říct, tak jsem se znovu zakousla do palačinky. Táta přešel do kuchyně.



,, Moc hezky to tu voní. Pekla si?"


Přikývla jsem.


Posadil se naproti mně a usmál se. ,, Promiň mi. Asi si se musela leknout."


Pozvedla jsem ramena.


,, Víš, tak dlouho jsem neslýchal tvůj hlas, že jsem se jednoduše musel zeptat. Ale stejnak se mnou nemluvíš, což je samozřejmě v pořádku, pokud se tak cítíš dobře."


Trochu ve mně hrklo. Když jsem byla malá byl táta, jako můj hrdina. Byl někdo, kdo pro mě znamenal nejvíc na světě. A teď jsem mu ubližovala .. zase.


,, Proč si smutná Angie?" Zeptal se Finn vedle.


Neodpověděla jsem mu. Místo toho jsem k tátovi přišoupla talíř s palačinky. ,, Promiň.." Řekla jsem tiše. Táta se na mě podíval.


,, Promiň nechtěla jsem tě ...trápit."


Táta se na mě pořád zaraženě díval. Potřásl hlavou. ,, Ne ne zlatíčko. To nic." Znovu zatřásl hlavou. ,, Promiň. Ani nevíš, jak jsem překvapený, tím, že se mnou zase mluvíš. Jsem moc rád." Usmál se.

Taky jsem zkroutila jeden koutek úst. ,, No, ale opravdu to tu úžasně voní, takže pokud dovolíš, jednu z těch dobrot ochutnám."


,, Jen do toho." Vyndala jsem tátovi talíř.


Nandal si na ní palačinku a pomazal si jí čokoládou. Následně se do ní zakousl. Zavřel u toho oči a naprosto si to vychutnával. Bylo vtipný se na to koukat. ,, Andílku myslím, že si právě překonala svojí maminku."


Zasmála jsem se.


,, Co to tu tak hezky voní?" Z chodby s ozval Kylův hlas. Vešel do kuchyně a zadíval se na nás. ,, Co se tu děje."


Táta si otřel pusu. ,, Ale nic. Jen tady Angie pekla naprosto božský palačinky."


,, Palačinky, tak to tu tak voní." Přešel k nám a chtěl se posadit na místo, kde seděl Finn.

,, Tam ne!" Vyletělo to ze mě trochu hlasitěji, než jsem chtěla. Finnovi se nemohlo nic stát, ale bylo to dost ošklivý. Kyle se na mě překvapeně zadíval.


,, Tak fajn." Řekl nakonec a sedl si vedle mě na opačné straně.


Nikdo se neptal, proč ne? Díky bohu.


,, Nevěděl jsem, že umíš vařit." Usmál se na mě. Jeho oči se do mě zabodli.


,, Nevíš o mě spoustu věcí Kyle." Oplácela jsem mu pohled.


Zakřenil se. ,, To , abychom to změnili." Mrkl na mě a ukradl jednu palačinku.

Zakroutila jsem nad ním hlavou.


,, Kyle neprovokuj Angie ano?"


Kyle se na tátu usmál s plnou pusou. ,, Budu se snažit." Strčil si další kup palačinky do pusy.


,, Angie oni to všechno sní!" Stěžoval si Finn. Seděl na židli ze založenými rukami a mračil se na Kyle. Skoro jsem se začala smát.


Najednou do kuchyně vrazila máma. Obhlídla nás kolem do kola. ,, Co se tu děje?"


Táta s Kylem se na sebe podívali a pak na ní. ,, Ale nic." Řekli jednohlasně.


Máma zavadila pohledem teď už skoro na prázdným talíři. ,, Kdo pekl palačinky?"


,, Angie a jsou fakt skvělí. Musíš je ochutnat." Zamumlal Kyle.


Máma se na mě podívala. ,, Ty si pekla miláčku?"


Znovu jsem pozvedla ramena.


Trochu se usmála. ,, To je skvělí." Pak se zadívala na tátu. ,, Miláčku prosím, pojď mi pomoc s nákupem a ještě s nějakými věcmi z auta."


Táta si otřel ruce a pusu utěrkou. ,, Jistě už běžím." Odešli spolu a já zůstala sama s Kylem.


Cítila jsem na sobě jeho pohled. ,,Co!?" Co měl za problém sakra.


,, Ty si mi ráno zdrhla. Chtěl jsem tě svést do školy a ty si odešla."


,, Nikdy jsem neřekla, že chci svést."


,, Hmm.. si celkem odolná."


To jsem nijak nekomentovala.


,, Co zítra? Můžu tě svést?" Zářivě se na mě usmál.


,, Ne."


Vydal zoufalí zvuk. ,, Proč si taková? Snažím se s tebou sblížit."


