Soubory, na které je odkazováno , nejsou nahrané tímto blogem. Jde pouze o přesměrování pomocí odkazů na soubory nahrané- vytvořené NIKÝM JINÝM. Já osobně tedy nemám co dočinění se soubory, které se dají samovolně stáhnout.

Prosím všechny, aby mě informovali do komentáře, pokud by se nalezl nefunkční odkaz!!
Děkuji :))


Pokud se vám líbí má tvorba Tajemství osudu a chcete jí sledovat dál, tak můžete na Wattpadu zde: https://my.w.tt/WBjv64bpeO

A pokud se vám zamlouvá tvorba Temnota skrytá ve hvězdách a chcete jí sledovat, tak můžete na Wattpadu zde:https://my.w.tt/GLtGjsesUP

Budu ráda za každé shlédnutí a můžete mi samozřejmě i dát hlas ( hvězdičku ) za každou kapitolu, co se vám líbila 😊..
děkuju za podporu 💜



Květen 2018

O dívce Grace

27. května 2018 v 9:11 Knihy ke stažení

Autor: Anthony Doerr

David Winkler, tichý chlapec okouzlený nestálostí počasí a posedlý sněhem, žije na Aljašce ve městě Anchorage. Někdy vidí události ještě předtím, než se stanou ? muže s krabicí na klobouky srazí autobus, sám David se v supermarketu zamiluje do krásné ženy. Sen o tom, že se mu nepodaří zachránit svou malou dceru při záplavách, ho naprosto zdrtí. Odjede tisíce mil daleko, opustí svou rodinu, domov i budoucnost, aby vyplnění tohoto snu zabránil. Na ostrově v Karibiku, kde skončí sám a bez peněz, navíc netuší, jestli jeho dcera přežila a jestli mu manželka útěk kdy odpustí, mu poskytne přístřeší rodina s mladou dcerou. A právě ta ho nakonec probudí zpět k životu a přiměje ho hledat všechny, jež opustil. Doerrovy postavy jsou plné smutku a nenaplněných tužeb, ale také laskavosti. Jeho pochopení pro lidskou slabost je až neuvěřitelně zajímavé

Ke stažení


Sběratel motýlů

27. května 2018 v 9:00 Knihy ke stažení

Autor: Dot Hutchison

Krása ještě nikdy nebyla tak děsivá… První díl oceňované trilogie Sběratel. Izolovaná zahrada, kvetoucí rostliny a… sbírka nádherných motýlů - mladých žen, které byly uneseny. O to vše pečuje Zahradník, zvrhlý muž posedlý uchováváním krásných dívek. Jediná přeživší Maya postupně odkrývá podrobnosti o tomto děsivém místě i o svém vězniteli. Jak se jí ale podařilo utéct? Přežily i další dívky? Agenti FBI Victor Hanoverian a Brandon Eddison musí vyřešit rozhodně nejotřesnější případ své kariéry

Ke stažení


Tajemství osudu 12

25. května 2018 v 19:05 Má tvorba
Naposled jsem se podívala za Chrisem a pak jsem vyrazila kupředu. Město bylo velký a rozhledný. Byly tu krásné parky, ve kterých pobývaly maminky s dětmi a krmily labutě. Šla jsem dál. Procházela jsem kolem obchodů, když jsem si všimla knihkupectví. Zrychlila jsem. Před knihkupectvím jsem se zastavila a vešla dál. Nad hlavou mi zazvonilo takové to kovové chrastítko. Uvnitř to vypadalo velmi tajemně.. jo to je to slovo. Zdi byli kávově hnědé zdobené suchými květinami. Všude kolem postávaly vysoké tmavé regály s knihy. Vonělo to tu, jako vanilka a skořice. Hezká vůně. Podívala jsem se k dřevěnému pultu s menší plazmovou obrazovkou, pokladnou a nějakými letáčky v květinových přihrávkách. Nikdo za ním nestál. Udělala jsem další kroky kupředu.
,, Halo! Je tu.. někdo?" To se přece říká ne?
Chvíli se nic nedělo, pak jsem uslyšela zvuk blížících se kroků na mramorové podlaze. Najednou se z jednoho regálu vynořila dívka asi v mém věku.
,, Ano.. ano jsem tu." Podívala se na mě a vzápětí uklouzla a doslovně se přede mnou rozplácla.
Všechno se to stalo tak rychle, že jsem nestíhala vnímat. Když jsem se vzpamatovala rychle jsem jí běžela na pomoc. ,
,, Není ti nic?" Natáhla jsem k ní ruku.
,, Ne.. to je dobrý." Chytla mě za ní a já jí vytáhla na nohy. Když stála pevně na nohou, usmála se na mě. ,, Pardon. Jsem trochu nemehlo." Zasmála se a snažila se zastrčit neposedné vlasy za uši. Znovu se na mě podívala a natáhla ke mě ruku. ,, Ahoj já jsem Isabell Brooksová. Moc ti děkuju za záchranu." Usmála se.
Taky jsem se usmála a ruku přijala. ,, Já jsem Angie Summersová a nemáš zač."
Po seznámení jsme se pustily a já si Isabell pořádně prohlídla. Byla štíhlá asi jako baletka. Vlasy měla dlouhé pod prsa v barvě čisté blond a jemně zatočené. Její oči byly ve tvaru mandlí s hustými tmavými řasy a světle hnědými panenkami. Její rty byly plné a jemné protáhlé. Na nose a na tvářích měla pihy. Pro většinu lidí jsou pihy utrpení, ale téhle holce přidávaly na kráse. Byla opravdu půvabně nevinná, tak bych jí vystihla.
,, Tak co by sis přála?" Zeptala se najednou.
,, Ehmm.." Porozhlídla jsem se. ,, Jsem ve městě jen pár týdnů a tak když jsem narazila na tenhle obchod, zvedla se mi nálada. Nepamatuju si, že by tu před tím stál."
,, Achh takhle to je." Isabell se zasmála. ,, Pravda je, že tu opravdu nestál. Dříve tu stálo hračkářství, ale majiteli toho obchodu se narodilo dítě. Nechtěl být tak daleko od rodiny a tak svůj obchod přesunul do Orlandu a tenhle obchod prodal. Má rodina se sem přistěhovala, když mi bylo dvanáct. Noo.." Porozhlídla se po obchodě. ,, A jak vidíš odkoupili to tu a udělali z toho knihkupectví."
Pokývala jsem hlavou. ,, Rozumím." Nestačila jsem nic dalšího dodat, jelikož se rozezněl zvonek nad dveřmi, který značil příchod dalšího zákazníka. S Isabell jsme se otočili tím směrem a první co jsme spatřily byli krabice, nohy a ruce, hlava se ukrývala za velkými bedny.
,, Isabell zlato... prosila bych o pomoc." Promluvila ta žena.
,, Jee!" Isabell rychle vyrazila k ní a sebrala horní krabici, za kterou se ukrývala tvář ženy ve středním věku. Isabell položila krabici na pult a povzdechla si. ,, Mami neříkal ti doktor, že nemáš nosit těžké věci!"
,, Ale zlato vždyť jsou v tom jen nasušené byliny a květiny."
Isabellina matka, jak jsem právě zjistila položila svou krabici vedle té první a usmála se na Isabell. Opravdu si byly podobné. Matka Isabell měla stejně jako její dcera identické oči a blond vlasy, které měla ustřižené na mikádo.
,, Achh jo. I tak mami." Zlobila se na ní Isabell.
Její matka jí pohladila po hlavě. ,, No jo no jo." Pak si mě všimla asi minutku mě zkoumala takovým zvláštním pohledem než se usmála. ,, A kdopak je tahle mladá dáma?"
,, To je Angie. Nedávno se sem přistěhovala." Odpověděla místo mě Isabell, která začala vybalovat krabice.
,, Achh tak. Říkala jsem si, že tuhle hezkou tvářičku vidím prvně." Trochu jsem se pod jejím pohledem ošila. ,, Tak co tě k nám přivádí děvče?" Isabellina matka vypadala moc mile a stejně půvabně, jako její dcera.
,, No.. vlastně knihy."
Isabell se zasmála. ,, Tak to si tu správně." Taky jsem se usmála.
,, A hledáš nějakou konkrétní?" Zbystřila Isabellina matka znovu.
,, Vlastně hledám Malého prince od Exupéryho, byla to moje nejoblíbenější kniha z dětství." Usmála jsem se. ,, Opravdu bych jí chtěla mít zase doma. Hodně pro mě znamená."
Isabellina matka se na mě chvíli s úsměvem dívala a pak přikývla. ,, Chápu. A dokonce ti udělám radost, jelikož Malého prince opravdu máme." Proběhla mezi regály. Po chvíli se vrátila a nesla menší knihu. ,, Máš opravdu štěstí. Je poslední." Podala mi jí.
Zadívala jsem se na její obal. Připomněl mi tu chvíli, kdy v mém životě bylo všechno v naprostém pořádku. Usmála jsem se. ,, Moc děkuji."
,, Nemáš zač zlatíčko."
Zazvonil telefon a Isabell ho zvedla. ,, Ano..hmm.. rozumím. Ano nic se neděje. Nashle." Isabell si povzdechla.
,, Co se děje?" Zeptala se její matka.
,, Ta holka co si tu podávala žádost na brigádu to odvolala. Prý si našla něco jiného." Isabell protočila panenky a její matka si povzdechla.
,, To nám to tedy začíná. Takhle to nebudeme zvládat." Další povzdech.
Isabell se najednou probrala. ,, Angie nechtěla by si brigádu?"
Zamrkala jsem. ,, Brigádu ?"
,, Ano brigádu, tady v tomhle obchodě, se mnou a s platem." Zářivě se na mě usmívala.
,, To je dobrý nápad. Myslím si, že je to něco pro tebe zlato." Přidala se její matka.
Zapřemýšlela jsem. Kdybych si něco vydělala nemusela bych si brát peníze od rodičů. ,, Dobře, ale musím se zeptat rodičů."
Isabell zajásal. ,, Super. Teda doufám, že ti to dovolí."
Isabellina matka se usmála. ,, Samozřejmě se zeptej a pak nám přijď vyřídit jak to dopadlo. Moc by nám to pomohlo, kdybys nám tu mohla pomoci."
,, Dobře. Tak já půjdu, než si doma začnou dělat starosti."
,, Samozřejmě."
Chtěla jsem zaplatit knihu, ale Isabellina matka řekla, že si jí mám nechat jako dárek. Bylo mi to trochu hloupé, ale nakonec jsem jí přijmula a rozloučila se s nimi.
***
Domů jsem dorazila po druhé hodině odpoledne. Hned na cestě jsem si všimla Kylova auta. Divila jsem se, že byl doma v takovém počasí. Vešla jsem do domu a porozhlídla se. Nic jsem neslyšela a tak jsem se vydala k bazénu. V chodbě jsem se zastavila, když jsem spatřila Kyla jak se ocucává s tou kudrnatou dívkou, kterou jsem viděla na party Quinn. Odkašlala jsem si. Oba se trochu lekli a podívali se mým směrem.
Kyle se zakřenil. ,, Ahoj." Jen jsem pozvedla obočí.
Ta holka se na mě usmála a rychle zmizela. Tohle bylo dost divný, proto jsem se otočila a vyrazila do svého pokoje. Kyle mi šel v patách.
,, Tak kde si byla?"
,, Všude možně." Otevřela jsem do svého pokoje a hodila tašku vedle postele. Pak jsem se rozplácla na postel. ,, To byla tvoje holka?"
Kyle se zasmál a plácl sebou vedle mě. Mimochodem nikdo mu to nedovolil. ,, Ne-e."
,, Ne?" Podívala jsem se na něj. ,, Takže to se líbáš s holkama jen tak?"
Usmál se. ,, Nee.. ale Vendy chtěla, aby její ex žárlil."
Pozvedla jsem obočí. ,, Aha.. Takže tě využívá. Nevěděla jsem, že děláš i tohle."
Znovu se zasmál. ,, Nedělám, ale Vendy znám dlouho a Cody je kretén, když si jí neváží."
,, Hm.." Zadívala jsem se do zdi. ,, Nechceš jí náhodou ty, když o ní takhle pěkně mluvíš?"
Kyle se převrátil na břicho a zavřel oči. ,, Mám Vendy rád, ale není to holka pro mě."
,, Hmm.."
,,Tak povídej co si dělala?"
,, Jen jsem se procházela a pak jsem narazila na jedno knihkupectví. Noo a shání tam výpomoc. Takže mě tak napadlo, že bych to mohla zkusit." Nenápadně jsem se na Kyla podívala.
,, Knihkupectví?"
,, Ano Kyle to je to místo, kde se kupují knihy víš."
Zasmál se. ,, Jasně. Myslím, že je to dobrý nápad. Proč by ne."
Povzdechla jsem si. ,, Bojím se, že mi to rodiče nepovolí."
Kyle se na mě podíval. ,, Tak se jich neptej. Jednoduše jim to oznam, jako hotovou věc. Já to dělám furt."
Zamyslela jsem se nad tím a vlastně to dávalo smysl. ,, Tak jo. Zkusím to." Sedla jsem si. ,, Mimochodem co tu Vendy dělá?"
,, Hm… Není tu jen ona . Pozval jsem víc lidí. Všichni jsou u bazénu."
,, Jas..ně."
Kyle asi neměl potřebu mě o tom informovat. Vlastně jsem si na to zvykla. ,, Nevadí?" Zakřenil se.
,, Jako by tě to zajímalo."
Zasmál se. ,, No nic. Jdu se podívat jestli se tam nikdo neutopil."
,, Jen jdi."
Kyle odešel a já zadívala z okna ven. Slunce pořád pálilo. Rozhodla jsem se něco si přečíst.
***
Kolem páté hodiny jsem zaslechla Kylovo přátele odcházet. Rodiče se vrátili kolem půl sedmé večer. Jen co jsem uslyšela zvuk motoru, odložila jsem knihu. Měla jsem plán a ten jsem hodlala uskutečnit. Vyběhla jsem z pokoje v momentu, kdy máma s tátou vešli do domu. Kyle hrál zas ty svoje hry a tak jen nezaujatě pozdravil. Sešla jsem schody.
,, Ahoj miláčku, jaký byl den?" Táta si zouval boty.
,, Až na to horko, to bylo fajn."
Táta se usmál. ,, Ano to horko je příšerné. V kanceláři jsem měl pocit, že brzy dostanu infarkt."
To mě rozesmálo.
,, Co je tu k smíchu?" Zeptala se máma.
,, Nic." Nepřestávala jsem se usmívat.
Máma jen nechápavě pokývala hlavou a pak se usmála. ,, Dobrá. Dneska nestihnu uvařit, tak si něco objednáme."
,, Objednáme?" Kyle zbystřil.
,, Ano Kyle."
,,Super." Kyle vypl hru a sáhl po mobilu. ,, Tak já objednám kdo chce co?" Zadíval se na nás.
,, Já bych si dal čínské nudle." Řekl jako první táta.
,, Mě vezmi ty plněné noky se sýrem. Ty mi moc chutnaly." Přidala se máma. Pak se Kyle zadíval na mě.
,, Mě je to jedno."
,, Jasně." Vytočil číslo a volal. ,, Dobrý večer prosil bych čínské nudle, plněné noky se sýrem, jednu velkou sýrovou pizzu a pikantní žebírka s hranolky… Ano to je vše… Jako obvykle.. děkuju nashle." Kyle se na nás zakřenil. ,, A je to."
,, Výborně. Tak já zatím prostřu. Nesnáším jíst z těch umělých misek." Máma spěchala do jídelny. Táta se šel mezi tím převléct a já se posadila na schody.
Sledovala jsem okolí asi patnáct minut. Ozval zvonek. Kyle se vykopal z pohovky a běžel otevřít.
,, Dobrý večer nesu vaší objednávku."
,, Ano." Kyle podal chlapíkovi peníze a vzal si od něho krabice.
,, Děkuji. Přeju hezký večer a dobrou chuť."
,, Děkuju nashle." Kyle zavřel dveře a zakřenil se na mě. ,, Jde se jíst ségra." S tím se otočil a spěchal do jídelny. Také jsem se zvedla a vydala se za ním.
V jídelně už byl prostřený stůl a Kyle pomáhal mámě vykládat jídlo na talíře. Usadila jsem se na židli. Táta taky dorazil a posadil se naproti mně. Povzdechla jsem si a zadívala se na židli v čele stolu. Tam sedával Finn. Od příhody s Olivii se neukázal. Bylo mi bez něj celkem smutno. Asi jsem mu opravdu ublížila.
,, Angie?" Zamrkala jsem.
,, Ano..?" Zadívala jsem se na Kyla.
,, Ptal jsem se jestli chceš příbor."
,, Na co.." Přišlo nesmysl brát si na pizzu příbor. I když bylo to už dávno co jsem jí měla.
,, Moje řeč." Kyle si sedl a podal mi jeden kus pizzy. Sám se zakousl do svého kousku. Taky jsem to zkusila. Byla dobrá, což bylo asi tím, že jsem si ještě nevzala prášky. Jedli jsme poklidně asi pět minut. Rodiče s Kylem mezi sebou vtipkovali. Já se toho nezúčastnila. Nebyla jsem si ani jistá o čem vlastně mluví. Dojedla jsem svůj třetí kousek a otřela si ruku. Tak jo jdeme na to.
,, Dneska jsem se byla podívat po okolí. Spousta věcí se změnila."
Máma dokousala sousto a usmála se. ,, To je skvělé. A ano je tu pár změn, které město za poslední roky prodělalo." Nabodla další kousek.
,, Jo. No víte. Narazila jsem na jeden obchod a.." Hrála jsem si s drobky na talíři. ,, Hledají tam výpomoc. Tak mě tak napadlo, že stejnak nemám co o volném čase dělat. Takže jsem se rozhodla, že tam budu chodit na brigádu."
Máma se jemně zakuckala a táta jen nasadil překvapenou tvář, která se po sekundě urovnala do normální.
,, Ale Angie zlato, ty přece nepotřebuješ pracovat. Máme peněz dost, stačí jen říct a dáme ti jich tolik kolik jich budeš chtít." A je to tu zas.
,, Není to o penězích. Jen chci dělat něco normálního. Nechci být pořád zavřená doma a pod dohledem." V místnosti nastalo ticho
Táta si po chvíli odkašlal. ,, A co je to přesně za obchod?" Byla jsem tátovi vděčná, že mě rovnou nezavrhl.
,, Je to knihkupectví."
,, Knihkupectví." Táta se usmál. ,, To mě mělo napadnout. Noo.." Podíval se na mámu. ,, myslím, že to Angie prospěje. Měla by chodit více mezi lidi a přátelit se s lidmi ve svém věku. Tak co myslíš Kate?" Všichni jsme se teď koukali na mámu.
,, Já nevím.."
,, Prosím. Věř mi trochu." Dívaly jsem se na sebe asi minutu.
Pak si máma povzdechla. ,, Dobře, ale pokud se něco stane okamžitě s tím skončíš."
To už jsem neposlouchala. Byla to moje první velké vítěztví proti mámě.
,, Díky."
Máma se usmála. I ona vypadala, že je ráda, i když tak nepůsobila. Zbytek večeře probíhal nejlíp za dobu co jsem se vrátila. Když jsem se vracela na pokoj a zalezla si do postele měla jsem zvláštně spokojený pocit. Dneska jsem měla tušení, že bych se mohla dobře vyspat.