Stoupla jsem si. ,, Tak se nesnaž." Otočila jsem se a šla do svého pokoje.


Kyle šel za mnou. ,, Teď už to nejde. Už semnou mluvíš. To znamená, že jsme překonali první krok."


,, Nemyslím si, že jsme něco překonali." Vyšla jsem schody.


Předběhl mě a stoupl si mi do cesty. ,, Hele, tak fajn. Vyjasníme si to."


Zastavila jsem se. ,, Co tím myslíš?" Založila jsem si ruce na prsou.


,, Jenom by mě zajímalo co ti vadí. Je to snad to, že jsem se vám přisral do rodiny a ty to nemůžeš skousnout.?"


Ouuu.. Ten to bral zpříma. Povzdechla jsem si. ,, Tak to není Kyle. To, že si tady mi je jedno. Si tátovo syn, patříš do rodiny a já s tím nemám problém. Jenom.. pochop mě. Byla jsem čtyři roky zavřená v blázinci. Tam nevyhledáváš žádnou společnost. Prostě je pro mě těžký vycházet s ostatními lidmi."


Kyle se na mě minutku zadíval. ,, Jo promiň." Promnul si krk. ,, Pořád ještě nedokážu pochopit, že si tam byla zavřená." Usmál se a přešel ke mně.


Byl zase jen pár cenťáků ode mě. ,, Kyle.. si zase moc blízko."


Zasmál se a pohladil mě po hlavě. ,, Neboj. Však já tě odnaučím bát se blízkého kontaktu." S tím se ode mně poodstoupil a šel na svou stranu domu. ,, Tak hezký sny ségra."


Pořád mě nazýval sourozencem, prevít jeden! Ani se nezeptal, jestli mi to nevadí! Zavřela jsem se ve svém pokoji.


Finn se posadil do mé postele. ,, Kyle je tvůj brácha?"


Zasekla jsem se u sundávání tílka. ,, No tak napůl." Sundala jsem si ho a nechala ho dopadnout na zem.


Natočil hlavu na stranu. ,, Napůl? Co to znamená?"


Převlékla jsem se a zahnula do koupelny. ,, Víš máme stejného tatínka, ale maminku ne." Opláchla jsem si obličej.


,, Takže teta Kate není Kylova maminka?"


Vyšla jsem z koupelny s ručníkem kolem krku. ,, Ne to není."


,, Hmm... to je zvláštní." Usmála jsem se a zalezla do postele.


Finn se převalil na břicho, opřel si lokty a hlavu složil do dlani. ,, Jaká je střední škola?"


,, Hmm.." Založila jsem si ruce za hlavou. ,, Divná."


,, Proč?" Divil se.


,, Nevím. Je to prostě divný místo."


,, Hmmm..."


,, No nic jde se spát." To jsem přece řekla, ale rozhodně to tak nebylo.

Tajemství osudu 6/1

14. května 2018 v 17:42 |  Má tvorba

Probudil mě ten hrozný vrnící zvuk. Budík. Řval po celým pokoji. Naprosto vyčerpaně jsem se natáhla po mobilu na stole, ale ať jsem tam sahala jakkoliv, prostě jsem ten mobil nemohla nahmatat. Šoupala jsem se dál a dál až jsem ho konečně chytla, bohužel jsem se při tom zřítila z postele.

,, Auu .. kurňa!" Finn se začal smát.

Měl takový štěstí, že byl dítě a navíc ještě duch jinak nevím co by se mu stalo. Posadila jsem se do tureckého sedu a konečně vypla ten debilní budík, který mi hrál v ruce. Zadívala jsem se na hodiny na displeji mobilu. Ukazovali 7.50. Škola začínala skoro za hodinu. Zvedla jsem se a začala se připravovat. Nejdřív hygiena. Pak trochu líčení podobné tomu včerejšímu. Vlasy jsem si učesala a nastříkala do nich trochu voňavého oleje. Tak co, když už to tu je.

Moje vlasy byli rovný, dlouhý a černý. Vlasy byli něco, co nám mohli ostatní závidět. Vypadala jsem dobře, pokud nebudu zmiňovat ty černý kruhy pod očima. Vylezla jsem z koupelny a rozevřela skříň.

,, Co myslíš Finne? Co bych si měla vzít první den do školy."

Finn seděl na mé posteli v tureckém sedě a bedlivě mě sledoval přes obroučky svých brýlí. ,, Ehmm... něco hezkýho?" Znělo to spíš jako otázka.

Musela jsem se usmát. Ptala jsem se dítěte co si vzít na sebe jsem fakt vtipná. ,, Hmm.." Vytáhla jsem si tmavě modré úzké džíny do pasu. K tomu bílé tílko s véčkovým výstřihem a na to šedou mikinu s kapucí. Všechno jsem si to nasadila. Ještě jsem si nandala šedé kotníkové tenisky. Rukávy na mikině jsem si vyhrnula až k loktům.