Info-nová kapitola

22. května 2018 v 22:19 Má tvorba
Zdravím všechny v tuhle děsivou noční hodinu .. jen vám chci oznámit, ze 12. Kapitolu Tajemství osudu jsem přidala na Wattpad ( https://my.w.tt/6pU0ncqo8L ) 💟 pro ty, který mají zájem o další díl. Jinak na blok přidám kapitolu nejpozději o víkendu!! .. Přeju hezkou noc 😙💞

Tajemství osudu 11

20. května 2018 v 17:36 Má tvorba
O půl hodiny později jsme projížděli čtvrtí, která musela být rozhodně plná zbohatlých lidí. Stál tu barák vedle baráku a u každého jste měli pocit, že je jeden o něco větší než ten další. Dům Quinn Cassové patřil mezi ty největší domy v ulici. Byl velký, drahý a plný velkých okem. Kyle přijel k velké bráně, která se následně otevřela.
,, K čemu brána, když se hned otevře.?" Nemohla jsem si tenhle komentář ušetřit.
Kyle se zasmál a vjel dovnitř.
Venku postávali lidé a zevnitř se linula hlasitá hudba.
Kyle zastavil. ,, Tak co připravená?"
Vykoukla jsem z okna ven. ,, Ehmm nejsem si jistá."
Kyle se zasmál. ,, Tak pojď."
,, Tak fajn."
Vystoupili jsme. Kyle zamknul auto a vydal se ke dveřím. Ještě ani nebyl na schodech, když ho začali lidi kolem zdravit. Čekala jsem až se ze všema pozdraví. Po chvíli se ke mně zase připojil.
,, Promiň.. Trochu jsem se zakecal."
,, Hmm.. Si dost populární."
,, Fakt? O tom ani nevím." S úsměvem na mě mrkl a vešel dovnitř.
Vevnitř byl blázinec. Byla tu snad celá škola.
,, Kyle! Kyle!"
Nějaká vysoká bruneta s dlouhými hnědými kudrlinami a fakt dlouhými nohy popadla Kyle a vlepila mu obrovskou pusu na tvář.
,, Ahoj. Musíš akutně se mnou.." Řekla mu.
,, Ale já.." Snažil se jí něco říct. Ale popadla ho a táhla.
,, Pojď honem.." Pak si všimla mě. Usmála se na mě. ,, Za chvíli ti ho zase vrátím neboj." S tím ho vzala za ruku a táhla dál.
,, Hned jsem zpět." Stihl mi říct Kyle ještě než mi zmizel z dohledu.
,, JO. Jen si klidně jděte. Já to tady zvládnu. Žádný strach." Mumlala jsem ironicky.
Porozhlídla jsem se. Neviděla jsem žádnou známou tvář. Rozhodla jsem se najít něco k pití. Protahovala jsem se přes ty hromady těl a snažila se do nikoho pořádně nevrazit, což je dost těžký, když se na vás všichni lepí. Konečně jsem se dostala do kuchyně, alespoň tak to vypadalo. Málem jsem ve dveřích vrazila do holky, co rozhodně byla víc než na mol. A taky nebyla zrovna příjemná, což dokazovala fráze ,, Dávej pozor krávo!" Zavrtila jsem hlavou a vlezla dovnitř. Hudba tu byla tlumená a nikdo tu nebyl. Oddychla jsem si. Projela jsem si rukou vlasy.
,, Co tu vůbec dělám?!" Mumlala jsem si pro sebe a zírala z okna.
Po nějaké době jsem se otočila a málem jsem vyskočila z kůže. V kuchyni stál bezjmenný a zíral na mě. Nejdřív mě sjel pohledem od hlavy až k patě. Pak se otočil a sáhl si pro plechovku piva. Já se rozhlídla kolem. Nejradši bych zdrhla. Neznámí se mezi tím napil a opřel se o linku.
,, Nezdá se mi, že by ses bavila Sněhurko." Ozval se najednou.
,, Mě se zase nezdá, že bys pochopil, že se nejmenuju Sněhurka." Přešla jsem blíž k němu.
Chvíli se na mě zadíval těmi zlatavými oči. ,, Už je ti dobře?"
,, Copa? Máš starost?" Další krok k němu.
Pousmál se a pak sáhl pro další plechovku, kterou po mě následně hodil. ,, Na… Zchladni dokud na tebe mám trpělivost."
Chytila jsem plechovku jen tak tak. ,, Pff.."
Sledovala jsem plechovku ve své dlani.
,, Copak? Bojíš se, že se opiješ nebo, že se o tom dozví mamka?" Vysmíval se mi.
Sjela jsem ho podrážděným pohledem a otevřela plechovku. Všimla jsem si, že neznámí se usmívá. Byl opravdu hezký. Radši jsem se napila. Pivo ... vzpomněla jsem si, že ho pije táta. Jako malé holce mi ho tajně dával ochutnávat.
,, Není to tak zlý nebo?"
,, Ujde to." Došla jsem k němu a sedla si kousek od něho na linku.
,, Víš ty vůbec jak se jmenuju?" Napadlo mě najednou.
Podíval se na mě. ,, Měl bych?"
,, Už ti někdo řekl, že si fakt.."
,, Nevychovanej, arogantní, zlej, domýšlivej, sobeckej, drzej, panovačnej, hroznej, zlomyslnej … jo nejmíň tak deset krát denně mi to někdo připomene." Skočil mi do řeči.
Celkem dost mě setřel, tak jsem se zase jenom napila.
,, Mimochodem, taky to zrovna nevypadá, že by ses bavil."
Znovu to pousmání. ,, Tyhle ty lidský orgie nepatří zrovna mezi mojí největší zábavu."
Neudržela jsem se a zasmála se. ,, Lidský orgie? Tak to je dobrý." Zamumlala jsem.
Zničeho nic se ozvaly něčí blížící se hlasy. A asi půl minuty na to se ve dveřích objevila naše hostitelka Quinn s Chrisem po boku. Něčemu se smáli než si nás všimli. Všichni čtyři jsme na sebe chvíli jen podezíravě koukali než se Quinn zářivě usmála.
,, Ahoj. My se ještě neznáme. Jsem Quinn."
Natáhla ke mně ruku s dokonalou manikúrou. Řekla jsem si, že by asi nebylo zrovna slušný jí nepozdravit. Pomalu jsem jí za ruku uchopila.
,, Ahoj. Já jsem Angie.. Ehmm.. máš fakt pěkný dům." I když jsem z něho viděla jen obývák a kuchyň..
Slyšela jsem jak se neznámí uchechtl, jako by věděl na co jsem myslela.
,, Achh.. takže Angie, to je skvělé jméno. Jo a děkuju."
Potřásly jsme si a já jí pomalu pustila. Podívala jsem se na Chrise. Ten, ale věnoval pozornost neznámému. Sledoval ho z prázdnou tváří. Chris se na mě konečně podíval.
,, Ahoj Angie." Trochu napjatě se usmál.
,, Ahoj."
Tohle bylo trochu trapný, to jsem si teda myslela, než Quinn skočila na neznámého.
,, Matteo božíčku to je doba!!" objímala ho, zatím co on se snažil nevylít plechovku, kterou svírá. Pustila ho. ,, Tak dlouho jsem tě neviděla!! Chyběl si mi, vsadím se, že i já tobě."
,, Vidím, že ses vůbec nezměnila Quinn." Pronesl klidně.
Tajemně se na něho usmála. ,, To ani ty Matteo."
Takže se znali. A taky jsem se konečně dozvěděla jméno.
,, Jak se má Isabell?"
Matteo jí chvíli sledoval pak si povzdechl. ,, Nemyslím, že by chtěla, abych ti to řekl."
Quinn se zatvářila trochu smutně. Matteo se odstrčil od linky a vydal se z kuchyně ven.
,, Měj se Sněhurko." Mávl mi a vyšel.
Quinn tam chvíli stála a dívala se na místo, kde ještě před minutou stál Matteo. Pak zavrtila hlavou a znovu se na mě usmála.
,, Ehmm.. jste s Matteem přátele?"
Skoro jsem se zakuckala. ,, To bych teda neřekla."
Quinn pomalu přikývla a pak se otočila na Chrise. ,, No co budeme dělat teď?"
Jen, jak to Quinn vyslovila objevila se ve dveřích Mya.
,, Quinn máme problém myslím, že se ti některej pár muchluje v ložnici."
Quinn vykulila oči. ,, Děláš si ze mě…!!" Běžela za Myou.
,, Budu muset. Dobře se bavte. Chrisi tebe si pak najdu a Angie tebe jsem ráda poznala, určitě se ještě uvidíme." S tím proběhla dveřmi a zmizela mezi bandou těl.
Chris si povzdechl a došel ke krabici s ledem. Vytáhl si z ní také plechovku piva. Otevřel jí a dlouze se napil. Poté se opřel o linku o lokty a podíval se na mě.
,, Nevěděl jsem, že přijdeš."
,, Neměla jsem to v plánu."
Pokýval hlavou a znovu se napil. Přišlo mi, že Chris se chová nějak zvláštně.
,, Si v pohodě?"
,, Jo proč?" Znělo to trochu ostře.
Nechápavě jsem zamrkala. Nebyla jsem si jistá, že bych provedla něco čím jsem ho naštvala.
,, Ehmm.. Promiň. Jenom si se mi zdál trochu mimo, ale nejspíš to není moje věc."
,, Ne." Projel si rukou vlasy. ,, Omlouvám se. Nezlob se na mě." Podíval se na mě.
Pozvedla jsem ramena. ,, V poho. Nic se neděje."
Napila jsem se ze své plechovky. Přišlo mi, že to pivo už bylo nějaké teplé.
,, Můžu se tě na něco zeptat?" Ozval se Chris znovu.
,, Jasně."
,, Odkud znáš Mattea?"
,, Ze školy, samozřejmě. Ale neřekla bych, že ho znám, jen na něj pořád narážím."
Chris si promnul krk. ,, Já vím, že na to nemám žádný právo, ale vyhýbej se mu."
Zadívala jsem se na něj. ,, Hmm … a důvod?"
,, On je …" Nedokončil to, místo toho si povzdech. ,, Prostě to není dobrej kluk. Jsou s ním jenom potíže a já bych tě nerad vidět v maléru."
,, Díky, ale umím se o sebe postarat." Seskočila jsem z linku dolu.
Nerozuměla jsem faktu, že se neustále všichni snaží říkat mi co mám a co ne.
,, Si naštvaná?" Otočil se na mě.
,, A víš, že jo. Copak vypadám tak neschopně jako, že nepoznám, co je pro mě dobrý a co ne!"
,, Ne, tak to není. Promiň to opravdu vyznělo blbě, tak jsem to nemyslel." Projel si vlasy rukou a hypnotizoval mě svými oči.
Nadechla jsem se.
,, Chrisi hledá tě Quinn. Má v horním patře menší problém s rvačkou." Do dveří vletěl kluk bez trička a jenom v trenkách. Myslím, že pohled na něj byl na mě až moc. Díkybohu si přede mně stoupl Chris a zastínil mi pohled.
,, Fajn. Hned jsem tam. A ty si jdi prosím tě něco oblíc."
Ten kluk se zasmál. ,, Jej na to jsem zapomněl. Hráli jsme totiž flašku víš.."
,, Chápu." Chris ho poplácal po zádech a teoreticky ho donutil odejít. Pak se na mě znovu otočil.
,, Musím jít. Ještě se uvidíme." Otočil se a odešel. Povzdychla jsem si.
Vyrazila jsem zpátky mezi ostatní a dokonce narazila na Kyla, ale trvalo necelých půl hodiny než ho zase někdo odtáhl. Mezi tím jsem vypila dvě piva. A abych byla upřímná začínalo mi být zle. Po hodině a půl jsem to dál nevydržela. Vyšla jsem před dům. Postávalo tu pár lidí, tak jsem se rozhodla dům obejít. A víte co?! Měli tam schody. Sedla jsem si na ně. Opravdu mi bylo zle. Začínal mě bolet žaludek a hlava. Uslyšela jsem kroky. Když jsem zvedla hlavu myslela jsem, že už se fakt asi půjdu odstřelit. Stál tam Matteo a zíral na mě dost podobně.
Pozvedla jsem obočí. ,, Víš tohle už není normální. Nenarážíme na sebe až moc často?"
Matteo mě pořád sledoval. Po chvíli si sedl. ,, Taky si říkám…"
Jen tak jsme tam seděli, než mě něco zarazilo.
,, Jaký máš vztah ke Chrisovi Woodovi?"
Matteo skopl kámen. ,, Co myslíš ty?" Usmál se.
,, Nemá tě moc rád."
,, To jsme dva."
,, Proč? Co jste si udělali?"
Matteo pozvedl hlavu k nebi. ,, Zdá se mi to, nebo je tu někdo až moc zvědavej.."
Musela jsem uznat, že zvědavá jsem byla. Najednou se mi opravdu zvedl žaludek a zamotala hlava. Vydala jsem bolestný zvuk.
,, Co ti je?"
Zrychleně jsem dýchala. ,, Je mi zle."
Matteo vypadal naprosto nechápavě. ,, To už zas?"
Naštvaně jsem se na něj podívala. ,, Promiň, ale schválně to nedělám."
Jen co jsem to dořekla, zvedl se mi žaludek znovu.
,, Budu zvracet." Prohlásila jsem a spěchala k plevelu na trávníku, kde ze mě začaly téct žaludeční šťávy.
Ani ne po pěti sekundách jsem cítila jak mi Matteo nadzvedává vlasy a drží je vysoko nad mou hlavou, abych si je nepozvracela. Zvracela jsem dál. Bylo mi vážně špatně, což nedávalo smysl. Dvě piva nemohli vyvolat něco takového.
,, Bože.. to bych rád věděl čím ses to nadopovala."
Matteo mě jemně hladil po zádech. Na to, že byl dost protivný byl celkem laskavý. Konečně jsem všechno vyzvracela. Musela jsem si sednout. Matteo stál přede mnou. Zvedla jsem k němu pohled a on mi podal kapesník.
,, Děkuju."
Nic na to neřekl místo toho se zeptal. ,, Kolik si toho vypila?"
Utřela jsem si pusu. ,, Dvě plechovky."
,, Vážně a jsi si jistá, že sis k tomu nevzala nějakou drogu?"
Sjela jsem ho pohledem. ,, Vypadám snad, že beru drogy? I když.." Zamyslela jsem se.
Nebrala jsem drogy, ale brala jsem dost podobnou věc.
,, Tak co rozsvítilo se ti?"
,, Neberu drogy, ale beru prášky.. celkem dost prášků."
Opravdu se mi rozsvítilo. Já blbá, zapomněla na ty debilní prášky.
,, Kolik?"
,, Kolik čeho?"
Matteo si povzdechl. ,, Kolik druhů prášků v sobě máš?"
Odkašlala jsem si. ,, Šest."
Sledovala jsem jak se mu napnula čelist. ,, Šest! A ty sis na to vzala alkohol? Seš normální!?"
Nejednou se ve mně probudil vztek.
,, Tak, aby bylo jasno. Ten jistý alkohol si po mě hodil ty. Kdybys to neudělal možná by mě to ani nenapadlo.!"
,, Takže za to, jako můžu já!?"
Měla jsem chuť na něj začít řvát, že jo. Chtěla jsem mu říct, že za všechno může, ale lhala bych, jak jemu tak hlavně sobě. Nadechla jsem se a znovu se posadila. Ani jsem si nevšimla, že jsem si stoupla.
,, Ne, promiň. Máš naprostou pravdu, je to jenom moje chyba. Jsem prostě blbka."
Dlouhou chvíli bylo ticho, pak si Matteo nahlas povzdechl.
,, Tak fajn stávej."
Znovu jsem se na něj zadívala. ,, Proč?"
,, Odvezu tě domů. Stejnak mě to tu nebaví." Pronesl naprosto normálně.
,, Proč bys to dělal?"
Absolutně vůbec jsem tomuhle klukovi nerozuměla. Jednou se choval jako naprostý zmetek a vzápětí mi pomáhal.
,, Abys věděla nebudu to opakovat dvakrát." S tím se otočil a šel.
,, Coo!!" Vyskočila jsem na nohy a spěchala za ním.
Před domem stálo teď mnohem víc lidí. Skoro jsem v tom zmatku Mattea ztratila. Porozhlídla jsem se. Mattea jsem našla stál kousek od domu u černého auta. Došla jsem k němu a zadívala se na auto.
,, To je tví?"
Pousmál se. ,, Už to tak bude."
Přejela jsem prstem po kapotě. ,, To je Toyota supra rendering, že jo. Úctyhodný auto."
Bylo opravdu krásný.
,, Vyznáš se v autech?" Překvapila jsem ho.
Usmála jsem se. ,, Nechtěl si mě svést domů?"
Nastoupila jsem a nechala ho bez odpovědi. Nastoupil a vyjel. Když jsme byli na cestě, trochu jsem se zarazila.
,, Ani ses nezeptal kde bydlím?"
,, Vím to." Odpověděl jako vždy.
,, Víš to, opravdu?"
Usmál se. ,, Nevěříš mi?"Neříkala jsem nic a tak pokračoval. ,, Bydlíš ve stejném domě jako Kyle. Si jeho nevlastní sestra."
Zarazila jsem se. ,, Jak tohle víš?"
Tajemně se na mě podíval. ,, Já vím všechno Sněhurko. Všechno v tomhle městě."
Něco v jeho pohledu mě přesvědčilo o jeho pravdě.
,, Tak jo." Zmlkla jsem.
Celkem mě z něho mrazilo. V autě se rozezněl tón. Prvně jsem si myslela, že je to Mattea než se na mě podrážděně podíval.
,, Buď to zvedni nebo to típni, ale dělej s tím něco!"
Rychle jsem mobil vytáhla. ,, Halo?"
,, Kde sakra jsi? Nemůžu tě nikde najít."
A sakra. Pleskla jsem se přes čelo. Úplně jsem zapomněla na Kyla.
,, Ohh.. promiň Kyle. Úplně jsem na tebe zapomněla. Bylo mi zle a tak jsem jela domu." Vysvětlila jsem.
,, Bylo ti zle?" Zaslechla jsem starost.
,, Jo"
,, A si v pohodě?"
,, Jo v pohodě." Alespoň jsem doufala, že jsem.
,, Dobře. A řeklas domů? Jak přesně cestuješ domů takovou dálku?"
,, Noo.." Zadívala jsem se na Mattea. ,, Ehmm mám odvoz."
Kyle chvíli mlčel. ,, Odvoz.." Zopakoval a pak si povzdechl. ,, Dobře, teď mi odpověz po pravdě. Slyšel jsem, že tě někteří viděli odcházet s Matteem. Takže řekni si právě s ním?"
Přemýšlela jsem co říct.
,, Jo." Odpověděla jsem nakonec po pravdě.
Kyle mlčel tak dlouho, že jsem si myslela, že to zavěsil.
,, Tak fajn. Nebudu ti lhát v tom, že teď o tebe mám zatracenou starost, ale pokud ses tak rozhodla, tak budu věřit, že budeš v pohodě i když je s tebou .. Matteo."
Usmála jsem se. ,, Neboj nic se mi nestane."
,, To doufám." Znovu si povzdechl. ,, Tak jo. Tak mi pak zavolej až dorazíš, abych se tu neklepal strachy."
,, Jasně. Nezapomenu na tebe. Tak ahoj."
,, Ahoj." Zavěsila jsem.
,, Za chvíli jsme tam." Konstatoval Matteo, zatím co jsem si zandávala mobil.
,, Fajn." Podívala jsem se na něj.
Taky se na mě po očku kouknul. ,, Nějaký problém?"
,, Žádný" Rychle jsem se zadívala před sebe.
Zbytek cesty uběhl v klidu. Matteo konečně projel poslední zatáčku a zajel do naší ulice. Uviděla jsem náš dům. Zabočil a zajel k němu. Zastavil. Rychle jsem se odpoutala a vylezla ven. Matteo mě následoval. Odhrnula jsem si vlasy s očí a podívala se na Mattea.
,, Ehmm.. asi bych ti měla ještě jednou poděkovat."
Matteo mě sjel pohledem. ,, Tohle bylo už po druhý. Dostala si ode mně víc pomoci než kolik normálně poskytuju."
,, Vážně?" Založila jsem si ruce. ,, Ty nějakou pomoc poskytuješ…?"
Nevěřila jsem tomu. Přesto jsem to asi říkat neměla. Přimhouřil na mě oči a šel ke mně. Ustoupila jsem a narazila do kapoty auta. Zastavil se těsně přede mnou.
,, Ty máš opravdu nevymáchanou pusu." Řekl tiše a výhružně.
Polkla jsem. Udělal ke mně ještě jeden krok. Teď už byl jen kousíček ode mě.
,, Tvůj dluh zase narostl. Budeš mít co dělat ho splatit Sněhurko, tak mě moc neštvi. Nemám zas takový nervy."
Vážně mě zamrazilo. ,, Snažíš se mě vystrašit? Pokud ano, tak ti to jde." Dodala jsem v duchu. Přiblížil se ještě blíž a zapřel se dlaněmi o kapotu.
Věznil mě, tak mezi svými rukami. ,, Sněhurko, kdybych se tě snažil vystrašit, už bys tu nestála."
Vážně jsem teď měla strach. Nadechla jsem se.
,, No přesto mi naháníš strach i teď."
Chvíli mě zkoumat těmi krásnými oči.
,, Tak by to mělo být. Neměla by si ze mě mít dobrý pocit."
V jeho hlase nebyla známka po žádné emoci. Povzdechla jsem si.
,, Promiň, ale to nebude možný."
,, Jak to myslíš?" Natočil jemně hlavu. Vítr mu cuchal vlasy.
,, Víš už si mi dvakrát pomohl a nemusel si, ale přesto si to udělal. Takže." Zadívala jsem se mu do očí. ,, to prostě nepůjde. Nemůžu s tebe mít úplně špatný pocit. Jednoduše mi to nejde."
Sledoval mě dlouhou dobu. Začínala jsem se cítit jemně v rozpacích.
,, Budeš na mě koukat takhle ještě dlouho?"
Usmál se. ,, Přála by sis to?"
,, Ha!" Naprosto vykolejeně jsem se na něho podívala. ,, Vážně by mě zajímalo co si o sobě myslíš!"
Zasmál se. ,, Ale… vidím, že si zase přešla na mód " NAŠTVANÁ".
,, Víš ty co! Beru zpět. Asi z tebe mám fakt jenom špatný pocity."
Vyvlíkla jsem se mu, zatím co Matteo se smál. Naštvaně jsem dupala ke dveřím.
,, Tak zase někdy Sněhurko." Zavolal na mě zatím co jsem šla dál.
U dveří jsem se zastavila, když jsem uslyšela zvuk motoru. Otočila jsem hlavu ve chvíli, kdy Matteo projížděl svým černým autem bránou ven. Otevřela jsem dveře. V domě bylo zhasnuto. Byla jsem celkem překvapená. Myslela jsem si, že jen co strčím hlavu do dveří, uvidím v křesle mámu. Ale nebylo to tak. Pozvedla jsem ramena a spěchala do svého pokoje. Ještě než jsem si dala sprchu, zavolala jsem Kyleovi. Přišlo mi, že se mu ulevilo, když slyšel, že už jsem doma ve SVÉM POKOJI! Po sprše jsem si lehla do postele. Bylo tu zvláštní ticho bez Finna. Měla jsem pocit, že jsem sama. Povzdechla jsem si a otočila se na bok. Doufala jsem, že brzy usnu.