,, Co myslíš?" Otočila jsem se na Finna.

Usmál se. ,, Sluší ti to Angie."

Přešla jsem k němu a pocuchala mu vlásky. Nikdy jsem nerozuměla, jak je možný, že se jich můžu dotknout. Zatřepala jsem hlavou a nechala Finna Finnem. Ze stolu jsem si sebrala černou kabelu přes rameno a narvala do ní vše potřebné. Ze schodů jsem upalovala, tak rychle jak jen to šlo. Tak trochu jsem měla v úmyslu zdrhnout nepozorovatelně, ale bohužel jsem zase měla smůlu. Hned v kuchyni jsem totiž narazila na Kyla, a navíc tak stál polonahý. Měl na sobě jenom džíny a nic víc. Asi jsem na něj koukala až moc dlouho, jelikož mu začal naskakovat zase ten úsměv. Otočila jsem se a chystala se odejít, ale zastavil mě.

,, Ale..ale. ne tak rychle." Otočila jsem se zpátky na něj. Chvíli mě pozoroval a pak se znovu usmál. ,, Ne všichni vydrží bez jídla tak dlouho jako ty, ale přiznejme si to. Jíst potřebuješ."

Opřel se o linku a pak mi něco poslal. Chytila jsem to na konci linky. Za prví, protože by to jinak slítlo a za druhý, kdyby to slítlo nechtěla jsem to uklízet. Byla to bílá piksla s pandy.

,, Od tví mámy." Pronesl Kylle. ,, Nechce abys vyhladověla." Sledovala jsem ho, jak ke mně míří.

Stoupl si jen pár centimetrů ode mně. Nechtěla jsem mu být tak blízko, ještě když neměl skoro nic na sobě. Odstoupila jsem. Udělala jsem krok vzad, ale narazila jsem zády do linky. Přistoupil blíž a uvěznil mě mezi svým tělem a rukama. Stál teď minimálně pět centimetrů ode mně. Jednu ruku vztáhl a sáhl si do kapsy. Nepřestával mě sledovat. Pak to něco zastrčil do mé kapsy.

,, Na oběd." Zašeptal. Oslnivě se usmál. ,, Chvíli vydrž. Zavezu tě do školy... sestřičko." S tím ode mně odstoupil. Zakřenil se na mě a odešel.

Já v ten moment měla chuť ho zabít. Rozhodně s ním nikam nejedu. Chtěla jsem odejít bez krabičky, ale nakonec jsem ji strčila do tašky a spěchala ven. Bylo to tak hezký být venku. Rozeběhla jsem se. Běžela jsem tak dlouho dokud moje nohy nezačaly protestovat, což bylo jen blok od školy. Mrkla jsem na hodiny. Měla jsem ještě dvacet minut, než začne první hodina. Zpomalila jsem krok.

Došla jsem ke školní bráně. Ze všech směrů jsem bloudily studenti. Zastavila jsem se. Tohle bylo moc.

,, No tak Angie. To zvládneš.. to zvládneš!" Povzbuzovala jsem se v hlavě no super.

Vykročila jsem. Najednou jsem spatřila tu postarší paní. Chodila kolem těch studentů a nikdo si toho nevšiml. Duch. Všimla si mě. Rychle jsem se podívala jinudy a spěchala do školy. Měla jsem co dělat, abych do nikoho nevrazila. Pár lidí se na mě podívalo. Bylo vidět, že poznali, že jsem nová. Šla jsem ještě rychleji, když jsem spatřila Kylovo auto. Zalezla jsem do budovy. Uvnitř to nebylo o nic lepší. Byl už měsíc po uplynutí letních prázdnin. Přesto se někteří zdravili, jako kdyby se neviděla dvacet let.

,, No nazdar.." Zakroutila jsem nad tím panenkami a vytáhla si s tašky rozvrh. ,, Tak jo."

První hodina. Dějiny, pan Cartney, třída S5A. Whatt!! Možná, že jsem přece jen měla jít s Kylem. Ne! S tím arogantním blbem ne! Vydala jsem se učebnu najít. Už jsem to opravdu chtěla vzdát, když na mě na konci chodby vybafl nápis S5A. Spěchala jsem do třídy. Asi před dvěma minutami zvonilo, což značilo, že učitel už je dávno tam a, že až vejdu všichni budou zírat. Povzdechla jsem si a zaklepala.

,, Dále." Ozvalo se.

Vešla jsem do třídy. Jo všichni na mě zírali. Jak říkám.

,, Promiňte.." Řekla jsem, ale pak jsem si uvědomila, že jsem neotevřela pusu. Zkusila jsem to znovu. ,, Promiňte, jsem tu nová a tak nějak jsem nemohla najít učebnu."

Pan Cartney byl malý, plešatý a mohlo mu být kolem šedesáti. Vypadal jako jeden s těch hodných dědečků. ,, Ale v pořádku slečno. První dny jsou vždy tragické."

Třida se zasmála. Já se nesmála, jak neobvyklé že? Znovu se na mě zadíval.

,, Vy bude slečna Summersová, že?"

,, Ano."

Znovu se usmál a zadíval se do třidy. ,, Třído tohle je Angela Summersová. Je to nová, takže k ní buďte milí."

On mile vypadal. Oni ovšem ne. Všichni mě sjížděli zkoumavými pohledy. Bylo to divný.

,, Slečno Summersová neřeknete nám něco?"

Co bych jim asi tak měla říct, i když. ,, Hmm.. nezírejte na mě, nesnáším to, nemluvte na mě, na nic se mě neptejte a udržujte si ode mně odstup, alespoň na padesát centimetrů a všechno bude fajn." Hodila jsem na ně andělský úsměv.

,, Ehmm.." Pan Cartney vypadal poněkud překvapeně, třída spíš vražedně. ,, No myslel jsem tím něco trochu jiného, ale .. tak dobře. Posaďte se."

Sedla jsem si do poslední lavice u okna.

,, Tak tedy začneme." Cartney začal s výkladem.

Já mezi tím vybarvovala učebnici. Dobře tak ne doslovně vybarvovala, ale zvýrazňovala žlutým zvýrazňovačem ty části, které byli důležitý. Zvonek se ozval náhle. Pan Cartney se rozloučil a odešel. Cítila jsem na sobě pohledy svých spolužáků, ale bylo mi to jak jinak než jedno. Nandala jsem si kapuci a zadívala se z okna. Civěla jsem z něho, tak usilovně, že mi nedošlo, že na mě někdo mluví.

,, Nevadí, když si přisednu?"

Otočila jsem hlavu, aby se zeptala co, že chtěl, ale zůstala jsem jenom zírat. Stál přede mnou. Musel to být on. Blond skoro platinové vlasy, stejná krásná tvář a ty modrofialové oči. Ne to nemohla být halucinace. Nebo jo?! Nesmysl. Já přece halucinace nemám.

,, Smím..?" Promluvil.

,, Ono to mluví!" Dvakrát jsem mrkla a pak přikývla.

Usmál se a mě se rozbušilo srdce. ,, Dík."

Byla jsem tak mimo, že jsem se na něj nemohla přestat dívat.

,, Si v pohodě. Vypadáš, že vidíš ducha."

,, Ducha.. haha vtipný." Zatřásla jsem hlavou. ,, Ne nic takovýho. Promiň." Otočila jsem se zpátky k oknu a snažila se ho ignorovat.

Nešlo to, to je všechno, co k tomu mohu dodat. Zazvonilo. Do třídy vešla žena s hnědými kudrnatými vlasy v culíku, bílé haleně, v černé dlouhé kožené sukni nad kolena, která jí odepínala a v černých lodičkách.

,, Takže vážení. Dneska si společně rozebereme pitvu pomocí následných ukázek."

Někteří ve třídě protestovali slovy fuj, hnus a to snad ne. Ty ostatní hvízdly, nebo řekli něco typu super konečně něco. Já jsem nebyla na straně nikoho. Popravdě jsem s toho měla smíšený pocity.

,, Tiše prosím."

Slečna Smithová, jak jsem si přečetla v rozvrhu připravila plátno a poté zasunula film s fleshkou do počítače. Ještě, než ho zapnula, poručila zatáhnout závěsy. Jeden byl přímo u mé hlavy. Chystala jsem se ho zatáhnout, ale kluk vedle mě to udělal za mě. Postavil se a nahnul se nade mnou. V ten moment jsem se neodvážila ani hnout. Hrozilo mi že, když se nahnu ani ne tři cenťáky, dotknu se ho. Zatáhl ho a znovu si sedl. Slečna Smithová pustila film, no spíš dokument a usadila se u svého stolu. Sledovala dokument se zájmen a upíjela u toho kafé. Nechápala jsem jí. Zrovna tam stahovali králíka z kůže a ona vypadala, že kouká na dokument o miminkách. Musela jsem se podívat jinam. Bylo mi toho zvířete líto.

,, Nesneseš pohled na krev?" To se ozval znovu můj soused.

Podívala jsem se na něj. ,, Spíš pohled na utrpení toho zvířete."

Díval se mi přímo do očí. ,, Je mrtví, nic necítí."