Tajemství osudu 10

20. května 2018 v 17:15 Má tvorba

10. Kapitola

Další týden utekl jako voda. Asi to bylo tím, že se škola připravovala na zkouškové období. Učitelé měli neustále na spěch a tak se tolik nevěnovali nám. Také se po škole rozkřikla fáma o tom, že školní hvězda Quinn Cassová pořádá party měsíce. Přesně tak MĚSÍCE ne ROKU!! Taky se divíte jako já?! Byla jsem neskutečně ráda, když jsem se dočkala víkendu. Představovala jsem si něco jako dlouhý den v posteli, možná nějaká ta kniha, klid a trocha té parádní hudby. Ne omyl!! Místo toho jsem se dozvěděla, že přijede Olivie na návštěvu a probere se mnou psychologický rozhovor. Ve zkratce se přijede přesvědčit, že beru prášky a nemám své bujné představy.
Zrovna jsem scházela schody, když jsem si všimla, že jsou všichni přítomní a doma. Byla soboto! To přece nebylo zdravé sedět doma.
Říkáš ty! Zaznělo mi v hlavě.
Sešla jsem poslední schod. Kyle s tátou hráli auta. Celkem u toho řvali, ale bylo vidět, že se baví. Máma mezi tím byla v kuchyni, to jsem poznala podle ozývajících se kastrolů.
Kyle mě spatřil jako první. ,, Ahoj. Vyspala ses?"
Líp než obvykle. ,, Šlo to." Odpověděla jsem mu a dřepla si do koženého křesla.
,, Doufám, že jsme tě nevzbudili andílku." Díval se na mě táta po očku.
,, Ne."
,, Budu muset Finnovi vysvětlit, že moje postel není trampolína."
,, Angie miláčku. Nemáš hlad? Brzy přijede Olivie, neměla by si být hladová." Máma se zjevila v obýváku.
,, Olivie jistě! Nemůžu se dočkat." Odolala jsem pocitu protočit panenky. ,, Ne jsem v pohodě."
Máma si povzdechla. ,, Dobrá udělám vám něco ke svačině." Odešla znovu do kuchyně.
Znovu jsem si povzdechla.
,, Víš tati, že se Angie přidala do kroužku na doučování?" Vyvalila jsem na Kylea oči. To snad nemyslel vážně.
,, Opravdu?" Táta zněl překvapeně.
,, Jo a dokonce má i pár kámošů."
,, Kyle!" Hodila jsem po něm polštář.
Zasmál se. ,, A teď jsem si asi způsobil sakramensky velkej malér." Kryl se polštářem, jako bych ho měla každou chvíli praštit.
,, Tak to je skvělé Angie. Nevěděl jsem, že se začleňuješ tak dobře. Přiznám se, že jsem měl spíše obavy, ale vidím, že zbytečné." Táta se na mě usmíval.
,, Kyle si to pobral špatně. Není všechno tak, jak to vypadá." Pronesla jsem klidně.
Táta k tomu něco chtěl říct, ale ozval se zvonek. Máma spěchala otevřít. Sesunula jsem se v křesle ještě níž, když jsem zaslechla Oliviin hlas.
,, Zdravím paní Summersová. Jak se máte?"
,, Dobrý den. Skvěle, děkuji za optání. Pojďte dál."
Neotáčela jsem se. Ale sledovala jsem jak se táta s Kylem zvedají. Táta vykročil Oliviin směrem. Kyle zůstal stát a jen se díval.
,, Moc rádi vás zase vidíme." Pronesl táta svým milým tónem.
,, Děkuji, i já vás." Uslyšela jsem zvuk blížících se kroků. ,, A ty budeš Kyle. Hodně jsem o tobě slyšela."
Kyle se nehnul z místa. Pak se na mě krátce podíval a usmál se.
,, To jsem já. Doufám, že jenom samé dobré věci." Kyle vykročil a ztratil se mi z dohledu.
,, Angie, kdo je ta divná ženská?"
,, Tiše Finne."
,, A kdepak je Angie?" Ozvala se znovu Olivie.
,, Angie! Miláčku to Olivii ani nepozdravíš?" Zkousla jsem si tváře. Co jsem měla dělat. ,, Angie!" Hlas mé matky začínal nabírat ostrý tón.
Povzdechla jsem si a vykopala se z křesla. Otočila jsem se k nim čelem. Olivie vypadala neustále stejně. Krátké plavé vlasy na mikádo, chytré šedé oči, štíhlá postava a červené rty.
,, Ahoj Angie." Usmála se a čekala.. Vyčkávala, kdy ze sebe konečně něco vyplodím.
,, Zdravím." Pozdravila jsem naprosto vyrovnaným hlasem.
,, Vidím, že informace, které se ke mně dostaly nelhaly. Opravdu znovu mluvíš, to je opravdu skvělé." Přešla blíž.
Jak pro koho.... Nic jsem na to neřekla.
,, Posaďte se. Cesta byla dlouhá, určitě jste vyčerpaná. Angie udělej Olivii kávu prosím, dáte si kávu, že?" Máma byla znovu v akci. Olivie si odložila kabelku a posadila se.
Pak se usmála. ,, Kávu bych si dala." Všichni se teď zadívali na mě.
Stála jsem tam jako kretén a cítila jak jemně soptím. ,, Fajn.." Otočila jsem se a spěchala do kuchyně. ,, Angie udělej Olivii kávu. Přece chápeš, jak je důležitá, ona se tě snaží vyléčit. Pokud se o tebe bude starat si pak menší magor!!!" Naštvaně jsem zapnula kávovar. Pak jsem se opřela rukami o linku a zavřela oči. Proč jsem vůbec byla tak naštvaná? Copak jsem si myslela, že mě máma nebo Olivie nechají být bez těch jejich psychologických keců. Nebo, bez toho, aby si myslely, že zvládnu žít bez prášků. Ne nic takového pro mě nebylo možné. Kávovar zasyčel. Vytáhla jsem hrnek a nalila do něj café. Vydala jsem se zpátky v jedné ruce s hrnkem a v druhé se smetanou a cukrem. Všechno jsem to položila před Olivii.
Mile se na mě usmála. ,, Děkuji Angie."
I máma se na mě usmála. Vypadala, jako sluníčko. Olivie si do kávy přidala smetanu a cukr a zadívala se na mě.
,, Promluvila jsem si s tvými rodiči, teď bych si chtěla promluvit s tebou Angie, souhlasíš?"
Tlumeně jsem se zasmála. ,, Mám na výběr?" Svalila jsem se do křesla.
Olivie mi nedala odpověď místo toho se zadívala na ostatní. ,, Mohli by jste nás nechat chvíli o samotě?"
,, Samozřejmě." Ozval se táta.
Vstal a všichni s ním. Odešli a my zůstali sam
Pi.
Olivie upila kávy. ,, Jak se ti líbí být znovu doma?"
Posadila jsem se do tureckého sedu. ,, Nevím."
Olivie natočila hlavu. Zase ten upřený pohled. ,, Nevíš? Co to znamená?"
,, Nevím jestli se mi líbí být někde, kde tomu nerozumím."
,, Začátky jsou vždycky těžké Angie. Jde jen o zvyk. Brzy si zvykneš věř mi."
Nevěřila jsem.
,, No, ale jsem ráda. Vidím, že děláš pokroky. Už jen to, že znovu hovoříš je obrovský krok kupředu." Usmála se na mě a pokračovala dál. ,, Tak tedy, vím, že to nerada znovu uslyšíš, ale musím se zeptat.."
A je to tady.. Tak do toho šup!
,, Viděla si od příjezdu nějakého ducha nebo přízrak Angie?"
,, Ona ví, že vidíš duchy Angie?" To se ozval Finn. Stál vedle mě a díval se na mě.
Nevěděla jsem co mám dělat.
,, Ne."
,, Angie co to povídáš? Vždyť mě přeci vidíš!" Finn si stoupl přede mně.
Bylo zatraceně těžký se na něj nepodívat.
,, Žádný duchy ani přízraky jsem od příjezdu neviděla."
Ano přesně tohle chtějí slyšet. Tuhle větu plnou lží. Větu, která udržuje mojí svobodu.
,, Angie?" Finn začal popotahovat.
Cítila jsem jeho smutek. I mě to bolelo, ale nemohla jsem dělat nic jiného než lhát, že ho nevidím. Viděla jsem, jak Finn pláče a pak byl pryč. Prostě zmizel. Olivie mě sledovala, pak se jemně usmála.
,, Dobře Angie. Skvěle." Něco si zapsala. ,, Pokud to takhle půjde dál budou na tebe tví rodiče právem hrdý."
,, Chcete říct, že pokud se nebudu chovat jako blázen bude to pro ně snadnější."
,, Ne Angie. Tví rodiče si nemyslí, že si blázen ani já si to nemyslím. Jen chceme aby si byla v pořádku."
Ale já jsem v pořádku…!! ,, Jistě."
Olivie si povzdechla. ,, Dobrá. Co škola? Líbí se ti?"
Opřela jsem si hlavu víc do měkké kůže. ,, Co myslíte?"
,, Já se ptala Angie."
Usmála jsem se. ,, Škola.. Jako dítě jsem si přála nehorázně tohle místo navštěvovat. Po té příhodě se to, ale změnilo. Bylo to pak ještě horší když jsem se učila doma. Nikdy jsem nepochopila co by se mi na ní mělo líbit. A teď.." Poškrábala jsem se na ruce, která mě svěděla. ,, no není to o nic lepší. Je plná lidí a já jsem zvyklá na izolaci, na samotu."
,, I to se dá změnit. Není dobré být sám Angie." Další pohled do papírů. ,, Slyšela jsem, že už máš i přátele. To je opravdu skvělé."
,, Nejsou to mí přátele."
,, Angie. Jsou to tvoji přátelé."
,, Ne nejsou. Nic o mě neví a já o nich taky skoro nic. Ale na tom nesejde, protože mě to ani nezajímá. Žijou naprosto v jiném světě než já. Zatím co oni prožívali klidné dětství v šťastné rodině, já prožívala dětství v samotě a v nešťastné rodině."
,, Angie takhle to přeci nemůžeš brát."
,, A jak to tedy mám brát? Myslíte si, že nevím, jak by se na mě dívali v momentě, kdy by zjistili, že jsem byla v blázinci, protože jsem se evidentně jako malá scvokla."
,, Angie.. Si na sebe moc tvrdá."
,, Nejsem tvrdá. Jen žiju v pravdě. Nechci si nic namlouvat nebo si dělat naděje, že bude všechno zase jako dřív, protože nebude."
,, Můžeš se o to pokusit. Nevzdávej se. Tvoje rodina tě miluje."
,, Moje rodina.. Mojí rodině dlužím kus života, který jsem jim zničila. To je moje provinění."
,, Angie.." Olivie se na mě smutně zadívala.
,, Víte ať se budu snažit jak chci, nezměním co se stalo. Mí rodiče protrpěli hodně smutku a času. Vidím, jak moc se mi snaží sblížit, ale já se straním, protože nevím jak se s nimi vlastně sblížit.." Smutně jsem se usmála. ,, Když vidím Kyla, jak moc si s nimi rozumí. S tátou si spolu užívají spoustu zábavy a máma vždycky vyzařuje klidem a štěstím. Vidím, jak moc ho oba milujou. A to je fajn. Nikdy jsem nechtěla, aby byli nešťastní. Kyle tomu zabránil." Vzdychla jsem. ,, Jde o to, že Kyle jim dal to co já nedokázala. Čím dýl jsem tu, tím větší mám pocit, že sem nepatřím. Jen svým rodičům přidělávám starosti."
,, Angie. Uvědomuješ si vůbec, jak moc viny na sebe házíš. Co to tu vlastně povídáš. To bys byla radši zavřená v té jedné místnosti úplně sama?"
,, Jen nechci nikomu ubližovat."
Olivie mlčela, ale v její tváři se značila lítost a smutek.
,, Dobře Angie to stačí už tě nebudu víc trápit." Přikývla jsem.
Po chvíli dorazili rodiče i s Kylem zpátky. Všimla jsem si, že Kyle se tváří nějak zvláštně.
,, Angie je tu ještě jedna věc, kterou ti musím dát."
Vytáhla menší krabici a posunula mi jí. Měla jsem pocit, že vím co v ní je.
Olivie si povzdechla. ,, Je v ní další dávka prášků, které máš užívat." Byla jsem vyčerpaná. Brněly mě ruce.
Přikývla jsem. ,, Pokud vám to nevadí půjdu zpátky do pokoje." Sebrala jsem krabici.
,, Samozřejmě že ne broučku. Jen klidně jdi." Odsouhlasil táta.
,, Ale.." Máma chtěla něco namítnout, ale táta se na ní podíval.
,, Kate..!" Máma zmlkla a zadívala se do stolu.
Usoudila jsem, že mohu odejít. Nerozloučila jsem se s Olivii. Neměla jsem na to sílu. Po našem rozhovoru jsem si znovu uvědomila, jak se vlastně cítím. V pokoji jsem nejdříve zamířila k nočnímu stolku, do kterého jsem si naskládala další krabičky prášků. Nakonec jsem se usadila na zemi a zírala do zdi.
Odehnala jsem Finna. To jsem nechtěla. Všechno co dělám je špatně..
Někdo zaťukal. Čekala jsem, že ten jistý odejde, když ho nepozvu dál, ale dveře se otevřeli a zase zavřeli. Někdo si ke mně sedl.
,, Jak ti je?" Byl to Kyle.
,, Fajn .. všechno je..fajn." Mluvila jsem prázdným hlasem.
,, Já vím, že to bylo celkem sprostý, ale poslouchal jsem o čem se s Olivii bavíte."
Nejspíš jsem měla na Kyla začít křičet nebo něco, ale nějak jsem vlastně ani nebyla naštvaná.
,, Ahaa…" Kyle chvíli mlčel než se mi omluvil.
Nerozuměla jsem. ,, Proč se mi omlouváš? Nic si neudělal."
,, Ne, doteď jsem si neuvědomoval, jak se asi cítíš. Myslel jsem si, že je to všechno v poho, ale dneska jsem pochopil, kolik jsem ti toho vzal."
To mě donutilo se na něho podívat. ,, Kyle ty si mi nic nevzal."
Zadíval se mi do očí. ,, Ale jo. Všechno to rozmazlování, láska, radost a štěstí patřilo tobě, ne mě." Kyle mi zastrčil pramen vlasů za ucho. ,, Já nechtěl, jen jsem, tak moc toužil po rodině, že jsem zapomněl, kde je moje místo."
Dívala jsem se mu do těch modrých očí plný provinění.
,, Ne Kyle, tak to není. Já jsem moc ráda, že si zaplnil to prázdný místo, co po mě zbylo. Díky tobě jsou mí rodiče pořád šťastní a to je všechno co jsem si přála. Není nic co bys udělal špatně."
,, Víš, že si první člověk, který mě z ničeho nevinní a ve skutečnosti má největší důvod? " Kyle mě vzal za ruku.
,, Vím totiž, jak vina bolí."
Kyle přikývl. ,, Jo. Já vím."
,, Tak jo." Trochu jsem se zasmála. ,, Tohle je trochu depresivní moment."
Kyle se ke mně připojil. ,, Jo horší jsem nezažil."
S Kylem jsme takhle ještě seděli dlouhé hodiny. Došlo mi, že Kyle vůbec není špatný. Právě naopak, poslouchal mě a já jeho. Ani jsem si nevšimla jak dlouho spolu jen tak mluvíme než mu zazvonil mobil. Vytáhl ho z kapsy a zvedl.
,, Ano? .. Ehmm… Jasně.. budu tam.. měj se." Kyle domluvil a zavěsil.
,, Kdo to byl??" Napadlo mě.
,, To byl jeden z mých kámošů. Ptal se jestli půjdu na party.
Stoupl si a já k němu zvedla pohled.
,, Ahaa.. jakou party?"
,, No party Quinn Cassové."
Rozsvítilo se mi. ,, Jo tahle party, že mě to nenapadlo."
Kyle se zakřenil. ,, Nechceš jít taky?"
,, Nejsem zvaná."
Kyle si odfrkl. ,, Já jsem tvoje pozvánka na všechno ostatní kašli."
Přemýšlela jsem. Nemohla jsem přece nic ztratit.
,, Tak co?." Kyle mě sledoval ze své výšky.
,, Tak jo." Souhlasila jsem.
,, Super!" Zajásal.
,, Co to nadšení?" Zasmála jsem se.
,, To.. jenom potřebuju se něčeho napít a trochu upustit. Ten dnešek byl trochu nad moje síly."
Postavila jsem se a poplácala ho po ramenu.
,, Neboj brzy si zvykneš." Kyle se tomu rozesmál a zamířil ke dveřím.
,, Tak za 10 minut dole." S tím zmizel a nechal mě tam.
Abych pravdu řekla měla jsem chuť jít takhle, ale asi by to nedělalo moc hezký obrázek Kyleovi. Otevřela jsem tudíž skříň a snažila se najít něco na sebe.
,, Co se asi tak nosí na party?"
Nechtěla jsem to přehánět, tak jsem si oblékla úzké černé džíny s roztrhlými koleny, černé uzavřené kotníkové boty na podpatku, k tomu jsem si vzala bílé volné tílko s véčkovým výstřihem, které mi sahalo nad pupík a slabou koženou bundu. Nakonec jsem si rozpustila vlasy a dodala jim trochu tvar. Použila jsem trochu tvářenky a rty jsem si přemalovala světle hnědou rtěnkou. Vypadala jsem divoce a fakt dobře. Ještě jsem si vzala malou tašku přes rameno a nasoukala do ní nějaké věci. Byla jsem hotová za necelých pět minut.
Vyrazila dolu. Na schodišti jsem si všimla, že Kyle už postává u dveří a hovoří s mamou.
,, Bude v pohodě."
,, Kyle to nemůžeš vědět."
,, Budu na ní dávat pozor."
Měla jsem pocit, že se baví o mě, tak jsem sešla dolu. Oba na mě chvíli zírali.
,, Páni. Vím, že si ,sexy, ale takhle. Budu na tebe vážně muset dávat pozor." Křenil se Kyle.
Praštila jsem ho přes rameno.
,, Hele! Jestli ještě jednou řekneš něco takového.."
,, Tak jsem mrtvej muž? To už jsem slyšel." Zakřenil se ještě víc. Taky jsem se usmála. Poté jsem se podívala na mámu.
,, Nevím jestli je to dobrý nápad."
,, Ale já vím." Sáhla jsem po klice. ,, Nech mě taky chvíli žít."
S tím jsem otevřela a vyšla do venkovního vzduchu. Došla jsem až ke Kylově autu než jsem se zastavila. Kolem pozemku zrovna proběhla malá holka, která vzápětí zmizela. Vzpomněla jsem si na Finna. Pořád se neukázal.
Netrvalo dlouho a objevil se i Kyle.
,, V pohodě?"
,, No znáš to. Máma je trochu ve stresu, ale zvládne to." Usmál se na mě.
,, Tak jedem?"
,, Jedem." Nastoupili jsme a vyjeli.



Tajemství osudu 9/2 pokračování

20. května 2018 v 16:51 Má tvorba
,, Co je s tebou Sněhurko?"
Po tomhle oslovení jsem se vzpamatovala dost na to, abych se na dotyčného podívala. Dívala jsem se do tváře jednomu z těch, kterým jsem se chtěla vyhnout. Skoro jsem zakňučela zlostí. Vymanila jsem se mu, ale dlouho jsem stát nevydržela. Opřela jsem se o skříňky a sesunula se na zem. Zhluboka jsem se nadechla a zavřela oči. Po chvíli jsem oči otevřela. Sledovala jsem jak se jistý nejmenný klekl přede mě a sleduje mě.
,, Si v poho Sněhurko?"
Opřela jsem si hlavu o skříň. ,, Nejsem a ani nejsem Sněhurka?"
Jemně se usmál. ,, Nevypadáš dobře."
,, Ani se tak necítím."
Znovu jsem zavřela oči, když jsem je znovu otevřela všimla jsem si, že nejmenovaný ( pořád nevím jméno ) se hrabe ve své tašce. Netrvalo dlouho a vytáhl obří müsli tyčinku. Podal mi jí.
Podezíravě jsem ho sjela pohledem. ,, Nabízíš mi tyčinku?"
,, Je v ní cukr."
,, To nevysvětluje proč mi jí nabízíš."
Povzdechl si. ,, Myslím, že ti klesl cukr v krvi. Motala se ti hlava, že jo?"
Jen jsem na něj zírala. Copak jenom jako grázl vypadal?
,, Nevypadáš jako někdo, kdo rád pomáhá."
Natočil hlavu na stranu. ,, Taky nevypadáš jako někdo, kdo rád držkuje."
Zůstala jsem na něj zírat. To mi ještě nikdo nikdy neřekl.
,, Tak si to konečně vezmi dokud jsem ještě hodnej." Strčil mi tyčinku do ruky.
Tohle nedávalo smysl. Přišlo mi to všechno až moc divný.
,, Jestli tě to do tří sekund neuvidím jíst, nacpu ti to do krku sám."
Údivem jsem otevřela pusu. ,, To už nemůžeš myslet vážně."
,, Jedna.." Naprosto mě ignoroval a začal počítat. Měla jsem odstrašující pocit, že to opravdu udělá. Rychle jsem müsli otevřela a zakousla se do ní.
Přestal počítat a usmál se. ,, Hodná holka."
,, Vyhrožoval si mi!" Vyjela jsem na něj s plnou pusou.
,, Na některý lidi hold musíš po zlým, když to nejde po dobrým." Prohlásil z pohledem upřeným do mých očí.
Chodbou se rozlehl zvuk vrzajících vchodních dveří. Pak se ozvaly dva známí hlasy.
,, Zajímalo by mě kde zase trčí."
,, Jako bys ho neznal. Vždycky se někde zašije a hraje si na schovku."
Všimla jsem si jak můj zachránce protočil oči. Hlasy se blížily, až byly úplně u nás.
,, Tak tady si! Prošli jsme skoro celou školu!" Stěžoval si ten s čírem a tetováním. ,, A hele koho to tu máme! Naší Sněhurku." Prohlásil, když si mě konečně všiml.
Jeho kámoš nahánějící strach mě sjížděl od shora až dolu svým ledově modrým pohledem. Udělalo se mi zase zle. Zadívala jsem se tedy před sebe na nejmenného. Pořád mě sledoval.
Pak si povzdechl a vstal. ,, Myslím, že už si v pohodě, takže jdu." Jednoduše se otočil a vykročil.
Jeho kámoši nejdřív nechápavě sledovali scénu a pak se vydali poslušně za svým vůdcem. Nějak mi to nedalo a vzpomněla jsem si na své slušné vychovaní, které ano také vlastním.
,, Díky.." Zavolala jsem za ním.
Za chůze na mě otočil hlavu. ,, Neděkuj Sněhurko. Teď máš u mě dluh. Ten jen tak nesplatíš."
Skoro jsem začala litovat, že jsem mu poděkovala. Hulvát jeden!!
,, Ona ti fakt řekla díky. No to mě poser!"
,, Sklapni a pohni sebou!!" Slyšela jsem ještě zdáli.
Uvědomila jsem si, že už je asi deset minut po začátku hodiny. Rychle jsem se vykopala na nohy a cestou zhltala poslední kus tyčinky. Než jsem došla ke třídě narazila jsem v půlce cesty na Chrise. Když mě uviděl došel až ke mně.
,, Si v pohodě?" Prohlídl si mě.
,, Jo, ale co tu děláš?" Zkoumavě jsem si ho prohlídla.
,, Vypadalas opravdu špatně. Měl jsem starost."
,, Šel ses po mě podívat.?."
Přikývl.
,, To je.. milý." Přiznala jsem.
Usmál se.
Společně jsme vešli do třídy. Učitelka ekologie se mě ptala, jestli jsem v pořádku, z čehož jsem usoudila, že jí Chris musel něco říct. Zbytek vyučování probíhal až příliš nudně než, abych ho alespoň trochu vnímala. Neustále jsem přemýšlela nad sílou toho zvláštního ducha a taky nad tím co po mě bezejmenný asi bude chtít, jako splátku za svou pomoc.
Na konci sedmé hodiny jsem se cítila jako oživlá zombie. Došla jsem si pro své šesté café za den a myslím, že prodavačka si o mě vytvořila obrázek "totálně závislá". Měla jsem polední pauzu. Vláčela jsem se ke svému stolu, ale nakonec jsem zamířila k Masonovu. Usadila jsem se a zadívala se na něj. On hleděl do knížky no spíš do komiksu a nevěnoval mi ani pohled. Uběhlo asi deset minut než konečně promluvil.
,, Ještě tě to nepřešlo?" Zamumlal.
Sála jsem café a dívala se z okna ven. ,, Jsem dost trpělivá abys věděl."
Uslyšela jsem jak zaklapl komiks a opřel se o židli. ,, A já jsem dost vytrvalej, abys věděla zas ty."
Přesunula jsem pohled z venku na něj. ,, Hele řeknu ti to takhle. Nic o tobě nevím, ale jistě vím, že si nechceš život podělat tím, že tě vylejou ze školy. Už tak máš dost problémů s docházkou, čehož si všimne i slepej. Takže pokud máš v tom svým natvrdlým mozku, alespoň trochu rozumu necháš si alespoň trochu pomoc." Chvíli jsme si jen tak hleděli do očí.
Pak se pomalu usmál. ,, Zníš jako moje máma. To je děsivý."
Usmála jsem se. ,, Takže přijdeš?"
Zakřenil se a vstal. ,, Nic takového jsem neřekl."
A byli jsme tam, kde jsme začali. Seděla jsem v jídelně ještě hodinu než se u mě zjevil Kim.
,, Nazdárek." Křenil se na mě.
,, Ahoj" Skvěle Angie už to zní mnohem líp.
,, Takže jdeš?"
Pozvedla jsem obočí. ,, Jdu kam?"
,, Na to doučko."
,, Ahh.." Vzpomněla jsem si. ,, To mám jít jako taky? Myslela jsem, že tam mám dostat jen Masona."
Kim se podrbal ve vlasech. ,, To jo, ale mrknout se snad taky můžeš nebo ne?" Díval se na mě těmi zářivými oči.
Povzdechla jsem si. ,, Tak fajn." Kim se na mě zakřenil ještě víc.
Vedl mě jídelnou do hlavní chodby, kde jsme zamířili do třetího patra. Cestou mě něco napadlo.
,, Možná to bude znít zle, ale jak je možný, že chodíš do klubu na doučování?"
Kim se usmál. ,, Hm... Moje rodina patří mezi jednu z těch co musí mít jistou úroveň." Hořkost v Kimově hlase nešla přehlídnout. Zahnuli jsme a Kim pokračoval. ,, Moje rodina je plná právníků a doktorů. Mí rodiče ode mně očekávali, že se tomuhle pravidlu přizpůsobím stejně jako mí dva bráchové." Ironicky se zasmál. ,, zmýlili se. Řekl jsem jim svůj názor. Nestál jsem o nic takového, vždycky jsem měl slabost pro sport ne pro papírování, obhajování, diagnózy a nevím co ještě. Rodiče nakonec pod tíhou mého nátlaku povolili a dovolili mi navštěvovat školu jakou chci, ale podmínka byla, že si musím udržet průměr známek na výbornou, což je spolu ze sportem dost nestabilní věc. Jeden čas jsem byl tak zaneprázdněný tréninky, že jsem na učení už neměl čas ani energii. Začal jsem zaostávat a to moje rodiče fakt nakrklo." Další příval smíchu. ,, Rozhodl jsem se to tedy dohnat, ale nevěděl jsem, jak dokud jsem se nedozvěděl o tomhle klubu. Řekl jsem si, že za zkoušku nic nedám. A nakonec to bylo všechno fajn. Dohnal jsem známky , zároveň stíhal tréning a našel si i pár skvělých kamarádů, kteří neznali jen sport." Když Kim skončil byla jsem jemně překvapená.
,, Tvoje rodina musí být asi vážně tvrdá."
Kim se na mě usmál a ten úsměv vypovídal za vše.
,, Je skvělý, že si je nenechal řídit tvůj život."
K tomu já měla daleko. Moji rodiče přeci nebyli jako ty Kimovo, ale vždycky jsme se snažila chovat přesně tak, abych jim nikdy nepřidělávala potíže.
,, Díky si hodná." Kim se na mě naposled usmál než jsme došli k tmavě hnědým dveřím.
Kim otevřel. Třída tvořila přesně deset lavic. Zdi byli ve světle žluté barvě a byli polepené různými projekty studentů. Byla tu také jedna černá tabule a učitelský stolek, na kterém seděla Hannah s Adri. Když si nás všimly mávly na nás.
,, Tak si jí našel. Super!" Zajásala Adri.
,, jo. Nejdeme pozdě?"
,, Ne. Právě včas." Charles si otřel ruce o své úzké modré džiny a usmál se na mě. ,, Vítej Angie."
,, Jo vítej v klubu Angie." Přidali se i ostatní.
Bylo to pro mě trochu divný. Měla jsem zvláštní pocit. Co to jenom bylo.
,, Ehm.. tak díky za uvítanou."
,, Nemáš zač." Křenila se Adri.
Znenadání se otevřeli dveře. Vešla do nic holka s krátkými tmavými vlasy. Mohla být tak o rok mladší.
,, Zdra-vím jsem s devátého ročníku. Ehmm jsem Zoe a podala jsem si přihlášku na doučování s Francouzštiny." Kuňkala tiše.
Všichni se na ní usmáli.
,, Skvělí Zoe, takže Francouzština, tak s tou ti pomůžu já." Přešla k ní Hannah blíž. Pak na nás mrkla. ,, A jde se do práce."
Po nějaké době přibyli další tři. Kluk jménem Logan, který potřeboval pomoc s dějepisem, baculatá Sara, která byla v našem ročníku a naprosto nesnášela přírodní vědy a drobná Sky, která si lámala hlavu nad chemií. Všichni mí kolegové byli zabraní do vyučování. Byla celkem sranda je pozorovat. Zrovna v momentě, kdy jsem si usmyslela, že Mason se už určitě neukáže se zjevila jeho silueta mezi dveřmi. Myslím, že jsme na něj všichni asi minutu nevěřícně zírali.
,, Snad nejdu zas tak pozdě?" Vypadalo to, že Mason si naše zíraní vynaložil zcela špatně.
,, N- -ee. Jen pojď dál a sedni si kam chceš." Vypravila ze sebe zaskočeně Hannah.
Mason přikývl a posadil se co nejdál od všech až k oknu. Hannah na mě ukázala zvednutý palec. S úsměvem jsem zavrtila hlavou. Mason tam chvíli jen seděl než se k němu přihnala Adri, která před něho postavila štos něčeho a odešla se slovy ať to vypracuje. Zatím co se Adri věnovala znovu Sky, Mason zíral do papírů, jako by to bylo něco naprosto nemožného. Po chvíli to vzdal a zadíval se z okna ven. Vypadal celkem utrápeně. Moje slitování vyslalo do mého mozku poplašný alarm a tak jsem seskočila s katedry a vydala se k němu. Obešla jsem ho a stoupla si za něj. Byl tak zaujatý výhledem, že si mě ani nevšiml. Vzala jsem ho za hlavu a obrátila mu jí zpátky.
,, Sakra!" Zaklel jak se lekl.
,, Kam to zíráš?"
Zvedl ke mě pohled. ,, Ty mi opravdu hodláš znepříjemňovat život co?"
Sedla jsem si k němu. ,, No jo co naděláš. Už jsem se jako nepříjemnost narodila."
Byla to jen tak vyřknutá věta, ale byla naprosto pravdivá. Vždycky jsem byla tou nepříjemností v naší rodině. Mason mě chvíli pozoroval a pak se zadíval do papírů.
,, Vůbec tomu nerozumím." Povzdechl si.
Věřila jsem mu. Nafoukla jsem tváře a zase je splaskla.
,, Tak hele není to zas, tak složitý hrdino." Posunula jsem si papíry k sobě.
,, Říkáš ty." Zasmál se.
,, Říkám já." Zakřenila jsem se.
Nakonec jsem u Masona zůstala až do konce doučování. Myslím, že jsme udělali značný pokrok.
,, Tak končíme lidičky." Zvolal Charles.
Byly slyšet zvuky úlevy a skřípání židlí. Mason vedle mě taky vypadal vyřízeně.
,, Nebylo to tak hrozný nebo?"
Mason se na mě unaveně usmál. ,, Hrozný? Já myslel, že při tvým návalu slov umřu."
,, Hej!" Plácla jsem ho jemně přes hlavu.
Mason se zasmál a ruku mi zachytil. Nejdřív jsem se zarazila. Přece jenom držel mě za ruku. Zvláštní .. bylo dost divný co jsem cítila z Masonova doteku. Nebyl to stejný pocit, jako u Chrise, ale byl zvláštní. Měl teplé ruce. Příjemný... Pořád mě držel. Otáčel si jí v dlani a pak se zadíval na moje jizvy. Měla jsem malé světlé jizvičky, které mi zůstaly po tlustých jehlách, které jsem po většinu času dostávala.
,, Mám se ptát?" Pronesl Mason trochu napjatým, ale pořád klidným hlasem.
,, Radši ne" Usmála jsem se a ruku mu vyvlíkla.
Vstala jsem. Ať teď jsem si všimla, že už tu není ani jeden studen na doučování. Stála tu jen Adri a její parta, která nás sledovala.
,, Fajn. Tak já mizím." Prošel kolem ostatních, ale ve dveřích se ještě zastavil. ,, Málem jsem zapomněl. Teď jsme si kvit kočko." Mrkl na mě.
Usmála jsem se na něj jako andílek. ,, Zatím Hrdino. Jen prozatím."
Se smíchem na mě mávl. ,, Tak se tu mějte." A byl pryč.
V místnosti nastalo minutové ticho.
,, Tak tohle jsem nečekala." Zamumlala Adri.
,, Ani já ne." Přiznala Hannah.
,, Myslím, že nikdo z nás." Přidal se i Charles. ,, Mě by teda pekelně zajímalo, jak si to udělala?"
Všichni se na mě podívali.
,, Dlužil mi za záchranu."
,, Hmm.." Adri na mě přimhouřila oči. ,, Ale nějak spolu dobře vycházíte ne?" Další podezíravý pohledy.
,, Ehmm.."
Z podezření mě vytrhl zvuk vycházející z mé kapsy. Mobil. Vytáhla jsem ho a zadívala se na displej. Značil se na něm nápis táta. Bez váhání jsem ho zvedla.
,, Anoo.." protáhla jsem trochu slovo.
,, Ahoj andílku." Zaslechla jsem v tátovo hlase smích.
,, Ahoj tati." Všimla jsem si jak mí podezíravý členové zbystřili.
,, Už si doma ze školy?"
,, Ne, ale už budu vyrážet."
,, Dobrá. Jen jsem se chtěl zeptat jestli nevíš, kde vězí Kyle? Nezvedá mi telefon a já ho nutně potřebuji kvůli jedné akci."
Přemýšlela jsem. Bylo čtvrt na čtyři, což značilo, že trénink skončil už před dvaceti minutami. To je dost času na sprchu a oblékání, takže teď byl nejspíš čas na jídlo.
,, Kyle? Počkej minutku, nejspíš bych mohla vědět kde je."
,, Děkuju Andílku."
Spěchala jsem z místnosti a z zamířila do jídelny. Slyšela jsem za sebou kroky. Adri a ostatní šli za mnou. Už v chodbě jsem zaslechla smích. Když jsem vešla. Hned jsem Kyle uviděla. Seděl u prostředního stolu. Byl obklopený fotbalisty a roztleskávačky. Všichni se něčemu smáli. Tak jo jdem na to. Přešla jsem jídelnu až k němu. Naproti němu jsem se zastavila. Počkala jsem až konverzace utichne.
,, Myslím, že jsem ho našla."
,, Výborně předej mi ho na minutku." Poslechla jsem. Všichni na mě zírali.
Podávala jsem Kylovi mobil. ,, Pro tebe." Zaraženě mě sledoval, jako ostatní pak si ho vzal. Jediné co Kyle říkal bylo jo a ne. Někdy použil taky zvuk říkající ano nebo ne.
,, Jasně. Ty taky." Pronesl Kyle po nějaké době.
Nakonec hovor ukončil a zavěsil. Podal mi mobil zpátky.
,, Jak si věděla, kde mě najít?"
Strčila jsem si mobil do kapsy. ,, Zauvažovala jsem. Všechno dobrý?" Kyle mě minutku sledoval.
Pak se usmál. ,, Jo." Najednou seskočil ze stolu. ,, Vezmu tě domů."
,, Dojdu sama." Než jsem ale stačila udělat krok držel mě Kyle v ocelovém sevření jednou rukou kolem pasu. ,, Tak si to tu užijte lidi. Já mizím." A táhl mě pryč.
Cestou jsem zaslechla ještě. ,, Kdo to byl?" Nebo ,, On má přítelkyni?" Prošli jsme kolem Adri a její skupinky. Kyle se na ně usmál a já jim mávla.
Kyle pustil můj pas a chytil mě za ruku a tak mě táhl dál. Dokážete si asi představit, jak na nás koukali ostatní.
,, Kyle měl bys mě pustit?"
,, A důvod?" Zakřenil se.
,, No za a) Vypadá to divně a za b) Není mi to zrovna příjemný."
,, Achh tak .." To bylo jediný co řekl.
Přesto mě nepustil. U auta se zastavil. ,, Nasedej prcku."
Ukázala jsem na něj. ,, Jestli mi ještě jednou řekneš prcku, si mrtvý muž." Nastoupila jsem.
Slyšela jsem jak se Kyle směje a přitom si hází sportovní tašku dozadu. Konečně nasedl na stranu řidiče a vyjel. Jeli jsme klidně a bez komunikace. Sledovala jsem cestu z okna.
Domů jsme dorazili asi o deset minut později. Zrovna jsme zastavovali na příjezdové cestě u domu, když jsem si všimla rodičů, jak vykládají nákup z auta. S Kylem jsme vystoupili.
,, A hele! Vy jste přijeli spolu?" Divila se máma.
,, Už to tak vypadá." Prohodila jsem.
Máma se na Kyla usmála. ,, Je skvělé, že se o Angie tak hezky staráš."
,, Naprosto boží!!" Zakoulela jsem očima.
Kyle se jen zakřenil a pak šel mámě naproti. ,, Chceš pomoc s nákupem?"
Ani mu nemusela odpovídat, jelikož Kyle začal vykládat náklad z auta rovnou.
,, Si zlatíčko Kyle." Pohladila ho po ramenu.
Bylo to zvláštní. Mělo by to být naopak. Já bych měla mít takový vztah se svou matkou, ale ani zdaleka to tak nebylo. Kyle byl mámě mnohem blíž než já. Zatím co já promarnila čtyři roky života sama Kyle tu pro ně byl a oni zas pro něho. Taková byla pravda. Nemohla jsem se divit. Trochu jsem zatřásla hlavou. Nenáviděla jsem se za každou minutu, kdy jsem se cítila takhle .. takhle sklesle. Povzdechla jsem si a nechala jsem Kyle s mámou. V domě jsem se zavřela do svého pokoje. Jediné místo v domě, které mi patřilo. Jen co jsem strčila hlavu do dveří všimla jsem si Finna, který posedával na mé posteli. Odhodila jsem tašku a sedla si na zem k posteli. Netrvalo dlouho a Finn se zjevil přede mnou v tureckém sedě.
,, Něco tě trápí Angie?"
Obejmula jsem si kolena. ,, Jenom si někdy přeju abych byla normální."
,, Není normální nudný?"
Podezíravě jsem se na něj podívala. ,, Finne opravdu je ti osm."
Rozesmál se. ,, Jo." Bylo to roztomilý.
,, Hm.. si hodný kluk Finne." Usmála jsem se na něj.
,, I ty si hodná Angie. Jsem rád, že mě můžeš vidět."
,, Díky Finne."
Finn byl přece duch a také dítě, ale byl jeden z mnoha, kteří mi rozuměli. Toho jsem si vážila.