,, Přesto to není hezký pohled."

Odtrhl ode mně zrak a zadíval se na film. ,, Pravda."

Oba jsme znovu sledovali dokument. Pitva králíka skončila. Začal nový dokument. Pitva člověka. Tohle bylo opravdu odporný. Asi jsem se musela tvářit hodně zhnuseně, když se začal tiše smát. Podívala jsem se jeho směrem.

,, Promiň jen máš legrační výraz."

,, Jsem ráda, že jsem tě pobavila."

Jen se na mě zakřenil. Byl opravdu krásný. Radši jsem se zase zadívala na film. Zrovna mu vyndávali vnitřnosti, když jedna holka pronesla ,, Asi budu zvracet.." a s tím spěchala ze třídy ven. Slečna Smithová za ní vyslala nějakou jinou holku. Film trval přesně do konce hodiny.

Zazvonilo. Slečna Smithová rozsvítila. Ostatní roztáhli závěsy. Taky jsem jeden roztáhla a pak jsem málem dostala infarkt. Za oknem seděl kluk. Jeho hlava byla otočená o 180 stupňů a dívala se přímo na mě. Zatraceně jsem se lekla.

,, Vidíš mě?" Zeptal se.

Ignorovala jsem ho a sedla si zpátky do lavice. Zjistila jsem, že se mi klepou ruce. Vedlejší efekt leknutí, když se povrchově neleknete. Všimla jsem si, že soused se mi na ně dívá. Strčila jsem je pod lavici.

,, Tak vážení. Do příštího týdne, chci od vás srovnáni pitvy zvířecí versus pitva člověčí. Toť vše." Otočila se a odešla.

Povzdechla jsem si a opatrně otočila hlavu k oknu. Kluk byl pryč...Díkybohu. Vzala jsem si tužku a zápisník a napsala do něj dnešní úkol.

,, Chrisi. Doufám, že dneska dorazíš na mou party?" Otočila jsem hlavu a zjistila, že ta holka kouká na mého souseda.

Takže se jmenoval Chris. Hezké jméno. Prohlídla jsem si tu holku. Měla opravdu světlou pleť bez poskvrny. Pod prsa jí padaly, rovné zrzavorudé vlasy. Modré oči, chladné oči. Měla na sobě černou sukni pod zadek. Černé nadkolenky, kotníkové boty na podpatku a bílé tričko s dlouhými rukávy, které odhalovalo ramena a obklopovalo štíhlí pas až nad pupík, který byl vidět. Vypadala, jako ta ideální kráska, kterou každý chce.

,, Nevím Myo." Prohlásil Chris bez špetky zajmu.

,, Ale no tak.. pěkně prosím." Zatvářila se jako anděl a sepnula ruce, jako by se modlila.

Chris se na ní upřeně zadíval. ,, Tak dobře." Vydechl nakonec.

Zapištěla, jako nějaká fanynka a vlepila mu mlaskavou pusu na tvář. ,, Díky.. díky.. díky.."

Utíkala z pátky se svému stolu a horlivě vyprávěla, jak Chris přijde na její oslavu. Chris se moc nadšeně netvářil. Navíc měl na tváři červený otisk rtů od Myi. Usmála jsem se.

Všiml si toho. ,, Proč se směješ?"

,, To jen.. no máš jednoduše obtisk její pusy na obličeji."

Chrisovi se rozšířili panenky. ,, Máš zrcátko?"

Pozvedla jsem obočí. ,, Ehmm ..ne, ale mám kapesník." Nahmatala jsem pytlíček s kapesníčky v tašce a podala mu je.

Vzal si je ode mně a snažil se jedním z nich to sundat. ,, Už je to dole?"

Nemohla jsem si pomoc musela jsem se smát.

,, Ty se mi směješ?" Neznělo to naštvaně spíš pobaveně.

,, Promiň. Jenom sis to ještě víc rozmazal."

Poraženecky si povzdechl. Bylo mi ho líto a tak jsem se přestala smát. Jenom jsem se usmívala.

,, Ukaž pomůžu ti to dostat dolu."

Vzala jsem kapesník a natočila mu hlavu. Pak jsem mu opatrně otírala rtěnku z tváře. Cítila jsem, že mě celou tu dobu pozoruje. Najednou jsem si uvědomila, jak blízko mu jsem. Díval se na mé těmi magickými oči.

,, Hotovo." Zamumlala jsem.

Jeho rty se zvlnily do neodolatelného úsměvu. ,, Děkuju."

Začínalo to být divný, tak jsem se od něj odšoupla, co nejdál to šlo, což bylo na konec lavice.

Uběhli ještě tři další hodiny. Konečně byla pauza na oběd. Zvedla jsem se a vyšla na chodbu, tam jsem se zastavila. Neměla jsem nejmenší ponětí, kam mám jít.