Tajemství osudu 9/1

20. května 2018 v 16:45 Má tvorba

9.Kapitola


Uběhl týden od té události s kouzelným duchem. Nemohla jsem si pomoc a neustále sledovala Chrise. Přece nedávalo naprosto žádný smysl, že byl s tajemným naprosto identický. Přesto Chris neudělal nic co by ho označovalo za nadpřirozeného. Choval se naprosto normálně. Měla jsem pocit, že jediný blázen jsem tu opravdu já.
V pátek jsem se nějak zpozdila se sprchou, a tak jsem dobíhala do školy na poslední chvíli. Běžela jsem tak usilovně, že jsem si nevšimla ani ředitele Grifa dokud na mě nezavolal.
,, Angelo zdravím."
Zastavila jsem se a vrátila se zpět čelem k řediteli. ,, Ehmm.. Dobrý den pane řediteli."
Ředitel se usmíval. ,, Říkal jsem si, že když vás po nějaké té době vidím, zeptám se jak se vám daří?"
,, Ujde to. Snažím se." Přiznala jsem.
Přikývl. ,, To vidím."
Ředitel se rozpovídal o mimoškolních akcí co škola pořádá. Já mezi tím sledovala Masona co se nenápadně blížil ke škole.
,, Doufám, že se také přidáte." Dopověděl pan Grif.
Neměla jsem nejmenší ponětí o čem mluví, přesto jsem přikývla.
Mason už byl skoro za ředitelem, když mu z ruky vyklouzl skateboard.
Ředitel Grif se otočil a spočinul na Masonovi pohledem.
,, Masone.."
Mason se podrbal ve vlasech ,, Ehmm pane řediteli.. dobrý den."
Pan ředitel si založil ruce na prsou. ,, Není tohle pozdní příchod, že ne?"
,, Ehmm..." Mason zabloudil pohledem ke mně.
Jen jsem se usmála. Byl v pěkný bryndě a mě něco napadlo.
,, Tak to není pane řediteli." Pronesla jsem naprosto vyrovnaně.
Oba se na mě podívali. ,, Opravdu Angelo a jak to tedy je?"
,, Víte nedávno jsem se přidala do klubu na doučování, kam chodí i Mason. Měla jsem se tu s ním sejít, ale nějak jsem to nestíhala, jak jste viděl sám. Mason tu na mě jen čekal." Podívala jsem se na Masona. ,, Není to jeho vina."
Ředitel mě chvíli zkoumal pohledem, pak si povzdechl. ,, Dobrá tedy. Pro tentokrát, ale ať se to příště neopakuje a to ani u vás Angelo."
,, Ano pane řediteli."
Ještě jednou si nás prohlídl a odešel. Mason vydechl úlevou a podíval se na mě. Taky jsem se na něj podívala.
,, To bylo po druhý hrdino." Usmála jsem se a obešla ho. ,, Zase mi dlužíš."
Srovnal se mnou krok. ,, Neprosil jsem se tě o pomoc."
,, Opravdu? Neříkej, že bys byl radši právě teď v ředitelně a řešil svůj podmínečný vyhazov ze školy."
Mason si povzdechl. ,, Dobře vyhrálas. Co chceš?"
Zastavila jsem se před třídou. ,, Hmm.. nic hroznýho, jen přijď dneska na to vyučování."
Mason zavrtil hlavou. ,, Ne. Udělám všechno, ale tohle ne."
Pozvedla jsem ramena. ,, Nic jinýho nechci. Navíc.." Otočila jsem na něj hlavu ve dveřích. ,, Jedno vyučování tě nezabije hrdino."
S tím jsem vešla dovnitř a nechala ho stát na místě. Došourala jsem se na místo, kde už posedával Chris. Měl v ruce mobil a usilovně do něj mačkal. Sedla jsem si. Ani nevypadal, že si všiml mé přítomnosti. Nechtěla jsem ho rušit a tak jsem si v klidu vybalila své učebnice na stůl. Když jsem byla konečně hotová, zjistila jsem, že se na mě Chris dívá.
,, Ahoj." Usmál se.
,, Ahoj."
,, Dneska nějak pozdě.."
Usmála jsem se. ,, Ehmm.. trochu jsem to ráno nestíhala." Přikývl a usmál se. Víc jsme toho neřekli.
Hodina začala. Slečna Reinová se nám snažila vysvětlit chemické reakce za pomocí složitých rovnic.
,, Teď prosím utvořte dvojice se svým sousedem a pusťte se do práce." Chris se na mě zakřenil.
Každý dostal od slečny Reinové složku ve které bylo napsáno co má dvojice za úkol. Naším úkolem byla výroba krystalů. Jak amatérské. Vzpomněla jsem si na dobu, kdy mě tuhle část učila Olivie. Víte pravda byla taková, že i když jsem byla v blázinci, věřila Olivie v to, že tam nezůstanu, proto si taky usmyslela, že místo dnů, které jsem trávila civěním do zdi se budu drtit a drtit a drtit školním učivem. Já vím .. super ne!
,, Tak co je náš úkol?" Ozval se Chris.
,, Krystaly, máme vytvořit krystaly."
,, Paráda.."
Chris připravil stojan, filtrační kruh a nálevku, filtrační papír, tyčinku, krystalizační misku, niť, odměrný válec, milimetrové měřítko, váhy a závaží a nakonec třecí misku s tloučkem. Vše to naskládal na stůl a mrkl na mě.
Usmála jsem se. ,, Páni. Takže ty víš jaký pomůcky se používají při krystalizaci. Udělal si na mě dojem."
Tiše se zasmál. ,, Nejsem tak hloupej jak vypadám milá Angie."
Sestavila jsem pomůcky. ,, Nikdy jsem neřekla, že vypadáš hloupě."
,, A jak tedy vypadám?" Rychle jsem se na něj podívala a zase se věnovala přípravě.
,, Noo.... Řekla bych přitažlivě.." A sakra!! Co to tu plácám! Proč jsem kurňa řekla přitažlivě!!
Zaznamenala jsem, že se usmívá. ,, Připadám ti přitažlivý?"
Jemně jsem pozvedla obočí. ,, Myslím, že tak tě vidí většina lidí tady."
,, Ale já se neptal na názory ostatních, ale na ten tvůj."
Skončila jsem s přípravou a podívala se Chrisovi do těch magických očí.
,, Můj názor je, že právě teď se máme věnovat tomuhle pokusu. Dávej prosím pozor ano."
To ho rozesmálo. ,, Omlouvám se madam. Vynasnažím se." Dělal si legraci dál.
Pak se přestal smát, ale úsměv mu zůstal. ,, Tak teď ty. Zjistíme jaké schopnosti skrýváš." Zadíval se na kádinku. ,, Takže jaké budou ingredience?"
Opřela jsem si hlavu do dlaně a jemně zkroutila rty. ,, Ptáš se, protože mě zkoušíš nebo protože to nevíš?"
Chris mi pohled oplácel. ,, Jen mě zajímá co má sousedka umí."
,, Hmm.. zajímavé."
Přesunula jsem svůj pohled s Chrise na suroviny. ,, 185 g krystalové sody, 22 g síranu draselno-hlinitýho ve zkratce kamenec , 73 g kuchyňské soli a.." Vzala jsem poslední pytlík ,, 75 g modré skalice." Položila jsem poslední chemikálii před Chrise a usmála se na něj.
Také se usmíval. ,, Alee .. tady má někdo opravdu chytrý mozeček."
,, Ale prosimtě na tomhle není nic složitýho, je to jako.. jako vaření. Mícháš ingredience, které se k sobě hodí a snažíš se, aby z toho něco vzniklo."
Chris se znovu smál. ,, Už ti někdo řekl, že si opravdu vtipná." Jen jsem na něj zamrkala.
Pokus jsme nakonec zakončili tím, že jsme kádinku přikryli filtračním papírem s otvory. Přišla k nám slečna Reinová.
,, Výborná práce." Pochválila nás a usmála se. ,, Samozřejmě Chrise už znám, tak jsem obeznámená s jeho schopnostmi, ale o vás slečno jsem zatím neměla z čeho soudit, když jste tu nová, ale jak vidím přibyl nám nový nadaný člen. Tedy.." Zkoumavě se na nás zadívala. ,, pokud to celé nedělal Chris."
Nestačila jsem nic říct, jelikož promluvil Chris. ,, Ne slečno Reinová. Můžu vás ujistit, že bych nemusel ani hnout prstem a Angie by to zvládla bez potíží."
Reinová s úsměvem přikývla. ,, To ráda slyším. Jsem ráda, když se u mě ve třídě objeví další nadaný student."
Reinová nás ještě jednou pochválila a odešla k dalšímu stolu. Chris na mě mrkl a já jen zavrtila hlavou.
Přestávka se dostavila jako požehnání. Chris zmizel a já měla chvíli pro sebe. Zhroutila jsem se na lavici a ulevně vydechla. Náhle na lavici něco přistálo. Zvedla jsem hlavu.
Naproti mně seděla Hannah a usmívala se. ,, Ahoj."
Párkrát jsem zamrkala než jsem ze sebe vypravila krátké
,, Ahoj.."
,, Přinesla jsem ti café. Od Adri vím, že je to něco jako tvoje droga, což je naprosto v poho, protože moje taky."
Zvedla jsem na ní obočí. Nechápala jsem o co jí jde. ,, Ehmm díky.."
Další úsměv. Začínala mě děsit. ,, Takže.." Napila se ze svého hrníčku. ,, jak to jde s Masonem?"
Opřela jsem se o židli a otočila hlavu jeho směrem. ,, Vzpírá se."
Hannah se zakřenila. ,, Nedivím se mu. Musí to pro něj být jako noční můra. Učení nesnáší snad od doby, kdy pochopil co to slovo znamená."
To mě přimělo se usmát. ,, To má tak velký odpor?"
,, Věř mi, ještě mnohem mnohem větší."
Upila jsem ze svého café. Bylo dobré, jiné než jsem pila, ale dobré. Všimla jsem si Chrise. Vracel se zpátky do třídy a za zády mu vysela nějaká opravdu hezká .. ne to bylo slabé slovo, krásná holka. Její pleť vypadala jako z nefalsovaného porcelánu. Její oči barvy průzračného moře zářily při každém úsměvu, který poslala Chrisovi a její rovné, zářivě blond vlasy vypadaly naprosto dokonale. Vlastně všechno na ní bylo dokonalý.
,, Kdo to je?" Zajímalo mě.
Nemohla jsem si pomoc. Hannah upíjela své café a sledovala stejnou scénu jako já.
,, Tohle je Quinn Cassová naše školní hvězda."
,, Školní hvězda?" Podivila jsem se.
Hannah natočila hlavu jemně na stranu, čímž se jí z rozcuchaného drdolu uvolnilo dalších pár šedých vlasů.
,, Však víš je to školní královna. Každá škola nějakou tu nejvíc oblíbenou a nejvíc sexy holku má, takhle je ta naše."
Pochopila jsem. Zatím co Quinn tvořila vrchol pyramidy my všichni byli pod ní. Quinn se na Chrise naposled usmála, než mu vlepila pusu na tvář a vypařila se. Chris se za ní asi sekundu díval pak se otočil a vydal se zpátky. Když si sedl vedle mě Hannah se málem zakuckala. Vyslala ke mně pár pohledů, kterým jsem ani trochu nechápala, ale vydedukovala jsem, že je nejspíš na větvi s faktu, že si ke mně sedl Chris.
Ten se na mě mimo všechno usmál a kývl na mé café. ,, Zase ujíždíš na cafi. Brzy z tebe bude závislák, pokud už jím teda nejsi."
Usmála jsem se. ,, Pokud vím, tak jím už jsem."
Vykouzlil na mě ještě vetší úsměv. ,, Přiznání vede k vnitřnímu klidu."
Použil mojí frázi, kterou jsem řekla já jemu. Jemně jsem ho šťouchla do ramene. ,, Hej! To je moje věta."
Zasmál se. ,, Promiň, ale musel jsem jí využít."
Pak svůj pohled přesměroval na Hannah, která vypadala, že je naprosto omámená.
,, Ahoj.. ty si Hannah, že jo?" Chris na ní použil jeden ze svých oslnivých úsměvů.
Hannah se začervenala a sklopila oči. ,, Jo-o. Jak tohle víš?"
,, Noo často jsem tě viděl s Kimem. Říkal nám o tobě."
Hannah se pořád červenala. ,, A-aha." Koktala dál.
,, Takže ty už tu máš přátele? A já myslel, že jsem jedinej." Křenil se.
,, Hm... opravdu arogantní." Zamumlala jsem.
Čím jsem ho zase přiměla ke slabému smíchu. Když se uklidnil ukázal na Hannah.
,, Moment. Ty jsi v klubu na doučovaní není to tak?"
Hannah přikývla a Chris přesunul pohled z ní na mě.
,, Znamená to, že si se přidala do klubu na doučování?"
Místo odpovědi jsem se napila. Neměla jsem zájem mu něco vysvětlovat.
,, No ne tak úplně." Ozvala se místo mě Hannah. ,, Za všechno může tak trochu nebo vlastně úplně Adri, která z Angie bez jejího svolení udělala kapitána týmu."
Chris se vědoucně usmál. ,, Adriana Jane... Jo ta je pěkný číslo."
,, Jo to je." Přikyvovala Hannah vědomě. Snazila jsem se, ale prostě jsem se musela zeptat.
,, Ta pěkná holka se kterou si před chvílí mluvil je tvoje holka?"
Hannah se zase zakuckala. Nechápala jsem co s ní je.
Chris přivřel oči. ,, Tys mě sledovala?"
Další doušek kávy. ,, Byl si v mém zorném poli."
Zkroutil jeden kousek úst. ,, Jaká náhoda. Opravdu tě to zajímá?"
Hleděla jsem mu do očí a měla pocit, že v nich nedokážu naprosto nic vyčíst.
,, Možná ano možná ne."
,, Vyhýbáš se jasné odpovědi, co to asi znamená?"
Žádnou odpověď jsem mu nedala a tak si Chris povzdechl a opřel se do židle. ,, Chodili jsme spolu." Odtrhl ode mě pohled a zadíval se před sebe.
,, Chodili? Minulý čas, to znamená, že už ne?"
,, Ne-e" Vyslovil to naprosto jasně a bez citu.
,, Proč?" Byla to naprosto nevinná otázka, alespoň jsem si to myslela než mě Hannah pod stolem kopla.
,, Auu!" Zaraženě jsem se na ní podívala.
,, Promiň to jsem nechtěla."
Chtěla, měla to naprosto jasně vypsané ve tváři.
,, Mimo to." Zvedla se. ,, Musím už jít. Mám hodinu angličtiny, tak se tu mějte. Jo a Angie.." Zadívala se na mě. ,, nezapomeň na ten dnešek." Pomalu jsem přikývla a Hannah zmizela.
Podívala jsem se na Chrise. Pořád sledoval zeď. Vypadal najednou nějak prázdně bez života. Pak jsem za ním zaznamenala pohyb. Zvedla jsem pohled a zjistila, že mě sleduje ten jistý duch co se pořád motá kolem Masona. Znovu stál kousek od Masona, který spal na lavici. Opětovala jsem jeho pohled. Duch přimhouřil oči. Přišlo mi, že se snaží zjistit jestli ho opravdu vidím. Přesto jsem se začala cítil zvláštně. Husí kůže, snížený tlak, bolest hlavy. Životní energie. To se mi někdy stávalo, když jsem se dlouho soustředila na ducha. Bylo to jako bych přicházela o vlastní energii.
,, Angie!" Ten hlas mě vytrhl z transu.
Podívala jsem se na Chrise. Starostlivě se na mě díval.
,, Si v pořádku? Si celá bílá? Není ti dobře?"
Ne není mi dobře. ,, Ne jsem v pohodě. Jen si potřebuju na chvíli.. odskočit." Zvedla jsem se a popadla i tašku.

Uháněla jsem ze třídy na dívčí záchody. Nikdo tu nebyl. Opřela jsem se o stěnu a chytla se za hlavu. Klid! Jenom klid! Všechno je dobrý! Otevřela jsem tašku a vytáhle své prášky. Nepomáhaly mi, ale pokud jsem si jen na malou chvíli dokázala vsugerovat, že ano dokázala jsem se v takových situací uklidnit. Došla jsem ke kohoutku a napila se. Chvíli jsem tam jen stála a zírala do zrcadla. Takový stav jsem už dlouho nezažila. Stávalo se to jen pokud byl duch opravdu silný a to tenhle nejspíš je. Motala se mi hlava a opravdu mi bylo zle. Přesto jsem se sebrala a vyšla na chodbu. Bohužel jen, co jsem otevřela, do někoho jsem vrazila. Už tak se mi motala hlava, teď to bylo ještě horší. Moje nohy se proměnily v pudink a já klesala k zemi. Něčí silné ruce mě zachytily, tudíž jsem nedopadla na tvrdou zem.

Tajemství osudu 8

20. května 2018 v 15:59 Má tvorba

8. Kapitola

Domů jsem dorazila o půl hodiny později. Jen co jsem strčila klíče do zámku všimla jsem si něčeho divného. Dveře nebyli zamčený, což značilo, že někdo je doma. Otevřela jsem a zůstala zírat. Kyle posedával před obří plazmovou televizí a hrál no nevím co. Důležitý bylo, ze nebyl sám. Seděli tam s ním ještě další dva kluci. Zavřela jsem za sebou dveře, což přitáhlo jejich pozornost ke mně.
Kluk s tmavě hnědými vlasy a modrými oči dloubl do Kyle. ,, Kdo je ta kočka?"
Kyle položil ovládač na stůl a zvedl se. ,, To je moje ségra, takže na ní nezírej." Jen jsem pozvedla obočí.
Vedle mě se zjevil Finn. ,, Angie! Angie! Už si zpátky konečně! Tihle kluci tu dělají hrozný hluk!" Finn si založil ruce a mračil se na kluky.
Kyle ke mě přešel. ,, Jak si se dneska měla?"
,, Ušlo to." Zamířila jsem do kuchyně.
,, Nepochlubil ses, že máš ségru."
,, Vám dvou uchylům bych to určitě řekl." Slyšela jsem je ještě říkat.
,, Budou tu ještě dlouho Angie?" Zeptal se Finn.
,, To nevím Finne. Taky bych rád, aby už šli." Povzdechla jsem si a došla ke dřezu. Nalila jsem si sklenici vody a napila se
,, Doufám, že ti nevadí, že tu jsou?" Otočila jsem se. Kyle se opíral o linku a sledoval mě.
Položila jsem sklenici do dřezu. ,, Nevím Kyle. Víš, že mi vadí všichni."
Usmál se. ,, Taky pravda."
,, Jak to, že si vůbec tak brzy doma?" Podívala jsem se na něj.
,, Odpadlo mi pár hodin tréningu. Kluci si chtěli zahrát, tak jsme šli k nám."
,, Hmm.." Promnula jsem si krk. ,, Takže tohle jsou tví kámoši?"
Usmál se ještě víc. ,, Jedny z mnoha. Mimo to, taky jsem si dneska všiml, že jedny máš."
,, Nejsou to mí přátelé."
,, Ale vypadají tak." Usmíval se dál. ,, Navíc.." Přešel ke mně. ,, Nebylo by na tom nic špatného."
Odstrčila jsem se od linky. ,, Taky nic takového netvrdím."
Zamířila jsem zpátky do obýváků. Kyle mi šel v patách. Měla jsem v plánu vzít roha do svého pokoje, ale Kyle mě chytil za ramena a otočil směrem ke klukům. Oba na mě zírali.
,, Kluci tohle je Angie. Angie tohle je Max." Ukázal na kluka s hnědými vlasy. ,, a tohle je Aaron." Přesunul ukazováček směrem ke klukovi se špinavými blond vlasy, zelenými oči a bejskou na hlavě. Oba se na mě usmáli.
,, A je Angie zadaná?" Zajímal se Aaron.
,, Angie je nedostupná." Zpražil ho pohledem Kyle.
,, Škoda.." Zamumlal Aaron.
,, Chceš si s náma zahrát?" Křenil se na mě Kyle.
,, Ehmm ... ani ne..."
,, Ne odmítám." S tím mě dotlačil k pohovce a donutil mě se posadit. Cítila jsem na sobě pohled kluků.
,, Myslela jsem, že to byla otázka."
,, Taky, že jo." Kyle mi do ruky strčil ovládač, alespoň myslím, že to byl ovládač.
,, Kyle víš, že nemám ani ponětí co s tím mám dělat, že jo?"
Kyle se zasmál. ,, Neboj všechno ti vysvětlím. Tímhle čudlíkem střílíš. Těmihle se pohybuješ. Doprava, doleva, dopředu, dozadu. Ačkem se kryješ a béčkem dáváš stopku." Postupně na všechny čudlíky ukazoval. ,, Všemu chápeš?"
,, Zatím jo."
,, Fajn to je všechno, hra začíná." Zakřenil se na mě a spustil hru.
Nestačila jsem se ani vzpamatovat a už po mě někdo střílel. ,, Sakra Kyle!" Vykřikla jsem na něj a horlivě mačkala čudlíky, které mi ukázal. Ukrýt a vystřelit. Ukrýt a vystřelit. Najednou se za mnou rozběhlo celé vojsko. ,, Pro Krista, proč za mnou všichni běží!!"
Celkem jsem u toho vyváděla a kluci se mi smáli. Hrála jsem si pět minut než mě zabili a vyjel na mě nápis Game over.
Povzdechla jsem si. ,, Tak tohle je vážně krutá hra."
Aaron si shrnul vlasy s čela. ,, Na holky jo, ale vedla sis dobře.. na holku."
Max přikývl. ,, Jo na to, že si vypadala, že prvně vidíš hrací joustick."
Usmála jsem se na něj. ,, Víš nejspíš jsem tak vypadala, protože jsem ho opravdu viděla prvně."
Oba se na mě udiveně podívali.
,, To jako vážně?! Tvůj brácha je hrací maniak to nedává smysl." Pronesl Max.
,, Klídek kluci. Angie tohle nemůže vědět dlouho tu.. totiž nežila.." Řekl trochu váhavě Kyle.
Zadívala jsem se na obrazovku. Zrovna tam hrála reklama na další díl hry.
,, Maminka mi tohle nikdy hrát nedovolila?" Ozval se Finn pode mnou.
,, Hmm.. říkal jsem si, že jsem tě nikdy neviděl mluvit o svý sestře." Přikyvoval Max. ,, A kde si celou tu doby byla Angie?"
Nahnula jsem hlavu na stranu. A zadívala se na Aarona. Usmíval se na mě. Byl celkem sladkej. Zářivě jsem se usmála. ,, V blázinci."
Chvíli mě se zájmem sledoval a pak se začal smát. Dokonce i Max se přidal. Očividně si mysleli, že si dělám srandu. Pozvedla jsem nad tím ramena. Pravdu jsem jim řekla, tak co.
,, Tvoje ségra dokáže být ironická Kyle. Fakt se ti podobá." Smáli se dál.
Kyle zavrtěl hlavou. ,, Jste fakt kreténi." S čímž jsem musela souhlasit, když se smáli dál.
Někdo zazvonil. Seděla jsem nejblíž ke dveřím, tak jsem se nakonec zvedla a šla se mrknou, kdo otravuje. Když jsem rozevřela dveře nestačila jsem zírat. Stál tam Mason v plné kráse. Měl na hlavě kapuci a jeho zelenošedé oči jenom jiskřili. Když mě spatřil jeho pohled ztratil jiskru.
Já se mimo to musela usmát. ,, Ale .. kdo, že koho sleduje?"
Porozhlídl se do stran. ,, Přijdu jindy." Otočil se a chtěl odejít.
Chytla jsem ho za kapuci a vztáhla ho zpátky. ,, Ne tak rychle hrdino."
Otočil se zpátky a pevně se na mě podíval. ,, Takže ty si Kylova holka?"
Teď jsem se opravdu musela zasmát. ,, Takže ty sháníš Kyla?"
,, Neodpověděla si na mojí otázku."
Založila jsem si ruce. ,, Ty na tu mojí taky ne."
Vzdal se jako první. ,, Potřebuju, aby mi něco vrátil."
Chvíli jsem ho pozorovala, pak jsem si povzdechla a otočila hlavu směrem dovnitř. ,, Kyle! Máš tady .." Ještě jednou jsem Masona sjela pohledem. ,, kámoše.." Mason na mě pozvedl jedno obočí.
Kyle přešel ke dveřím a pořádně si Masona prohlédl. ,, Co potřebuješ Masone?"
Mason se nadechl a vypadal, že ho to tu opravdu nudí. ,, Máš něco co mi patří."
Všimla jsem si jemného dusna co mezi nimi panovalo.
Po chvíli si Kyle projel vlasy rukou. ,, Počkej tady. Přinesu ti to."
Kyle si nás ještě jednou prohlídl a odkráčel zpátky dovnitř. Chvíli jsem se za nim dívala než jsem přesunula svůj pohled zpátky na Masona.
Ten se díval na mě. ,, Co ?"
,, Pořád čekám na tvojí odpověď."
Opřela jsem se o veřej dveří. ,, Co myslíš ty?"
,, Nelíbí se mi, jak se vyhýbáš mým otázkám."
Usmála jsem se. ,, Mě se nelíbí spousta věcí."
,, Jako například?"
Nestačila jsem mu odpovědět. Ve dveřích se znovu zjevil Kyle. Natáhl k Masonovi nějakou střední krabičku.
Mason si jí vzal. ,, Dík."
Kyle přikývl a chvíli Masona pozoroval. ,, Ještě něco?"
Mason jako by se vzpamatoval. ,, Ne.."
Otočil se, ale ještě než vykročil promluvila jsem. ,, Běž v pátek na své doučování."
Otočil na mě hlavu a zakřenil se. ,, Ani mě nehne." S tím vykročil a už se neohlídl ani nezastavil.
,, Znáš Masona?" Zeptal se jemně Kyle. ¨
,, Ne neznám." Vešla jsem dovnitř a zamířila k sobě.
,, Angie..!" Zavolal na mě ještě Kyle. Zastavila jsem se.
,, Drž se od Masona dál ano."
Povzdechla jsem si. ,, Klid Kyle. Nemám zájem si z něho dělat kamaráda." Přikývl a já vyšla schody. Ve svém pokoji jsem se uložila do postele.
,, To byl tvůj kamarád?" Ozval se Finn.
Už jsem se ani nelekala, když se zjevil. Jednoduše jsem si na něj zvykla.
,, Koho myslíš Finne?"
,, Toho kluka co právě odešel."
,, Nebyl Finne. Neznám ho."
,, Hm.." Finn nafoukl tváře. ,, Někdy ti opravdu nerozumím Angie."
Zasmála jsem se. Ještě chvíli jsem si s Finnem povídala. Na to, že mu bylo osm byl mnohem chytřejší než někteří starší lidi. Ani jsem si neuvědomila a usnula jsem.
Probudil mě až zvláštní pocit jemné energie. Zasténala jsem a rozevřela oči. V mém pokoji byla tma. Otočila jsem hlavu. Oknem dovnitř doléhala měsíční zář. A ne jen to, mezi vlajícími závěsy stál on. Stál tam v bílé košili, kterou měl vyhrnutou k loktům a sledoval noční oblohu. Když jsem se pohnula a otočil se směrem ke mně. Posadila jsem se a shlídla dolu. Byla jsem přikrytá a navíc jsem nikde neviděla Finnal, byl tu jen on. Sledoval mě. Opravdu nemýlila jsem se. Vypadal úplně přesně jako Chris. Ale jak to jen je možný?! Natočil hlavu na stranu. V tom měsíčním světle byl opravdu nádherný. Vypadal jako něco dokonalého, neskutečného. Pomalu jsem přehodila nohy z postele. Opatrně jsem si stoupla a kráčela k němu. Bála jsem se, že zmizí, ale v klidu stál na místě a jen mě sledoval. Došla jsem až k němu a pohlédla mu do těch zvláštních očí.
,, Kdo si?" Zašeptala jsem.
Vztáhl ke mně ruku a zastrčil mi vlající pramen vlasů za ucho. Stál teď ani ne deset centimetrů ode mně. Chvíli jsme si vzájemně dívali do očí. Pak se na mě jemně usmál a sklonil hlavu k mému uchu.
,, Spi má sladká Angie."
Nevím proč, ale v ten okamžik svět ztmavnul a já ztratila vědomí. Ráno jsem se probudila ve své posteli. Měla jsem pocit, že se mi to všechno muselo zdát, dokud jsem nenarazila na nočním stolku na bílou lilii. Tu jsem tam rozhodně nedala. Všechno to ve mně neslo spoustu zvláštních pocitů, kterým jsem jak jinak než nerozuměla...