,, Nevíš kudy do jídelny?" Vedle mě se postavil Chris. Usmíval se na mě.

,, Nee., to opravdu nevím."

Zakřenil se. ,, Chceš tam zavést?"

Pokrčila jsem ramena. ,, když budeš tak hodnej."

,, Pro dámu všechno." Mrknul na mě a já se zasmála.

Šli jsem dlouhou chodbou, zahnuly doprava, znovu chodba a vlevo, tam jsem to uviděla. Kdybych měla za úkol určit co je jídelna, řekla bych, že je to srdce školy. Bylo šílený kolik se tu sejde lidí v jeden okamžik.

,, Páni.." ujelo mi.

Zasmál se. ,, Zníš jako bys nikdy neviděla jídelnu."

To byla pravda v tom se trefil.

,, Ty si nikdy neviděla.." Nestačil to doříct, jelikož se mu kolem ramen omotala něčí ruka.

,, Nazdar brácho, kde vězíš." Chris se pořád díval na mě.

Kluk s hnědými vlasy na krátko sestřihanými se na mě podíval. Zakřenil se. ,, A ty seš?"

Nelíbilo se mi jak se na mě díval. ,, Já jsem nikdo a jsem právě na odchodu, takže z bohem." S tím jsem otočila a prostě odešla.

Sedla jsem si ke stolu a zjistila, že na mě znovu leze spaní. Potřebovala jsem café, ale neměla jsem peníze.. kurňa.. já trubka. Pak jsem si vzpomněla na Kyla. Řekl ,, na oběd." Vůbec jsem se nepodívala, co mi do kapsy strčil. Rychle jsem tam sáhla a vyndala to. Byli to peníze. Celkem dost peněz na jeden oběd. Přemýšlela jsem, co s nimi. Mohla jsem mu je vrátit nebo je prostě utratit, když už mi je dal. Dneska žádný přemýšlení. Zvedla jsem se a přešla k pultu.

,, Co to bude slečno?"

,, Dala bych si cafissimo cafe crema prosím."

,, Jistě a příchuť?"

Café by mělo chutnat všechno stejně. Pak jsou s tím potíže. ,, Jakákoliv."

Trochu zaraženě se na mě podívala, ale pak se usmála. ,, Jistě hned to bude." Pustila se do práce.

Po necelých dvou minutách mi přinesla moje vysloužený café. Zaplatila jsem a vrátila se zpátky ke stolu. Vychutnávala jsem si svoje café a svůj klid do doby, než se tam zjevila ta holka. Nemohla měřit víc než metr padesát čtyři. Její módní styl, byl no jak to říct.. achh řekla bych.. osobitý. Její vlasy byli zlatavě hnědé asi jako med a padali jí v jemných vlnách na ramena. Její oči měli barvu čisté oblohy a na tváři měla malé znamínko ve tvaru hvězdy. Takhle holka byla jednoduše roztomilá. Dobře, ale proč na mě koukala, jako bych byla nějaký hodně chutný koláč. Radši jsem se na ní přestala dívat.

,, Ty se jmenuješ Angela, že jo?" I její hlas zněl roztomile.

Otočila jsem na ní hlavu. ,, Jo. Co chceš?"

Usmála se. ,, Jsem Adriana, ale všichni mi říkají Adri. Vážně si na mě zapůsobila s tím svým dnešním výstupem typu ,, Nemluvte na mě, nezírejte na mě, na nic se mě neptejte a nepřekračujte hranici padesáti centimetrů.." Adri to říkala hlasem, který vůbec nezněl jako můj.

,, A co po mě chceš?"

,, Chci aby ses stala kapitánkou mého klubu."

Zakuckala jsem se. ,, Co..cože!"

Adri jako by mě ani neposlouchala. ,, Bude to príma. Píšu pro školní noviny a vedu klub doučování." To že byl klub. ,, Tak co?" Vyvalila na mě svoje velký očka.

,, Rozhodně ne!"

,, Ale no tak, vždyť to bude super."

,, Jak chceš, aby někdo koho ani neznáš vedl klub doučování, třeba ani nejsem chytrá."

,, Jde jen o to, aby je někdo dokázal udržet na uzdě." Usmála se. Jen jsem na ní nechápavě zírala. ,, Tak co?"

,, Ne!" Dopila jsem café a šla si pro další. Abych neusnula musela jsem do sebe lít obrovský dávky kofeinu. Objednala jsem si další.

,, Ale.. co kdybych ti za to něco dala?"

,, Jako co?" Ten malý človíček mě celkem štval.

,, Noo.. třeba spoustu informací."

Pozvedla jsem jedno obočí. ,, A ty by mi byli k čemu?"

Tajemně se usmála. ,, Víš ty vůbec s kým si to dneska sdílela lavici?" Sdílela lavici? To znělo fakt divně.

,, Jo s klukem." Prodavačka postavila moje café na pult a já zaplatila.

,, Nee, tak s ledajakým klukem, ale Chrisem Woodem. Je to ten nejhezčí a nejoblíbenější kluk na týhle škole."

Sedla jsem. ,, Hmm.. úžasný."

Adri se na mě nevěřícně zadívala. ,, Nechápeš co tím chci říct? Každý tady ho chce, dokonce i někteří kluci. On si k tobě dobrovolně sedne a ty nic."

,, Já nic." Nemohla to pochopit. Vídala jsem ho už dávno předtím, i když to on asi nebyl. Byla jsem z toho opravdu zmatená.

,, Si opravdu divná Angelo Summersová.." Prohlásila a třásla při tom hlavou.

,, Vážně? Já si nevšimla." Usmála jsem se na ní, jako neviňátko.

Taky se usmála se. ,, Líbíš se mi. Ty určitě budeš moje kamarádka."

,, To si nemyslím. Nechceš se bavit s nikým, jako jsem já věř mi."

Otevřela jsem krabičku, kterou mi připravila máma. Byli v ní tortilly s kuřecím masem. Když jsem to ochutnala poraženecky jsem uznala, že je to celkem dobrý. Jídlo můj žaludek, ale pořád nějak nechápal.

,, Právě naopak Angie. Můžu ti tak říkat?"

Přikývla jsem s plnou pusou.

,, Si divná a to se mi líbí. Jsem taky divná, abys věděla."

,, Nepovídej.." Sjela jsem jí pohledem.

Přimhouřila na mě oči. ,, Hele klídek!"

Jen jsem se pousmála. Byla celkem odolná. ,, Fajn." Do baštila jsem poslední tortillu a postavila se. ,, Musím. Za chvíli mám hodinu."

Taky se postavila ,, Půjdu s tebou."

Nebránila jsem jí. Proč taky, stejnak by neposlouchala. Cestou jsem si skočila ještě pro jedno café. Prodavačka na mě koukala, jako bych se totálně zbláznila.

Vracela jsem se zpátky do třídy. Ve dveřích jídelny jsem, ale znovu narazila na Chrise.

Usmál se na mě. ,, To už si hotová?"

Pozvedla jsem ramena. ,, Jím rychle."

Přikývl. ,, A taky asi nevydržíš bez kofeinu, jak vidím.." Zadíval se na moje třetí café. Zajímalo mě jestli věděl i on, že je třetí.

Usmála jsem se. ,, To víš závislost."

Zasmál se. Měl hezký smích. Šimralo mě z něho v žaludku. Zvláštní pocit. Opatrně jsem kolem něho prošla. Cítila jsem jeho pohled v zádech. Adri šla celou dobu vedle mě. Podívala jsem se jejím směrem. Upínala na mě zamyšlený pohled.

,, Co?" Nechápala jsem co jí běží hlavou.

,, Ještě nevím, ale přijdu na to."

Cože!.. Neměla jsem ani ponětí o čem to mluví. Nechala jsem to být. Vrátili jsme se do třídy. Sedla jsem si na svoje obvyklí místo. Adri si šla sednou na opačnou stranu, ale stačila mi říct, že mě určitě přinutí vejít do jejího klubu. Těžce jsem o tom pochybovala. Znovu jsem se zadívala s okna. Upoutala mě scéna, co se tam děla. Kluk s černými rozcuchanými vlasy se tam rval se třemi dalšími kluky. Nebyl to fér boj. Dva s jeho soupeřů ho držely a ten třetí do něj mlátil. Vypadalo to opravdu ošklivě. Po chvíli jsem si myslela, že kluk rozhodně prohraje, ale vyprostil se jim. Jeden schytal pěstí a druhej kopanec. Třetí dostal víc ran. Rvačka začala na novo. Zazvonilo. Vypadalo to, že je školní zvonek přinutil přestat. Jeden ze tří pomohl kámošům a společně odešli. Černovlasý kluk tam chvíli stál a pak se chytl kolem hrudníku. Muselo ho to bolet. Zvedl pohled do okna a střetl se s tím mým. Chvíli jsem na něj zaraženě koukala. Pak jsem se raději odvrátila. Hodina už dávno začala. Pan Brown zrovna řešil nějaký systém rovnicí, když ten černovlasí kluk vešel do třídy.

Učitel se na něj zadíval. ,, Pane Dextre jdete zase pozdě."

Kluk se poškrábal na hlavě. ,, Pardon."