Pokračování Tajemství osudu 7.

20. května 2018 v 15:38 Má tvorba
,, Jo naprosto souhlasím s Kimem." Přitakala Hannah.
Adri na ně našpulila pusu. ,, Co vy dva pořád máte za problém! Charles se mnou souhlasí, že jo Charlie?" Přesunula svůj pohled na svého souseda.
Charles se jemně usmál. ,, Víš, že tě mám rád Adri, ale..." Podíval se na mě. ,, nutit lidi do něčeho co nechtějí není ... zrovna bezva.. věc." Dokončil větu.
Myslím, že jsem v ten moment všechny měla mnohem radši. Adri si znovu sedla a založila si ruce na prsou.
,, Jen jsem chtěla pomoc." Zamumlala.
,, Komu pomoct ?" Uchechtla se Hannah.
,, No našemu týmu, abychom za a) měli dostatek lidí a za b) abychom tento rok neskončili na listině pro odpadlé skupiny. A taky samozřejmě.." Adri se zadívala mým směrem. ,, aby tu Angie měla nějaký přátelé."
,, Jak milé." Prohodil Kim s úšklebkem. Hannah ho za to dloubla loktem do žeber. Jemně zaúpěl a zakřenil se.
,, My víme, že to myslíš dobře Adri, jen ..." Hannah se rozhlídla po stolu, jako by hledala ty správná slova. ,,, Jen nesmíš být tak jednoznačná."
Adri nafoukla tváře a zase je splaskla. ,, No joo." Protočila panenky nakonec.
Já jsem mezitím upíjela café a přemýšlela. Nejspíš mě potřebovali do svého klubu i z  jiného důvodu. Odložila jsem kelímek.
,, Co to znamená listina odpadlých skupin?"
Všichni se na mě podívali. Měla jsem pocit, že zapomněli, že tam jsem taky.
,, Je to soupis klubů, který nejméně prosperují." Ozval se Charles.
,, Jednoduše pokud má klub málo zájemců a tudíž i návštěvníků, je zbytečnej." Přidal se Kim.
Chápala jsem. Adri se bála toho, aby jim nezavřeli klub. O to šlo především.
,, Hmm... A čím tím zabráníte. Myslím té ztrátě klubu nebo, co z toho vlastně vyplývá." Navzájem se na sebe podívali, pak se znovu zaměřili na mě.
,, No.. musíme sehnat pátého člena a donutit ty největší s prominutím idioty do našeho klubu chodit. No a tím vším dokázat, že jsme užiteční." Usmála se Hannah.
Sledovala jsem je. Nevypadali, že by v něčem lhali. Povzdechla jsem si. Měla jsem pocit, že bych jim měla pomoc. Děsný!!!
Další povzdech. ,, Takže kdybych vám přece jen chtěla pomoc.."
,, Chceš nám pomoc!" Vykřikla nadšeně Adri. Hannah jí znovu usadila pohledem.
,, Říkám KDYBYCH, tak kdo patří mezi ty takzvané " idioty "?
,, No především Mason Dexter." Pronesla Adri a dívala se za něco za mou hlavou.
,, Ahaa.." Otočila jsem hlavu a spatřila Masona. Ujídal hranolky a zíral z okna ven. Otočila jsem hlavu zpátky a zadívala se na Adri. ,, Mason... Mason je ten kluk s těmi černými vlasy a záškoláckou povahou, co dřepí za námi je to tak?" Zkusila jsem nenápadně.
,, Jo naprosto přesně." Zase ten chladný tón.
,, Ty ho nemáš moc ráda co?" Napadlo mě.
Konečně se mi podívala do očí. ,, Tak to úplně není jen.." ¨
,, Jen mají složitou minulost." Dopověděla Hannah a usmála se. Bylo za tím něco víc.
Přikývla jsem. ,, Takže jednoduše ze začátku stačí přinutit černovláska, aby se začal učit."
,, Přesně tak." Přikývla Hannah.
,, Okay." Dopila jsem café a zvedla se.
Adri pozvedla obočí. ,, Kam jdeš teď?"
,, Přece promluvit si s ním."
Vytřeštila oči. ,, To jako teď hned."
Usmála jsem se. ,, Víš u nás doma se říká, co můžeš udělat hned neodkládej na zítřek." S tím jsem se otočila a vyrazila k Masonovu stolu. Odšoupla jsem židli a sedla si naproti němu.
Odtrhl pohled od okna a podíval se na mě. ,, Tak ty mě fakt špehuješ."
,, A ty si fakt věříš." Oplatila jsem mu. Chce si hrát, budeme si hrát.
Usmál se a ležérně se opřel. ,, Tak co chceš? Nebo.." Nahnul se ke mně blíž. ,, se mě snažíš jenom sbalit?"
Odtáhla jsem se o kousíček dál. ,, Ty seš, ale arogantní blbec."
Zasmál se. ,, Díky. Zapíšu si tě do seznamu lidí, od kterých už jsem to jednou slyšel."
Usmála jsem se. Byl celkem srandovní. ,, Tak jo ty hrdino chci si s tebou o něčem pokecat."
Strčil si do pusy hranolku. ,, Jen povídej."
,, Jaký máš průměr s matiky?"
Zasmál se. ,, Ty se mě ptáš na průměr z matiky? To není zrovna romantický." Jen jsem na něj hleděla.
,, Tak fajn. Proč tě to tak zajímá?"
,, Neodpověděl si na mojí otázku?" Zahleděla jsem se za jeho hlavu.¨
Opodál a ne moc daleko stál kluk. Mohlo mu být tak devatenáct max. Nebyl živí, byl to duch a hleděl na nás. Lépe řečeno na Masona.
,, Tak dobře, když tě to tak zajímá... Je to 4,79." Doteď jsem sledovala zírajícího ducha, ale po tomhle jsem se vrátila pohledem zpět.
,, Cože?!" Udiveně jsem ho sjela pohledem. ,, Říkal si 4, 79?!!"
Zakousl se do dalšího hranolku. ,, Říkal jsem, nic romantickýho."
Podrbala jsem se ve vlasech. To si snad dělají srandu. ,, Jak je tohle vůbec možný." Zamumlala jsem si pro sebe.
Mason dojedl poslední hranolku a odšoupl tác stranou. ,, Víš co by zajímalo mě? Proč tě to zajímá?" Zopakoval svou otázku.
Pevně jsem se na něj zadívala. ,, Měl bys chodit na doučování."
Chvíli mi pohled oplácel poté se ironicky zasmál. ,, Proč mě to nenapadlo dřív. Poslala tě Adriany banda co?" Ukázal hlavou směrem k mému stolu.
,, I kdyby. To není o nich, ale o tobě. Je to tvoje budoucnost."
,, Přesně tak. Je to moje budoucnost." Pomalu vstal. ,, To jen značí, že je ani tebe to nemusí zajímat." Už stál pevně na obou a sledoval mě ze své výšky. ,, Mimo to, role poslíčka se k tobě ani trochu nehodí." S tím se otočil a šoural se k východu.
Ještě než jsem se zvedla všimla jsem si, že duch kluka jde za Masonem. Sledoval ho, ale proč? Po chvíli jsem potřásla hlavou a vrátila se zpět ke stolu.
,, Tak co?" Vyhrkla na mě Adri hned, co můj zadek dopadl na židli.
,, Hmm.. myslím, že to odmítl." Zamyslela jsem se.
,, Odmítl to jen tak?"
,, Ne.. Stačil mi ještě mezi řádky sdělit, že vy ani já se mu nemáme plést do života."
,, Jak jinak.." Zamumlal Kim. Já si mezi tím sbalila své věci.
Hannah si povzdechla ,, Co budeme dělat?"
Zvedla jsem se. ,, Ne, že bych to dělala ráda, ale nechte to na mě. Vážně mě děsí představa Adri v depresi." Kluci se začali smát.
,, No promiň.." Adri se na mě nasupeně zadívala.
,, Nic .. mám hodinu." Otočila jsem se.
,, V pátek máme první schůzi, pokus se ho tam dostat Angie." Uslyšela jsem ještě Hannah než jsem se vyřítila z jídelny. Do lavice jsem sebou spíš praštila než se do ní usadila. Byla jsem unavená.
,, Někde jsem četl, že nadměrné množství kávy způsobuje euforii nebo halucinace."
Zvedla jsem hlavu a spatřila Chrisovu usměvavou tvář. Chvíli jsem ho sledovala. On vypadal jako moje představa.
Sedl si. ,, Halucinace... hmm třeba zrovna jednu mám."
Jemně se zasmál. ,, Myslíš si, že se ti zdám?"
,, A nezdáš?" Hele klídek holka tohle zní jako flirt!
Pomalu se dotkl mých vlasů. ,, Ani zdaleka." Pronesl tiše.
Chris mi byl blízko, ale bylo to jiný, neměla jsem chuť odtáhnout se. Jeho blízkost mi nevadila. Přesto jsem se podívala za jeho hlavu ke dveřím. Stál tam Mason a díval se na nás. Když si všiml, že ho sleduju zakřenil se a mrkl na mě. Pak se vydal do své lavice. Ale co bylo divný, ten duch byl pořád s ním. Stál teď u zdi za Masonem. Jako by vycítil můj pohled podíval se na mě. Sledoval mě s hlavou nahnutou jemně na stranu. Přestala jsem na něj koukat a podíval se zpátky na Chrise. Pořád mě upřeně sledoval.
,, To jsem tak zajímavá?" Nic lepšího mě nenapadlo.
Usmál se. ,, Hmm... Si jiná než ostatní."
Ostatní nežili v blázinci a nevidí mrtví lidi. ,, Myslíš?" Zadívala jsem se dopředu na zelenou tabuli.
,, Já si to nemyslím. Já to vím."
Usmála jsem se. ,, Vidím, že sebevědomí ti nechybí."
,, Sebevědomí je důležitý." V jeho hlase zazněl úsměv.
,, Dokud nehraničí s arogancí tak jo."
,, Myslíš, že jsem arogantní?"
Podívala jsem se něj. Křenil se. ,, A jsi?"
Pozvedl ramena. ,, Jak kdy."
To mě přimělo se znovu usmát. ,, Přiznání vede k vnitřnímu klidu."
Usmál se ještě víc. ,, Pronesla moudrá žena." Zasmáli jsem se.
Bylo to zvláštní. ,, Co to s tebou je?" Vypadlo z něho nečekaně.
Jen jsem pozvedla ramena. ,, Jenom jsem se už dlouho takhle nesmála."
Natočil hlavu na stranu. ,, Vážně? To je škoda. Smích ti sluší."
Srdce mi tlouklo zase o něco rychleji sakra!! ,, Ehmm.. díky." Trochu jsem se odtáhla. Potřebovala jsem svojí osobní zónu.
,, Si ze mě nervózní?"
Zahleděla jsem se znovu před sebe. ,, Možná trochu."
,, Hmm.. dobrý vědět." Usmál se.
Po chvíli začala hodina. Netrvalo dlouho a brzy jsem za sebou měla celý den. V půl třetí jsem si sbalila věci do tašky. Chris vedle mě vstal.
Také jsem se zvedla a pozvedla k němu hlavu. ,, Jdeš domů?"
,, Ehmm .. a kam jinam bych měla jít?" Odpověděla jsem mu cestou ke dveřím. Doběhl mě a kráčel vedle mě.
,, Jen mě tak napadlo, co asi holka jako ty ve svým volným čase dělá." Zakřenil se. Vypadal opravdu kouzelně.
A jeje co to se mnou sakra je!! ,, Vlastně nic moc. Většinu času ( myslím všechen čas ) trávím doma a nedělám nic jiného než , že poslouchám muziku, čtu, píšu úkoly a párkrát něco čmárnu do skicáku."
,, Ale.." Předběhl mě a šel po zpátky. ,, Slyšel jsem něco o čmárání do skicáku.."
Usmála jsem se. ,, Možná.."
,, Tak to tvoje možná bych chtěl někdy vidět. Ukážeš mi ho?" Vyšli jsme před školu. Slunce ozařovalo rozžhavený asfalt.
,, Ehh ne."
Chris se zasmál. ,, To je krutý Angie. To není vůbec andělský." Zastavil se.
,, Tak si nesrovnávej mojí povahu s mým jménem."
Nasadil zamyšlený výraz. ,, Dobrá rada.."
Se smíchem jsem zavrtěla hlavou. ,, Tak se měj ty dobrá rado." Obešla jsem ho.
,, Můžu tě svést domů Angie jestli chceš?"
Zastavila jsem se a otočila se na něj. Achh jo ..proč jen si pořád myslíte, že potřebuju svést? Jemně jsem se usmála. ,, Díky, ale nechci."
,, Další odmítnutí? A to jsem chtěl být za džentlmena."
,, Myslím, že u mě neuspěješ."
Zasmál se a pak ho smích přešel, když ho přepadla Mya. ,, Ahojky Chrisi. Jedeš domů?"
,, Joo."
,, Paráda!" Mya poskočila na místě. ,, Mohl by si mě svést. Porouchalo se mi auto a nemám se jak dostat zpátky."
Chris ji sledoval. ,, Porouchalo se ti auto? A jak si se dostala sem?"
,, Ráno mě svezla Blair. Doufala jsem, že mě sveze i zpátky, ale musela rychle odjet k rodině, když víš mají teď nějaké rodinné problémy." Mya se tvářila zdrceně, jako by jí na kámošce záleželo, ale vůbec to nevypadalo skutečně.
Chris si projel rukou své skoro platinové vlasy a tím je rozcuchal. ,, Chápu. Pokud je to tak, tak tě svezu Myo."
,, Opravdu? Vážně ti nechci přidělávat potíže."
Chris se usmál. ,, v klidu Myo. Tohle není žádný problém."
Mya se usmála jako naprostý neviňátko. ,, Díky si miláček."
,, Miláček.. ohh můj bože. A proč tu vůbec pořád stojím?!" Napadlo mě.
Chystala jsem se odejít, když na mě Chris znovu promluvil. ,, Angie opravdu nechceš svést?"
Podívala jsem se na Myu. Její pohled značil, že netouží po třetí osobě a už vůbec ne, aby to byla holka.
Jo asi bych měla vypadnout co... Usmála jsem se na Chrise. ,, Ne opravdu ne, ale díky za nabídku."
Chris mě chvíli probodával pohledem, pak přikývl. ,, Tak dobře. Jak si přeješ."
Jo... Tohle už začínalo být divný. ,, Tak.. ehmm.. já jdu. Tak se měj nebo mějte." Otočila jsem se a šla pryč. Tyhle ty lidský debaty jsem ještě úplně nepobírala...