Pan Brown si povzdechl. ,, Takhle to dál nepůjde. Je teprve měsíc školy a vy jste zatím ani jednou nepřišel včas. Varoval jsem vás už minulý semestr, že tento přístup nebudu dál tolerovat." Pan Brown přímo vyzařoval zlostí.

Černovlasý kluk nic neříkal. Pan Brown něco napsal a podal mu to. ,, Běžte si to vyřídit k panu ředitelovi."

Kluk se na papír podíval pak si povzdechl a chystal se odejít. Ještě předtím jsme se znovu střetli pohledem. Byl to jen okamžik, ale měla jsem pocit, že mě chtěl varovat. Možná abych nic neříkala. Odešel a pan Brown znovu začal přednášet. Mezitím jsem sledovala žábu, co mu lezla po rameni. Vidíte, proto se ve škole nemá nic pitvat. Jejich duše jsou tu pak uvězněné.

Konec školy byl jako zázrak. Jediný, co jsem chtěla bylo, být co nejdál od tohohle místa. Zbalila jsem si věci a vyšla ze třídy. Chodba byla přeplněná, všichni se snažili co nejrychleji dostat ven. Vyšla jsem před vchod. Dneska bylo opravdu teplo. Razila jsem přes cestu s kapucí na hlavě. Už jsem byla skoro u brány, když jsem si všimla, že u ní postávají ti jistý týpci, co se rvali s tím klukem. Vypadali, jako gengstři. Nebyli ani nijak hezký. Dobře jeden z nich hezký byl. Byl to ten prostřední, nejspíš vůdce, vypadal vážně moc dobře. Zatřepala jsem hlavou. Neměla jsem ponětí, proč na něco takového myslím. Opatrně jsem vykročila a snažila se být nenápadná.

,, Hej ty!" Ozvalo se. Zatraceně!... ,, Ty v tý šedý mikině!" Na chvíli jsem zavřela oči a znovu je otevřela.

Otočila jsem se na ně. ,, To voláš na mě?" Zkusila jsem si zahrát na blbou.

Ten prostřední se usmál. Ten úsměv se mi nelíbil. ,, Jo tebe."

Udělala jsem krok vzad pro jistotu. ,, Ehmm... co chce... potřebuješ?" Usuzovala jsem, že slovo potřebuješ vyzní slušněji, než slovo chceš. Přece jenom nechtěla jsem je naštvat.

,, Nemáš oheň?"

Oheň? Krátkou chvíli jsem nechápala, co po mě chce, pak mi došlo, že myslí oheň typu zapalovače nebo zápalek.

Zavrtila jsem hlavou. ,, Ne.."

,, Nekouříš?" Zeptal se druhý kluk s tetováním po celé jedné ruce a čirém na hlavě.

Vypadám, že kouřím!? ,, Ne. Nekouřím." Dvakrát za sebou přikývl a pořád na mě zíral. Všichni na mě zírali.

Prostřední si opřel hlavu o bránu a upřeně se mi zadíval do očí. Jo.. vážně vypadal moc dobře. A měl hezký zlatavý oči, přesto se mi zdáli trochu prázdný. A byl vysoký. Určitě měřil tak metr osmdesát sedm. ,, Ty si tu nová co? Nikdy jsem tě tu neviděl."

Další přikývnutí.

,, Hmm... Dvakrát za sebou si řekla ne." Podrbal se ve vlasech a tím je rozcuchal ještě víc. ,, Nemám slovo ne rád." Neměla jsem ponětí, co mu na to říct. To snad ani nemůže myslet vážně.

,, Snad si nemyslíš, že ti patří moje slovní zásoba?" Pozvedla jsem na něj obočí.

Zatvářil se překvapeně. Nejspíš nečekal, že bych něco takového řekla.

Ten kluk s tetováním se zasmál. ,, Je drsná. Pozor na ní."

,, Já mám rád drsný holky. Jsou to takový skrytý dračice." Mrknul na mě třetí z nich.

Nevím proč, ale s tohohle jsem měla opravdu extra nepříjemný pocit. Už jen ten jeho pohled a ten klid v hlase. Měla jsem chuť zdrhnout. Prostřední chtěl něco říct, ale letěl proti němu zapalovač. Chytil ho a podíval se směrem odkud přilítl. Kousek od nás stál ten černovlasý kluk. ,, Ale..'' Prostřední se pousmál, ale zapálil si cigaretu. Mezi tím černovlásek mrknul mým směrem. Chvíli na mě zíral. Už zas! Pak mi očima naznačil, abych zmizela. Popravdě jsem chtěla být co nejdál od nich. Otočila jsem se a šla pryč.

,, My se ještě uvidíme Sněhurko." Zaznělo za mnou.

Sněhurko!! Kdo dokáže vymyslet něco tak blbého.

Kam dál